Syn.: Alkekengi officinarum

Opylovací poměry: Oboupohlavní, samosprašná rostlina

Mochyně židovská je původy zřejmě jen v jihovýchodní Evropě, pěstuje se ale skoro v celé Evropě, včetně jižní Skandinávie. Mimo Evropu potom ve Střední Asii nebo Severní Americe. Údajně byla rostlina po Evropě rozšiřována kočovnými Romy, u nás byla běžná v zahradách už ve druhé polovině 16. století.
V domovině roste v lesních lemech a na březích vodních toků, u nás je častá v okolí lidských sídel, na skládkách a rumištích, kolem cest, především v teplejších oblastech.
Tato mochyně je vytrvalá bylina, vysoká až jeden metr, lodyha je většinou nevětvená, vzpřímená nebo poléhavá. Žlutobílé květy vyrůstají jednotlivě, mají 15–25 mm, kalich obalující plod je svítivě červený nebo červenooranžový, kvete od června do srpna. Plodem je kulovitá bobule, oranžová až šarlatově červená.
Používá se jako dekorativní rostlina do suchých vazeb, cení se dlouho trvanlivý oranžový kalich, který se podobá malému lampionku. Plody jsou za plné zralosti jedlé a léčivé, obsahují velmi vysoké množství vitamínu C a přírodních barviv. Mají příjemnou sladkokyselou chuť, ale obsahují tvrdá nahořklá semena, která je lepší vyplivat. Kvůli vysokému obsahu solaninu a dalších alkaloidů v celé rostlině kromě zcela zralých plodů se raději nedoporučuje konzumovat velké množství plodů. Pozdě na podzim a v zimě, když už není žádné jiné ovoce, však i tyto plody zahrádkáře potěší.