Zpět na Lexikon

VIBURNUM x BODNANTENSE – kalina bodnantská

Hybr.: Viburnum farreri x Viburnum grandiflorum

Čeleď: Adoxaceae; Viburnaceae – pižmovkovité; kalinovité

Lidově:  the Bodnant viburnum

Plody kaliny bodnantské ve zralosti zfialoví, změknou a jsou chutné
Maximální mrazuvzdornost:

-24°C

Mrazuodolnost květů:

-7°C

Zvláštní nároky:

Nenáročný druh

Naše hodnocení poživatelnosti:

Opylovací poměry: Oboupohlavní, cizosprašná rostlina

Kříženec kaliny Viburnum farreri a V. grandiflorum, které primárně vyšlechtil britský botanik Charles Lamont z Edinburské botanické zahrady. Není jasné proč, ale se selekcí mladých semenáčků tohoto křížence Lamont skončil a rostlinky chtěl vyhodit. Ujal se jich pěstitel z Bodnant Gardens z Walesu, kde je nadále selektovali, pozorovali a posléze začali i množit. Vznikly tak 4 pojmenované odrůdy (Aberconway, Charles Lamont, Dawn a Deben), z nichž největší komerční úspěch má odrůda Dawn a jednu pojmenovali po jejich původním šlechtiteli (Charles Lamont). Je to dřevina kvetoucí již koncem zimy! Tedy v době, kdy kromě vilínů a dalších pár dřevinek nic nekvete. Může vykvést už v prosinci, ale obvykle až od ledna nebo února. Doba kvetení pak závisí na dalším průběhu teplot, ale obvykle kvetení trvá celou řadu týdnů, až 2 měsíce, tedy obvykle může kvést až do dubna.

Kalina bodnantská je opadavý keř, velký až 5 metrů, ale obvykle se setkáváme s jedinci o výšce 150 – 300 cm. Vroubkaté listy mají červenavě hnědé lemování a jsou zprvu mírně plstnaté, až se vyvinou, tak olysají do hladka. Druh rovněž tvoří jedlé plody, dobré chuti. Oba její rodiče mají jedlé, chutné a dobře využitelné plody. Jen je, kvůli její cizosprašnosti, zapotřebí, opatřit jí správného opylovače, tedy kalinu vonnou, nebo velkokvětou (V. farreri, V. grandiflorum) a nebo jinou odrůdu či semenáč kaliny bodnantské (např. Charles Lamont) a zejména musí vykvést ve stejnou dobu. Vyvíjející se plody jsou nejprve zelené, poté červené, ale ze zralosti zfialoví a změknou. V této fázi jsou velmi chutné, sladké a šťavnaté a lze je vycucnout ze slupky.

Kaliny patří mezi ty snazší rostliny na pěstování. V půdě jim nevadí dokonce ani vápno, omítka, navážka a další možné „půdní nepříjemnosti“. Pokud by si ale mohly vybrat, chtěly by hlinitý, klidně i mírně těžší substrát s obsahem jílovitých částic, ale nikdy ne podmáčenou půdu. Zároveň nesmí půda vysychat, takže je vhodné je v suchých oblastech mulčovat. Jsou to většinou podrostové dřeviny, které v našich podmínkách nejlépe ocení polostín (zejména stálezelené druhy), vyšší druhy (V. lentago, prunifolium, farreri, bodnantense) však mají raději plné slunce.

Novinky v Lexikonu