Syn.:  Arbutus procera

Opylovací poměry: Oboupohlavní, samosprašná rostlina

Jedna z úžasných rostlin, kterou jsme sháněli řadu let. O výsevy a rozpěstování jsme se snažili řadu let neúspěšně. V poslední době se ale podařilo sehnat kvalitní osivo, zajistit správné podmínky a semenáčky byly na světě! Další manipulace s rostlinami však zatím nedopadá dobře… 

…Důvod, proč jsme tento druh velmi sháněli je, že tato planika je opravdu nádherný stálezelený keř až menší strom (ojediněle však až 30 metrový strom!) s nádherným, neuvěřitelně hladkým kmenem hnědočervené nebo oranžové barvy, který se loupe v tenkých plátcích, pod kterými je pak kůra zelená. Rostlina kvete vřesovcovitými bílými květy a po nich následují červené, jedlé plody, které připomínají na pohled tak trošku liči, nebo prostě známější plody „jahodového stromku“, tedy planiky obecné (Arbutus unedo), přičemž plody jsou menší, ale četnější.

Jedná se o nejmrazuodolnější druh planiky. Nicméně na pěstování je náročná a je spíše pro zkušenější pěstitele. Nemá ráda zásah do kořenů a „násilné“ přesazování. Ke kořenovému balu je zapotřebí se chovat velmi citlivě. Dále rostlina nemá ráda teploty příliš nad 30°C. Tato planika totiž pochází ze západního pobřeží USA a zasahuje až do Kanady do Britské Kolumbie. V roce 2021 postihla porosty v Britské Kolumbii historická vlna veder a kromě milionů škeblí dostaly „na zadek“ právě také planiky a zažily si tak možná poprvé v historii až 43°C ve stínu. Paradoxní je, že na jihu areálu výskytu v Kalifornii taková vedra planiky nezažijí, protože oceánské proudy a pohoří u pobřeží nedovolí teplotě vystoupat nad 35°C (viz např. klima San Francisca). Dalším paradoxem je, že v botanické zahradě v Troji měli nádherný exemplář planiky Menziesovy, který zvládal zimy, nicméně nepřežil „saharské“ léto 2015. Rostlina byla navíc na slunném a záhřevném místě. Již docela velký strom se nejspíš prostě uvařil tak, jako nedávno (2021) v Britské Kolumbii…

Co se týče zimy, rostlina nesnese pouze silné mrazy hlouběji pod -20°C a zejména v kombinaci se slunečním svitem při jasných zimních nocích/dnech. Přesto ale mrazy do -20°C obvykle zvládá v pořádku, pokud je v zimním stínu. Ohledně typu půdy a zálivky volíme spíše kypřejší půdy s dostatkem humusu (ideální je aspoň trocha lesní hrabanky) a ačkoliv je strom hodnocen jako suchovzdorný, platí to až pro veliké, dobře zakořeněné jedince. Jemné kořínky mladých rostlin sucho nevydrží.

Z toho všeho tedy vyplývá, že rostlinu vysadíme nejlépe na chráněné, v zimě zastíněné místo, do vlhčí, kypré zeminy, která ale nemusí být hluboká. A tam, kde není úplný sluneční výpal. Můžeme rovněž pěstovat v nádobě s chladným zimováním.