Syn.: Laurocerasus lusitanica var. angustifolia

Pokud se řekne portugalský vavřín, rozhodně se jedná přímo o tuto varietu. Právě tato úzkolistá varieta celý druh Prunus lusitanica tak proslavil, díky masivnímu prodeji a využití jako stálezelený živý plot. Na trhu koluje i kultivar s názvem „Myrtifolia“, v lepším případě se jedná o ještě kompaktnější kultivar s ještě menšími listy, v horším případě se používá jako synonymum a kolují na trhu záměny. Angustifolia se vyznačuje menšími listy, s velikostí do 5 cm, jsou tedy třetinové o proti velikosti nominátního druhu, o to jsou ale odolnější a okrasnější.

Ač se kultivarům a varietám běžně moc nevěnujeme, tak tento se tak vyjímá, že jsme udělali výjimku a sami ho s nadšením na zahradách pěstujeme v mnoha kusech. U pěstitelů si získal oblíbenost pro svojí neskutečnou houževnatost, roste prostě ve všem a všude. Bez zálivky, v přemokřených půdách, v jílu i kamení, všude s ním budete slavit úspěch. Navíc mu nevadí zimní slunce, vichřice, těžký mokrý sníh, ani spalující slunce se zdrcujícím suchem. Neroste závratně rychle, ale při správných dávkách vody a hnojiva se z malé sazenice můžete během 3 – 4 let dočkat přes 2 metry vysokého, kuželovitého, hustého stromku. Přesně pro tuto schopnost (spolu s odolností) se využívá pro živé ploty, mnohem více v jižní Evropě. Jeho sláva v ČR je teprve na vzestupu. Stříhat se dá doslova na jakýkoliv tvar, belgická zahradnictví se předhání, kdo z „Angustifolie“ vystříhá šílenější tvar, běžnější použití je ale buď jako pravítkem zarovnaný živý plot, nebo v lepším případě jako solitéra. A jako solitéry je vysazujeme i my, bez střihu roste Angustifolia jako baculatá pyramida, přesnější tvar je ale kužel. S trochou úsilí lze vystříhat z „Angustifolie“ i strom, kdy se odstraňují spodní větve, po letech začne kmen sílit a horní větve tím dostanou i délku. S poměrně málem snahy se tak dá z tohoto úžasného odolného kultivaru vytvořit stálezelený strom na vaší zahradě, který vám po celý rok bude dělat exotické pomyšlení.

Bez střihu dorůstá jen kolem 6 metrů, šířka závisí na věku rostliny, ty prastaré mají až 5 metrů, ale nejčastěji se setkáte s šířkou kolem 2 až 3 metrů (nestříhané rostliny).

Kvete začátkem léta, kdy stejně, jako u „klasické“ bobkovišně, vyrostou úzké vzpřímené hrozny s drobnými, bílými, růžovitými (nikoliv růžovými) květy, které pár týdnů vystupují mezi listy. Pokud se zadaří a dojde k opylení, dozrají na rostlinách, na samém konci léta malé, temně fialové bobule. Ty jsou ve zralém stavu jedlé, ale sami je jíst nedoporučujeme, spíše jen jako fakt, že se s nimi neotrávíte. Ale všechny ostatní části rostliny, vč. semen a nezralých plodů, jedovaté již jsou!