Syn.: Quercus jacobi, Quercus neaei, Quercus patula, Quercus breweri, Quercus oerstediana; dub Garryův

Dub oregonský, zvaný též dub Garryův, dorůstá velikosti kolem 20 metrů. Má štíhlý kmen s nepravidelnou, často protáhlou, polokulovitou korunou. Borka stromu je světle šedá až špinavě bílá a již brzy v mládí hluboce rozbrázděna. Laločnaté listy jsou 3 až 12 cm dlouhé, na svrchní straně tmavě zelené a na spodní světlejší a měkce chlupaté či lysé. Žaludy jsou světle hnědé, 2 až 3 cm dlouhé a přirostlé k mělké půlkulaté číšce 0,5 až 1 cm hluboké a 1 až 2 cm široké. Číška, skrývající asi třetinu žaludu, má na povrchu nažloutlé či načervenalé šupiny s háčkovitými výrůstky. 

Druh se vyskytuje na západě Kanady v Britské Kolumbii a na západě USA ve Washingtonu, Oregonu a Kalifornii, nejčastěji se vyskytuje na západních svazích Kaskádového pohoří. Roste v pásu dlouhém přes 1600 km od severu na jih, rozprostírající se podél pobřeží Pacifiku. Na severu od ostrova Vancouver (od 50° severní zeměpisné šířky) po okres Los Angeles na jihu Kalifornie (téměř k 34° s. z. š.). Ve střední Evropě je druh velmi vzácný, avšak u nás je již vyzkoušený a roste v zámeckém parku v Průhonicích!

Žaludy obsahují třísloviny a proto nejsou pro lidí vhodné k přímé konzumaci, Indiáni je před jídlem namáčeli přes zimu ve vodě. Porost dubu oregonského je vhodný pro růst lanýže černovýtrusého (Tuber melanosporum), několik dubových lesu bylo za tímto účelem vysázeno v jižní Evropě.