Zpět na Lexikon

BERBERIS VULGARIS – dřišťál obecný

Syn.: Berberis orientalis

Čeleď: Berberidaceae – dřišťálovité

Lidově: dráč, vančár

Detail plodů Berberis vulgaris
Maximální mrazuvzdornost:

-34°C

Mrazuodolnost květů:

-8°C

Zvláštní nároky:

Nenáročný druh

Naše hodnocení poživatelnosti:

Opylovací poměry: Oboupohlavní, samosprašná rostlina

Dřišťálky, plody dřišťálu, jsou již téměř zapomenuté plody. Je to ovoce, které využívali naši předkové. Dřišťál obecný býval hojný druh v českých lesích, ale byl téměř vyhuben a zlikvidován v masivní kampani proti dřišťálu, která byla vedena na základě informace, že dřišťál je mezihostitelem rzi travní, napadající pšenici. Později se ovšem zjistilo, že rez travní, která má ve svém vývojovém cyklu 5 mezihostitelů, může bez újmy dřišťál vynechat. Dodnes je i kvůli tomu dřišťál obecný v ČR ohroženým druhem.

Plody jsou kyselé a využívají se v menším množství na přímý konzum pro svou osvěžující chuť, častěji pak po tepelné úpravě. Výborné jsou například jako brusinky. V Rusku se z plodů dělají bonbony. Ve východních zemích je velmi oblíbený sušený dřišťál, který se používá jako koření nebo na přípravu čaje. Semena by se měla, v případě konzumace syrových plodů, odstranit, kvůli obsahu alkaloidu berberinu, který je v malém množství zdraví prospěšný, ale ve velkém množství je toxický. Kromě zralých plodů je celá rostlina, pro obsah zmíněného alkaloidu, toxická a není vhodné kombinovat konzumaci dřišťálu s lékořicí, která jednoduše řečeno inhibuje metabolizování berberidinu v těle.

Pěstování je velmi jednoduché, jako u ostatních druhů dřišťálů, ani tento druh nemá žádné zvláštní nároky. Je to ideální rostlina do podsadby vyšších stromů a keřů, i jako součást živých plotů a jedlých živých plotů, vhodný je i do ekozahrad a tzv. jedlých lesů. Keř dřišťálu může dorůst velikosti až 3 metry, ale obvykle je nižší, od 1 do 2 metrů.

Novinky v Lexikonu