Syn.: Quercus aurin, Quercus brossa, Quercus camata, Quercus toza

Jak již z druhového názvu vyplývá, druh je domácí na pyrenejském poloostrově ve Španělsku i Portugalsku, také v západní polovině Francie. V severní Africe se vyskytuje v Maroku. V těchto oblastech je součástí lesních porostů na zdejší podmínky na kyselých substrátech a vystupuje zde až do nadmořské výšky kolem 2000 m.
Pyrenejský dub je opadavý, ale o to více vyniknou jeho skvostné listy zejména v době rašení, kdy jsou nápadně sametově plstnaté a zeleno bronzové. V létě listy olysávají. Jsou laločnaté, ale v rámci druhu jsou dosti variabilní, někteří jedinci tvoří méně, ale o to větších laloků, jiné mají listy až téměř celokrajné, jen s menšími výkrojky. Žaludy jsou velké 2- 4,5 cm.

Je to velmi vhodný adept pro možné zalesnění řady míst oteplující se České republiky, kde již naše „běžné dřeviny“ dostávají suchem a horkem takříkajíc na frak. Zároveň je i možnou zajímavou dominantou velkých zahrad, parků či pastvin. Druh dorůstá o něco menší velikosti, než dub letní i zimní, někdy se dokonce chová spíše jako velký keř, ale to spíše na opravdu suchých a horkých stanovištích. Jinak dorůstá obvykle mezi 10 a 20 metry a má dosti tlustou a hluboce popraskanou borku. Dub pyrenejský je často v mykorrhizním vztahu se zajímavými druhy „barevných“ teplomilných hřibů nebo s lanýži.