Syn.: Viburnum bushii

Opylovací poměry: Oboupohlavní, cizosprašná rostlina

Kaliny jsou obecně velmi oblíbené zahradní keře s vyšší dekorativní hodnotou. Řada druhů má však jedlé a kulinářsky využitelné plody. My jsme si je troufli řadit z ovocnářského hlediska na 2 skupiny; kyselé červenoplodé (ev. žluto a oranžovoplodé), které jsou obvykle šťavnatější a sladké modro(fialovo)černo-plodé. Mezi sladké modročernoplodé řadíme po boku např. kaliny severoamerické (V. lentago) nebo druhů Viburnum nudum, V. cassinoides a dalších i tuto kalinu višňolistou.

Kalina višňolistá je jednou z nejzajímavějších skutečně netradičních ovocných dřevin. Asi centimetrové až 1,5 cm plody, rostoucí na latách jako u bezů, obsahují jednu plochou pecku, která je obalena sladkou dužninou řídce pastovité konzistence. Dužnina je sladká a velmi chuťově příjemná. Připomíná poněkud chutí datle s nádechem mandlí. Je velmi podobná kalině severoamerické. Plody se jedí syrové, ale v Americe se s oblibou suší jako rozinky, nebo se používá tam, kde borůvky, např. při pečení sladkého pečiva. Z plodů se dělají i džemy, želé a marmelády.

Kalina višňolistá je opadavý vzpřímený keř dorůstající výšky 2 až 5 metrů, ojediněle doroste do velkosti malého stromu do 8 metrů. Listy jsou vstřícné, s eliptickou až vejčitou, obvejčitou nebo oválnou čepelí, 3 až 9 cm dlouhé a 2 až 5 cm široké, špičaté a se zakulacenou bází, na okraji jemně pilovité. Na podzim se listy barví do hnědočervených odstínů. Květy jsou čistě bílé, 5 až 6 mm široké, v přisedlých, 5 až 10 cm širokých vrcholičnatých latách, připomínajících okolík. U nás kvete většinou kolem konce května. Rostlina je bohužel cizosprašná, což znamená, že má sice přítomny samčí i samičí květy na jedné rostlině, ale rostlina vlastní pyl nepřijme. Je tedy zapotřebí přítomnost druhého semenáče buď kaliny višňolisté, nebo příbuzné kaliny severoamerické (V. lentago) či eventuelně jejich křížence (Viburnum x jackii). Je velmi nenáročná a mrazuvzdorná, nejlépe roste v polostínu v živné, mírně vlhké půdě.