Syn.:  Arbutus vulgaris, Unedo edulis

Opylovací poměry: Oboupohlavní, samosprašná rostlina

Planika, kterou můžeme znát třeba z dovolených v Chorvatsku, nebo jinde ve Středomoří, je stálezelená vřesovcovitá rostlina, přesněji keř, vytvářející ve vhodných podmínkách vzhledné houštiny. Ačkoliv je to subtropická rostlina, je velmi odolná a u nás v Mrchojedech ji už léta pěstujeme už jen venku bez ochrany, pouze jsme jim vybrali kryté, chráněné místo, i když jednu zatím úspěšně zkoušíme v místě bez mikroklimatu. Navíc nám venku pravidelně plodí a dozrávají, a to navzdory všem „známým faktům“, že by neměla ani přežívat, natož plodit. Kvete totiž svými krásnými, bílými (nejde-li o kultivar „Rubra), zvonkovitými květy a to už od podzimu a pokračuje až do jara. Květy nám ale několikrát přežily pokles teplot pod -10°C, vyvinuly se z nich plody.

Plody, trošku připomínající jahody, nebo spíše liči, jsou kulaté, červené, pokryté jehlancovými šupinkami. Jsou celé jedlé a dle různých zdrojů se značně liší i chuť. Nám každopádně chutnají a každoročně se na ně těšíme. Pokud je zatažený podzim s nedostatkem slunce, tak jsou plody mdlé chuti, ale jinak jsou nasládlé, jemně kašovité konzistence, připomínající sladší zralé šípky.

V chladných oblastech lze planiku pěstovat úspěšně jako přenosnou rostlinu, stačí jí i poměrně malá nádoba. Rovněž studený skleník je pro planiku ideální. Substrát vyhovuje mírně kyselý a neutrální, nicméně planika jako jedna z mála vřesovcovitých rostlin dobře zvládá i půdy mírně zásadité s vyšším obsahem vápna.