Syn.: Quercus pseudococcifera, Quercus mesto; dub červcový

Dub kermesový, zvaný též dub červcový, se přirozeně vyskytuje v oblasti Středomoří. Druhové jméno pochází od červce kermesového, což je druh škůdce, který na rostlině parazituje. Ve středověku se používal pro výrobu barviva (kermes), které je druhem karmínu. Z jeho kůry se zase připravovalo černé barvivo. Je to keř nebo bohatě větvený malý strom, dosahující obvykle výšky 1 až 6 metrů. Listy jsou neopadavé – stálezelené, lesklé, kožovité, 1,5–4 centimetry dlouhé a 1–3 centimetry široké, na okrajích zubatě ostnaté a vyrůstají střídavě na kratičkých řapících. Kvetou v dubnu a květnu. Podlouhlé žaludy jsou ostře hrotité, s ostnitě zubatými číškami. Dosahují zralosti zhruba 18 měsíců po opylení.

Vyskytují se na většině území Mediteránu, od Maroka a Portugalska na západě až po Řecko, Kypr, pobřeží Turecka a Levanty na východě. Tvoří jednu ze základních složek středomořské macchie. Velmi dobře snáší různé podloží i různé typy půd, vyprahlé středomořské léto i intenzivní pastvu ovcí a koz. V našich podmínkách je dostatečně mrazuodolný, ačkoliv při tvrdých zimách na slunečných expozicích mohou namrzat listy nebo jemné větvičky. Pěstujeme na slunných nebo jen slabě zastíněných místech v chudší zemině. Žaludy tohoto druhu jsou velké a poměrně využitelné jako nouzový zdroj potravy, po předchozí proceduře máčení a odstraňování trpkých taninů, ale nepatří mezi „nejjedlejší“ druhy žaludů.