Syn.: Elaeagnus convexolepidota, Elaeagnus coreana, Elaeagnus crispa

Opylovací poměry: Oboupohlavní, obvykle cizosprašná rostlina

Hlošina okoličnatá pochází z velmi rozsáhlé oblasti, táhnoucí se od Japonska na východě, přes Koreu, jižní část Číny a přes Tibet a Indii až do Pákistánu, na jihu pak až do Thajska a Myanmaru. Dorůstá obvykle keřové veikosti do 3 metrů, ale starší exempláře v dobré půdě mohou mít i mezi 5 a ž 10 metry a tvořit menší stromy. Listy jsou typicky hlošinově šupinkaté, vespod stříbrné. Květ je drobný, čtyřplátečný, na pohled nenápadný, ale silně vonný a lákavý pro hmyz. Kulatý, dle kultivaru většinou červený, oranžový nebo žlutý až zelenožlutý, velký kolem 5 – 9 mm. Za ideální zralosti je chuť plodů výborná, sladkokyselá, využitelná ve všech směrech, podobně jako u hlošiny mnohokvěté, jen plody jsou menší, avšak rostlina jich vyprodukuje o mnoho více. Plody najdou využití ve sladkých dezertech, marmeládách, džemech nebo želé. Plody jsou také léčivé a obsahují až 16x více karotenů a lykopenu, než rajčata!

Rostlina je vskutku super-nenáročná a vyžaduje jedinou věc – dostatek slunce pro správné dozrávání plodů. Jinak prosperuje i na zcela „mrtvé“ půdě, v kamení, v písku, v jílu… V 19. století byla přivezena z Japonska do USA, kde se začala vysazovat na místa, kde nic jiného nebylo schopno vytvořit porosty, časem se rostlina uchytila natolik, že se začala až invazivně šířit. V našich podmínkách zatím nebyl pozorován samovolný únik do přírody, asi zejména proto, že u nás se rostlině jako podrostu v lesích nedaří, potřebuje slunce. Rostlina se dokáže poprat s nehostinnou půdou díky své symbióze s bakteriemi rodu Frankia, které lze najít i na kořenech např. olší nebo rostliny Myrica rubra, jež kořenům rostliny pomáhají jímat atmosférický dusík a přeměňovat je na amoniakovou formu dusíku, kterou může rostlina snadno přijímat.