Syn.: –

Opylovací poměry: Oboupohlavní, samosprašná rostlina

Asi nejhezčí, tropicky vyhlížející druh, do kterého by na první pohled nikdo neřekl, že jde o ostružiník. Velké listy štítovitého tvaru jsou (zejména na slunci) červeně sametové, až metalické a připomínají listy tropických begonií, nebo některý z philodendronů, anturií a alokázií se sametovými listy. Listy jsou neopadavé, takže zdobí i v zimě. Rostlina je schopná se buď pnout po opoře, nebo lépe růst po zemi jako půdopokryvná. U nás jsme například nechali tento ostružiník ještě s několika dalšími, vzácnými stálezelenými druhy, pokrýt půdu pod velkou jabloní a vypadá to velmi exoticky. 

Tento obrolistý ostružiník pochází z jižní a západní Číny a dělá i několikametrové šlahouny. Kromě dekorativních listů tvoří méně nápadné, bílé květy s nápadným kalichem, který je paprsčitě brvitý kolem své osy a botanikům asi připomínal bičíky, zřejmě proto jej pojmenovali druhovým názvem flagelliflorus, což je volně přeloženo jako „bičokvětý“, nebo snad lépe „brvokvětý“. Nese také temně červené až černé „maliny“, které jsou jedlé, ale mdlejší chuti. Upřednostňuje polostinné a zvládá i stinné polohy, ale pokud má dost vláhy, roste i na plném slunci. Substrát mírně kyselý i neutrální. Ačkoliv máme rostlinu vysazenou již několik let a nikdy nebyl v zimě problém, není vhodná do studených poloh, kde hrozí teploty pod -20°C a pokud by takové teploty hrozily, bylo by vhodné mít rostlinu např. pod sněhem.