Syn.: Crataegus torminalis, Hahnia torminalis, Torminaria torminalis, Aria torminalis
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Lidově: břekyně, chocholatá voškeruše
Maximální mrazuvzdornost:
-40°C
Mrazuodolnost květů:
-6°C
Zvláštní nároky:
Nenáročný druh
Naše hodnocení poživatelnosti:
Opylovací poměry: Oboupohlavní, samosprašná rostlina
Břek je naše domácí dřevina, která pochází z velké části Evropy, kromě severu. Vyskytuje se roztroušeně spíše v teplejších a sušších lesních stanovištích, jako podrost dubových nebo dubohabrových lesů, obvykle na vápencovém podkladu. Jde o nižší strom, 6 – 12 (25) metrů vysoký, na vyprahlých místech tvoří spíše keře. Je atraktivní svým typicky tvarovaným, špičatě laločnatým listem, který se na podzim atraktivně zbarvuje do odstínu žlutootanžové až červenooranžové. Květní chocholíky rozkvétají v květnu, po nich následují ve zralosti oranžovohnědé malvice, velké kolem 10 – 15 mm. Plody tohoto druhu jsou nejspíše nejchutnější ze všech jeřábů, je ale nutné s nimi nakládat jako s mišpulemi, tedy nejlepší ke konzumaci jsou plody zhniličkovatělé – měkké a přezrálé, to mají velmi příjemnou chuť připomínající právě mišpule, nebo jablkový džem. V oblasti Vídeňského lesa v Rakousku, kde se vyskytuje těchto stromů poměrně hodně, jsou jejich plody s oblibou trhány a využívány k výrobě marmelád a medu a také k ochucení pokrmů, zvláště s masem zvěřiny. V tomto kraji a také ve Francii, zvláště v Alsasku, se z plodů tohoto jeřábu vyrábí vysoce ceněný likér. Vysoce ceněné je také dřevo břeku.
Jde o nenáročnou a prakticky soběstačnou dřevinu, která nesnese jen trvale zamokřené půdy.