Syn.: Quercus acuminata, Quercus alexanderi, Quercus brayi, Quercus castanea

Dub Muehlenbergův je opadavý strom dorůstající výšky od cca 4 metrů v suchých oblastech až po 30 metrů v oblastech vlhčích s bohatou hlubokou půdou. Borka je tenká, šedá a odlupuje se v plátcích. Listy jsou kožovité, zpravidla obvejčité, pravidelně zvlněné, zubaté až mělce laločnaté, dlouhé až 18 cm, na líci lysé a leskle zelené, na rubu světle zelené až šedozelené. Na podzim se listy barví do žluta a rychle hnědnou. Žaludy dozrávají v prvním roce, jsou jednotlivé nebo po dvou, světle hnědé, protáhlé až vejcovité, 15 až 20 mm dlouhé a 10 až 13 mm široké, do 1/4 až 1/2 kryté číškou s šedě chlupatými šupinami. Pro své jedlé žaludy, podobné drobnoplodým kaštanům, je druh zvaný Chinkapin oak, tedy činkapinový dub, přičemž činkapiny jsou typicky plody kaštanovníku Castanea pumila a několika dalších druhů.

Druh je rozšířen ve východní polovině USA, kde je to jeden z nejčastějších zástupců lesních dřevin a v izolovaných arelách i v Mexiku. Roste ve smíšených opadavých lesích a křoviskách do výšek až 2300 metrů. Upřednostňuje půdy s obsahem vápníku, tedy mírně zásadité, ale prosperuje i v neutrálních a mírně kyselých půdách. Při nedostatku vápníku v půdě je vhodné aplikovat dolomitický vápenec. Je zcela mrazuvzdorný a dobře prosperuje ve střední Evropě.

Dub Muehlenbergův náleží spolu s dubem košíčkatým (Quercus prinus), dubem křovitým (Q. prinoides), dubem horním (Quercus montana) a dubem Michauxovým (Q. michauxii) do skupiny několika dosti podobných severoamerických dubů, které je mnohdy obtížné navzájem bezpečně rozlišit.

Je to jeden z jedlých druhů dubů, které dodnes lidé znalí přírody používají ke konzumaci v USA. Obecně jde o druh s nízkým obsahem trpkých taninů, kdy žaludy mají opodstatnění jako potravina. Jednotlivé stromy mohou mít variabilní kvalitu plodů, co se týče přímého konzumu bez tepelné úpravy, některé rodí sladké žaludy jen s minimálním množstvím trpkých taninů. Avšak po tepelné úpravě jsou žaludy jedlé ze všech stromů tohoto druhu. Semena se tedy upravují buď tepelně, nebo se suší a melou na mouku, ze které se peče chleba, placky, knedlíky, nebo se mouka používá jako zahušťovadlo do polévek a omáček. Dále se plody pečou a v neposlední řadě se, pražené a mleté, využívají jako náhražka kávy. Pro ještě lepší stravitelnost se u žaludů provádí po sklizni něco jako stratifikace, kdy se semena zahrabou venku do vlhké hlíny, nechají se takto přes zimu a na jaře, v době počátku klíčení, se vykopou a použijí. Takto naklíčené žaludy jsou nejstravitelnější a nejsladší.