Říkám tomu „pěstování v kamení“, což je asi nejtrefnější název toho, co to opravdu je. Za dobu mého působení ve světě hydroponie či anorganiky se na mě obrátilo mnoho pěstitelů o rady. Snažil jsem se na každou otázku najít odpověď ze svých zkušeností a myslím si, že po nějaké době jsem dospěl i k sepsání rovnou celého článku, kde se pokusím rozebrat problematiku anorganických substrátů do posledního atomu. Článek míně volně navazuje na můj předchozí článek o substrátech v moderních i starých pokojovkách. Jistě zde najdete i mnoho podobností se článkem od V. Pospíšila o semihydroponii, a to je proto, že máme společný zájem, a tím je přijít hydroponii na kloub! Pokusím se vnést zkušenosti zase z mé strany a ze svého soudku zkušeností, které jsem nabyl při testování anorganických směsí.
Pro úvod malé oprášení pojmů:
Anorganika = neživý substrát, tvořený výhradně z hornin nebo jiných materiálů
Hydroponie = způsob pěstování, kdy nejsou kořeny rostlin vázané na pěstební médium, ale na vodu – úzce souvisí s anorganikou
Semihydroponie = poměrně nový název, který jsem převzal ze článků V. Pospíšila, jedná se vlastně doslova o „suchou“ hydroponii
Jak rostlinu připravit na hydroponii?
Než si začnu pokládat otázky, musím vysvětlit, jak se rostlina může vlastně stát hydroponickou. Pojďme to téma naťukat ze všech stran, ale přitom se budu snažit dále zachovat třídění témat tak, aby se všechny odpovědi našly pod správnými otázkami.
Mám v ruce rostlinu, která je v organickém substrátu. Vezmu jí do přípravny, kde mám připravenou velkou nádobu do které nejdřív vyklepu silnými vibracemi co nejvíce původního substrátu kolem a mezi kořeny. U silně prokořeněných nádob se musí použít občas i násilí, všechno musí pryč! I za cenu, že se poničí kořeny – což je někdy i ku prospěchu. Vše se dozvíte, čtěte dál. Substrát, nebo hlína, která již vyklepat nejde, se odstraní v další nádobě, tentokrát pod sprchou, kde vlažnou vodou a velmi velkým tlakem (sundaná hlavice ze sprchy) vystříkám a vyplavím poslední zbytky substrátu. Jde to i jinak, kořeny mohu ponořit do kýble s vodou, a opět velmi silnými vibračními pohyby vyplavím co nejvíc substrátu. Někdy je zapotřebí hlínu vyplavit a pak ještě kořeny vysprchovat. Musí se odstranit kompletně všechen substrát, do posledního drobku, dokud nebudou kořeny úplné holé. U sprchování vřele doporučuji i velmi důkladně osprchovat a vystříkat proudem vody celou nadzemní část rostliny, máte úžasnou možnost se pouhou vodou zbavit škůdců ze všech záhybů rostliny. Jsou rostliny, u kterých jde dobře a poměrně snadno čištění kořenů, což jsou třeba spathiphylla, monstery, syngonia,… a pak jsou rostliny, kde to nejde moc dobře, což jsou hlavně palmy, hoye, fíkusy,… Vše totiž záleží na složitosti a typu kořenů, palmy mají kořeny drsné, dlouhé a velmi složitě větvené – to se blbě proplachuje. Jdeme dál, kořeny čisté? Půl práce hotovo! Dál si připravím nádobu, která musí být úměrně veliká, spíše, věřte nebo ne, menší než byste řekli. Rozhodně v tom nesmí rostlina plandat, dalo by se říct, že čím menší, tím lepší! Rostlinu dám do květináče a pomalu a opatrně zasypu směsí, při vrstvení kamínků použiju vibrační pohyby nebo sklepávání, aby se kamínky dostaly do všech mezer mezi kořeny! Pak rostlinu přenesu zpět do sprchy, kde nad !nádobou! proleju zasazenou rostlinu takovým množstvím vody, dokud nebude protékat voda zcela čistá. Pozor na vyplavenou vodu, bude totiž obsahovat usazeniny, které jsou těžké a nesmí přijít do odpadu. Rostlinu nechám řádně vykapat, dám do obalu a umístím zpět na stanoviště. Zálivku u nově zrozené rostliny v anorganice provádím až za několik dní, jakmile kamínky oschnou!
Těžko najdete vhodnějšího adepta pro výsadbu do hydroponického substrátu, než řízek rostliny, čerstvě zakořeněný ve vodě! Pokud rostlina začne svojí éru ve vodě, je pro ní anorganika nebo rovnou hydroponie přímo stvořená
1. Vždyť to jsou jen kamínky, nevěřím, že to rostlinám stačí 🙂 .
Názor a úvod do světa hydroponie začíná ve většině případů tímto ne-dotazem. A popravdě, je to přesně ta věta, která mě donutila sepsat tento článek, jelikož se jedná o mylnou interpretaci toho, jak vůbec fungují kořeny rostlin.
Věřte, nebo ne (ano, věřte!), že to rostlinám ne jen, že stačí, ale dokonce naprosté většině rostlin kamínky vyhovují i více! Proč a čím se tedy anorganická směs stává pro rostliny oblíbenější? Důvodů je více, ale asi jako první bych vyzdvihl, že to, v čem pokojové rostliny kupujeme v obchodech nyní, myslím tím aktuálně jakožto konzumní společnost, tak nemá se substrátem pro pokojové rostliny nic společného. Jelikož prodejní rostliny ve velkých marketech se sázejí do čím dál ekologičtějších a dostupnějších materiálů, tím hlavním je poslední dobou drcený kokos. Drcený kokos je výborný „substrát“ pro skleníkové rostliny, pro jejich množení ve skleníkových podmínkách, tedy prostředí kde je mraky světla, proudícího vzduchu, vlhkosti a silně dávkovaná hnojiva. Rostliny v tom zakoření jedna báseň, tedy hlavně rychle a to je účel, protože není čas ztrácet čas, rostlina musí jít na pult, aby se zhodnotila. Má to jednu obří vadu na kráse, po zakoupení takové rostliny vás čeká pohled na její postupnou záhubu, pokud rostlinu okamžitě po koupi nepřesadíte, do čehokoli jiného. Drcený kokos totiž není vhodný substrát, je to médium, které se začne poměrně rychle rozkládat na humus a kompost. Tento proces rozkladu je ale v květináči naprosto nepřípustný, jelikož se u toho tato směs hutní, to znamená, že si sedá a mění se její kapilární vlastnosti (a frakce na bahno a prach). Druhá varianta je substrát pro pokojové rostliny, který ale není nic jiného, než směs těžené, vetšinou již rozložené (černé) rašeliny s příměsemi. Příměsí ale není tolik, aby to substrát nijak zachránilo. Mnoho značek substrátů v dnešní době již od rašeliny ustupuje a nahrazuje ji, nebo substrát ředí dostupnějšími materiály, jako je, teď se držte, kokos, nebo v horším případě kompost, listovka, hrabanka,… Jeden by řekl, že to je situace jako z bláta do louže, ale ono je to spíše jako z bláta to bláta. Tohle je přesně důvod, proč i vaše milované pokojové rostliny, 2 až 3 roky po přesazení do rádoby kvalitního substrátu, pomalu odcházejí, přestává se jim dařit nebo už rovnou odešly po prvním nechtěném přelití. Degradace substrátu v přímém přenosu a odpověď máte přímo před sebou.
V evoluční historii se žádná pokojová rostlina (možná krom pár kapradin, které ale nejsou úplně až tak pokojovými), nesetkalo s rašelinou. Tak proč si jí kupujeme v pytlích pro pokojové rostliny? Peníze, peníze a zase peníze. A ještě k tomu neznalost pěstitelů ale i jistá ignorace informací. Na pytli je napsáno PRO POKOJOVÉ ROSTLINY, tak to musím koupit pro své pokojové rostliny! Chyba! Kupujete jim lístek do Kompostova.
V evoluční historii se, aspoň okrajově, rostliny s anorganikou setkaly. Jak? Anorganika ve formě vulkanických materiálů je vlastně přítomna i ve všech horninách (naprostá většina hornin vznikla sopečnou činností), a mnoho exotických rostlin v domovině roste třeba na skalách, nebo podél řek mezi kameny. Jinými slovy, rostliny ví, jak pracovat s kamením, kořeny se jim umí přizpůsobit a pokud není jiná cesta, spokojí se s nimi. Rašelina je pro ně vlastně jen jakási „kapsa“ kompostu, místo, kam mohou zapustit své kořeny a čerpat živiny, tak jako třeba na širokých větvích pralesních stromů, nebo na zemi ve vrstvě listové hrabanky. Navíc, mnoho exotických ostrovů vznikalo souběžně s evolucí rostlin, například ve střední Asii, kde existuje většina ostrovů jen díky sopečné činnosti, kdy se celé ostrovy pokryly mocnou vrstvou sopečného kamení nebo různých derivátů lávy či abrazivního popela. Nemusím chodit daleko, nedávná erupce na ostrově La Palma na Kanárských ostrovech pokryla velkou část ostrova desítky cm tlustou vrstvu sopečných kamínků. Na těchto ostrovech ani půda jako taková není, veškerá vegetace zde roste pouze v hlubokých vrstvách kamínků. Mnoho ostrovů na naší planete tak začínalo…
Dostávám se k finální odpovědi na otázku, jestli rostlinám ty kamínky stačí. Ano stačí, a to naprosto. Rostliny nepotřebují růst v půdě, půdu mají na ukotvení a na místo, kde se dají brát jednoduše živiny, to ale není spjato s půdou, s hlínou, ani jakýmkoliv předstupněm půdy. Kořeny mohou totiž růst v čemkoli nebo na čemkoliv, pokud k tomu mají správné prostředí a to anorganika splňuje leckdy lépe, než organické substráty.
U velkých nádob využívám prázdný prostor výsadbou více druhů rostlin, nejčastěji trsovité peperomie, nebo piley a nebo jako zde, pnoucí Scindapsus pictus
2. Existuje nějaká rostlina, která se pro pěstování v anorganice nehodí?
Určitě ano, ale já jsem zatím v běžném domácí pěstování na takovou rostlinu nenarazil. S úspěchem pěstuji v kamení masožravku (láčkovku), všechny peperomie, calathey, parožnatku, orchideje, draceany, fíkusy, begonie, syngonia, palmy, asparágusy, šeflery, krotony, alocasie, kapradiny, sansevierie, exotické ovocné dřeviny… No, zapomněl jsem na něco? 🙂
I tropické Caladium v kamení prospívá, na zimu se rostlina přestane zalévat a dá se do chladné místnosti, nemusí se ani z anorganiky vyndavat
3. Nezačne to uhnívat?
Tady velmi záleží na kontextu (článek píšu tak, jak se mě zoufalá kamarádka ptá na nejdůležitější body). Nicméně uhnívání kořenů v anorganice je problematika sama o sobě, které ale lze předcházet. Bohužel je to poněkud složitější.
Hnití kořenů se může dít hlavně u čerstvě přesazených rostlin do anorganiky. Důvod, proč se tak děje, je znám, nicméně abych nepletl hlavu hned takhle z kraje složitými informacemi, tak se hniloby kořenů nemusíte obávat. Pokud se namíchá správná směs, rostlina si prostě a jednoduše vyrobí kořeny nové a to bez přesazování! Směs, ve které se rostlina ocitne, bude její domov natrvalo, musí se s ním sžít i za cenu počáteční ztráty kořenů. Nicméně, jakmile se rostlina v anorganické směsi zajede, což trvá 1-2 roky, tak se hnití bát nemusíte. Ano, může se stát, že kořeny začnou hnít i po letech, a to v případě velmi nevhodné péče. Ta tkví hlavně v zimním přelévání v kombinaci s nízkou teplotou a nedostatečným osvětlením, i když i to je pouze teorie. Praxe je taková, že pokud pěstitel přelévá rostliny v zimě, tak je přelévá i v létě a v tom případě rostlina díky anorganice vyrobí vodní nebo polo-vodní kořeny, které vodu přímo milují a to celoročně. Tato otázka je úzce spjata s 9., 10. a 11. otázkou – čtěte dál!
4. Otázka dne: Kolik vody tam mám udržovat? Nebo to mám nechat vysychat?
Než odpovím, tohle musíte vědět
Cože? Vodní, nebo polo-vodní kořeny? Co to…? Chtěl jsem vás na tohle téma připravit pomaleji, ale už je to venku 🙂 . Je to opravdu tak, anorganika nutí všechny rostliny kořenit jiným typem kořenů, než rostou v substrátu. Je to díky většímu obsahu vzduchu a větší dostupnosti vody zároveň. Funguje to dokonce, i pokud se nechá anorganická směs pravidelněji vysychat. Přesně pro tuto odpověď v otázce vodních kořenů jsem sledoval a testoval rostliny během celého roku, abych si to potvrdil a mohl to svědomitě napsat i sem, do článku.
Přerod ze suchozemských kořenů na vodní s sebou ale nese jistá rizika. Jak už to bývá u mnoho stylů pěstování, jsou tam ALE, někdy i výrazná a právě tato ALE bych vám chtěl přiblížit, abyste už i vy sami věděli, jak s nimi pracovat.
Hůř na přesazení do anorganické směsi kamínků reagují starší rostliny se složitým kořenovým systémem. Je to z toho důvodu, že vodní kořeny musí rostlina prostě vytvořit nové. Staré kořeny se velmi nerady „přeprogramovávají“ na vodní kořeny, leckdy to ani neumí. Tím se dostávám i k odpovědi, jestli je vhodné staré kořeny přistřihnout při sprchování a přesazovaní – je to smutné, ale je. Vyhnete se tak jejich hnilobě. Jak kořeny zakrátit, na to návod není, osobně bych nyní při přesazování větších rostlin odstranil všechny kořeny, které jsou delší než je dno nádoby a zbylé kořeny ještě prostříhal, aby jich bylo o 1/3 méně. Zní to dramaticky, ale velký zásah do kořenů rostliny naopak stimuluje a nutí je k regeneraci a něco se sebou dělat. Nebojte se odstranit i tenké vlásečnicové kořínky, ty totiž uhnijí jako první. Dalo by se říct, že čím méně kořenů rostlina při přesazování do anorganiky má, tím lépe…
Typické skvrny na palmě (Chamaedorea metallica) po umístění do směsi s nevhodnou frakcí. Příliš malá frakce a vodo zádržné materiály působí na rostlinu jakoby byla přelitá, i přesto, že při následném přesazení nejeví kořeny známky hnilob
Dostávám se tak k podstatě zalévání. To by totiž mělo být první měsíce jen velmi zřídkavé a rozhodně by rostlina neměla stát ve vodě. Na druhou stranu, pokud jste právě zakořenili řízek ve vodě a zasadili do anorganiky, tak naopak může/musí stát ve vodě! Snad jsou moje myšlenky pochopitelné, jde o to, že pokud kořeny rostliny vodní režim neznají, musí si na něj postupně zvykat a hlavně vyrobit kořeny, které tu vodu pojmou. Staré „substrátové“ kořeny neumí pojmout větší množství vody a pak zahnívají. Naopak mladé kořeny z našeho kořenění ve vodě, perlitu či rašeliníku vodní režim znají a již se mu přizpůsobí. Mám otestováno, že i ty starší rostliny se starými kořeny se po přesunu do anorganiky daří naučit na anorganiku, povedlo se mi to třeba u velkých dracén, fíkusů, šefler nebo spathiphyll, ALE předcházelo tomu 5-8 měsíců opatrné zálivky, kdy se anorganika udržuje buď souvisle lehce vlhká, nebo se zalévá po vyschnutí. Jakmile rostliny začaly projevovat známky růstu (a také jsem nedočkavě některé rostliny vyndaval z květináčů), začal jsem přidávat na zálivce až do bodu, kdy rostliny nechávám trvale stát ve vodě. Tímto způsobem jsem docílil požadovaného výsledku.
Tak tedy, kolik té vody?
Odpověď tak není zcela jasná a jednotná, protože se jedná o složitější proces přerodu. Ale jakmile se proces povede, tak budoucnost anorganiky je taková, že by rostlina měla trvale stát v malém množství vody, je to od pár mm do 1-2 cm, v závislosti také na tvaru květináče – některé mají totiž zhruba 1 cm vysoké nožičky (jako například průhledné květináče pro orchideje). Praxe je taková, že kamínky ve spodu květináče by se měly dotýkat hladiny vody v obalu). Čím starší a větší rostlina, tím té vody může být více, hlavně v létě, když na rostlinu svítí ostré slunce. Naopak v zimě, pokud je doma kolem 20°C, pro jistotu neuškodí vodu ubrat, nebo i zcela vynechávat. Přemíru vody poznáte snadno, rostlině začnou žloutnout a nahnívat listy.
Rostlina po přesazení nevypadá dobře
Pokud nastane situace, že rostlina začne po přesazení chřadnout, zvadnou jí listy, nebo listy se na pohmat odvodní, nastal problém s příjmem vody a pravděpodobně dochází k úhynu kořenů. Pokud se budete řídit radami ve článku a vyrobíte kvalitní anorganickou směs, tak toto stávkující období musíte jen zatnout zuby, vydržet a držet rostlině palce, aby se překořenila. Celou tu dobu potřebuje mnoho světla, měli byste vysadit zálivku, a to klidně úplně a někdy je potřeba i ostříhat staré listy, které rostlina již neuživí a dál díky odparu vody rostlinu vysušují (trsnaté rostliny, palmy, philodendrony, monstery, aglaonemy, všechno co má listy… Nebojte se nůžek, jsou to jen listy).
Pokud listy začnou žloutnout, kořeny jsou funkční, ale došlo nějaké nerovnováze, kterou si rostlina vyřeší sama úbytkem listů.
5. Musí se to hnojit, jak často a čím můžu?
Ano, anorganika je zcela živin prostá, kamínky neobsahují téměř ani přijatelné mikro prvky. Proto tomu říkám kamení; jsou porézní, ale živiny neobsahují. Pokud tak chcete dosahovat výsledků v pěstování a růstu u rostlin, je poměrně důležité živiny dodat. Já jsem například přikloněn i umělému hnojení rostlin, jelikož přesně víte, co k rostlinám přidáváte a z čeho rostou. Trochu mě děsí představa, když vidím a slyším hezkou historku o tom, jak se někomu daří v pěstování rostliny v substrátu, kterou už několik let nehnojil. Proč? Protože rostliny, aby rostly, potřebují stavební prvky a ty se musí někde vzít, pouhá voda nestačí a to neznamená nic jiného, než že dochází k rozkladu biologického materiálu v půdě, ze kterého rostlina živiny čerpá. A tím se dostávám k jádru toho, proč se rostliny pěstují v anorganice, jelikož tyto kamínky se nerozkládají, není třeba rostlinu již nikdy přesazovat. Pokud se nemá co rozkládat (substrát), tak se nemá co hutnit a nemá co dusit kořeny, proto anorganika! 🙂
K hnojení se hodí výhradně plně vodorozpustná hnojiva, která nezanechávají skoro žádné odpadní, balastní látky. Organická hnojiva si tak škrtněte, a to i ta tekutá. Obsahují totiž mikročástice, což není nic jiného, než po vysušení spalitelný materiál, snad nemusím být konkrétní… Zaměřte se na umělá hnojiva. Ne, nebojte, nejsou chemická (v tom negativně chápaném smyslu slova), výrobu a složení umělých hnojiv jsem popisoval v předchozím článku. jde o to, že jsou zcela rozpustná a krom malého množství odpadní soli, kamínky nijak nezatěžují, navíc jsou velmi efektivní. Osobně preferuji hnojení s každou zálivkou. Je to proto, že já zalévám anorganické rostliny jednou za 1-2-3 týdny, dle druhu, ročního období a umístění rostliny. Rostliny tak mají neustále přístup k živinám. Kupuji silně koncentrovaná tekutá hnojiva speciálně pro hydroponii, značek je obří množství, stačí si jen vybrat. Doporučuji minimálně dvousložková hnojiva, zní to složitě, ale pokud se o hnojiva začnete zajímat, zjistíte, že již předem namíchaná levná hnojiva jsou pouhé pozlátko pro nenáročné pěstitele, kteří se nechtějí zdržovat mícháním. Problém je, že složky hnojiva spolu mají správně reagovat a proto se dvousložková hnojiva udržují ve 2 flaškách (hnojivo se odebírá a smíchá až těsně před hnojením), pak je jistota, že spolu nezreagují a že budou mít maximální efekt. Pokud kupujete hnojiva již namíchaná v jedné flašce, je tu něco špatně, hnojivo nebude fungovat tak, jak by mělo, ani nemůže. Navíc silné koncentrovaná hnojiva jsou i ekonomická s minimem odpadních plastů, kdy si můžete z výsledné koncentrace postupně namíchat až stovky litrů směsi, která při přepočtu vyjde levněji, než již namíchaná hnojiva v líbivých barevných flaškách s nápisem „hnojivo pro pokojové rostliny“. V těchto hnojivech, která sice vyjdou na pár desítek korun, se ale často používá jedno víčko na 1 L vody, v tom případě pak zaplatíte třeba 70 Kč za zhruba 15 L hnojivové směsi, s nejistým a spíše špatným výsledkem.
Nebojte se experimentovat, například s různými grow značkami, jde tu o makro a mikroprvky a ty mají na našem trhu dostupná hnojiva splněné na výbornou. Bez hnojiva to neporoste! Jen pozor, na čerstvě přesazené rostliny, hlavně ty, kde došlo k úbytku kořenů, se hnojivo vynechává, nebo se použije slabá dávka (přesná dávka není nikde jasně definována, použijte třeba jen 1/10 doporučovanou koncentraci roztoku). Nebráním se ani různým výluhům a stimulantům, pokud je vodou rozpustný a pomůže rostlině do začátku, šup sem s ním (není to ale nutnost 🙂 ). Hnojivo ale vynechte, pokud rostlina začne sklápět listy, nebo se listy začnou viditelně nebo na pohmat odvodňovat, nebo kdykoli se vám něco nezdá. Pokud to není přeschnutím, pravděpodobně rostlině odchází kořeny a načaté kořeny živiny nepřijímají dobře. Není to ale důvod, věřte nebo ne, k přesazení rostliny, respektive by to nic nevyřešilo. Nechte rostlinu v klidu, dejte jí čas znovu překořenit.
6. Jak velké nádoby mám používat?
Již jsem se zmínil, nepřehánějte to s velikostí nádoby. Kořeny rostlin jsou v anorganickém stylu pěstování jinak naprogramované a ne jen, že se spokojí s menším prostorem, dokonce ho i menší potřebují. Jelikož ve velké mase kamínků je více vody než vzduchu a může docházet k nechtěné stagnaci kořenění. Nejlépe kořeny a potažmo rostliny reagují v malých nádobách, třeba u hoyí je to dokonce životně důležité (u nich je to důležité i v substrátu). Je z toho důvodu, že jakmile rostliny kamínky prokoření, bude pak vaším úkolem udržovat rostliny v malém množství vody, díky čemuž rostlina nebude mít potřebu neustále zvětšovat masu kořenů. Například pro zmíněné hoye používám květináčky o objemu 200 ml, pro starší a větší kusy 500 ml a pro velikány maximálně 1000 ml. Po letech pěstování je možné dojít až do 2000 ml, ale osobně to považuji za zbytečnost. A například anthuria, co jsou již dospělá, podle mě pojmou nejvíce cca 7 L veliké nádoby, více jsou při domácím pěstování už spíše na škodu. Největší květináč, co používám, má 15 L a je na Spathiphyllum sensation, které má 150 x 150 cm a stojí trvale ve vodě.
Hoya sp. Bogor, tato hoya je v jedné z největších nádob ve kterých hoye pěstuji (1 L)
7. Jaké kamínky mám teda používat? V čem mám rostliny pěstovat?
Začínám se této otázky trochu obávat, jelikož je to to nejsložitější téma a nesmí se podceňovat. S kolegy pěstiteli experimentujeme a snažíme se vymyslet univerzální a dostupnou směs, která by vyhovovala všem rostlinám. Po měsících, ba rocích experimentů, ale pomalu docházím k závěru, že takováto směs neexistuje. A neexistuje proto, že s velikostí nádoby, druhem rostliny a podmínkami doma, se mění fyzikální vlastnosti všech materiálů, které používáme. Teď jsem například shrnul mé letošní poznatky ohledně hydroponie…
O tom, jaké existují materiály a jaké mají frakce jsem se rozepisoval v minulém článku a nemálo informací je ve článcích od V. Pospíšila. Budu tedy rovnou předpokládat, že v nich již máte jasno a víte, o čem mluvím, protože jste články četli 🙂 .
Na počátku mé anorganické šílenosti jsem použil všechny horniny, co mě jen napadly a daly se sehnat. Byly to přesně: liapor 4-8 mm, láva 1-3 mm, zeolit 1-3 mm, pemza 4-8 mm, drcený keramzit na posyp cest, směs na bonsaje (antuka/pálený jíl+zeolit+pemza+láva, vše frakce 4-8 mm). Poměr složek jsem nikdy neřešil, bylo to zhruba jako když vařili Pejsek s Kočičkou, protože na to neexistuje žádný návod. Více méně jsem dával 1:1:1 všechny složky, co měly stejnou frakci (4-8mm) a ty drobné jsem dával mnohem méně, většinou tak 1/3, než všechny větší složky. S touto směsí jsem začínal a přesadil do ní 90% všech svých rostlin a v této směsi dál 70% rostlin žilo a žije dodnes.
To je vražda, napsala…
Směs se ukázala v nádobách větších, než 0,5 L, jako téměř vražedná. To znamená že všechny mé větší rostliny začaly velmi nepatrně od přesazení strádat, a to hlavně philodendrony a anthuria. Čím větší listy rostlina měla, tím extrémnější projevy jsem zaznamenal. Byly to hlavně nevzhledné skvrny na listech, začínalo to vždy na okrajích, jako žlutá skvrnka, později s hnědým okrajem, a u velkolistých druhů se během léta objevily fleky na celých listech. Byly to jakoby příznaky přelití, které se rychle přehouply v přeschnutí. Fleky jsem objevoval na většině svých rostlin, ve větších nádobách, u suchomilnějších druhů, i u skoro vodních druhů. Objevovaly se u rostlin, které stály ve vodě, i u těch, které jsem nechával častěji vyschnout. Nebyl v tom žádný řád ani logika, občas jsem propadal skepsi, časem jsem to ale vyřešil!
Zázračný protipól
A teď si povíme, co to udělalo s rostlinami, co byly v květináčích menších, než 0,5 L. Úplný opak! Rostliny v této směsi mám do dnes, je to malý zázrak, vše funguje naprosto skvostně. Jde hlavně o hoye, které se v této směsi prokázaly jako milovnice menších frakcí. To, proč se tak děje, je mi trochu i záhadou do dnes, jelikož drobné frakce a částice fungují výrazně vodozádržněji, což je opak toho, co hoye doma potřebují. Malé vysvětlení by tu bylo, já se za roky práce s hoyemi je naučil zalévat, až kdy je jejich čas, který v zimě nastává, dle podmínek doma klidně jen 2x nebo dokonce 1x za měsíc. V létě, když je doma přes 30°C a na hoye svítí 6 hodin denně slunce, je zalévám dle proschnutí květináče nejčastěji jednou za 7 až 14 dní. Mohu tak jen hádat, že klíč k tomu může být to proschnutí substrátu, kdy rostliny plně využijí vodu „uzamknutou“ v porézních materiálech. Možná ta směs, ta rozmanitost různých anorganických materiálů a frakcí, kdy například liapor dokáže nasát pouze 5% vody ze své hmotnosti, ale pemza až 70%, se prokazuje jako dobrá cesta. Nebo láva, ta vodou neumí nasát, ale jen vodou „obalí“ svůj povrch, tak v kombinaci se zeolitem (který naopak vodu nasaje jako houba), jakoby se ty jednotlivé složky doplňují a funguje to naprosto harmonicky. Ale pouze v menších nádobách, což je otázka pravděpodobně masy složek, jakmile je květináč větší, mění se prostředí pro kořeny až na takřka nepřátelskou úroveň. Ta hranice je velmi malá a tenká…
Ironií tak je, že jsem musel po několika měsících ze všech květináčů větších než 0,5 L mojí napůl zázračnou směs vyměnit za směs vhodnou pro velké nádoby. Tady je ta komplikovanost, jelikož to jsou téměř neprozkoumané vody i pro mě. Vyrábím směsi anorganiky pro velké nádoby dle toho, jaké zkušenosti jsem já a mí kolegové pěstitelé posbírali. V něčem sázím na svojí jistotu, v něčem sázím na zkušenosti jiných. Třeba jsem zpočátku výměny kamínků dával všude až přemíru liaporu, který se nyní ukazuje jako až příliš vodu zádržný materiál, on totiž vodu sice skoro nesaje, ale obaluje svůj povrch tenkou vrstvou vody (stejně jako zmíněná láva) jak výstižně popsal kolega V. Pospíšil ve svém nedávném článku. Jenže tato informace vyplynula až po čase, když už byl u rostlin přidaný. Vyplynulo to v našem společném testování, kdy se samotný liapor ve větším množství, hlavně v malých nádobách, ukázal jako mimořádně nevhodný materiál, a to hlavně u rostlin, kde je nutné výrazněji regulovat množství vody u kořenů. Defacto se tím ukazuje, že se musí poměrně dost přemýšlet u každé „šarže“ nově vyrobeného anorganického substrátu a nelze jednu namíchanou směs použít na vše. Jako hodně univerzální materiál, a s tím se shoduji s kolegou V. Pospíšilem, je pemza, která nasaje vodu tak akorát a i ve velkých nádobách je přemíra pemzy spíše ku prospěchu. Nicméně, větší množství se hůře shání, neboť je to dražší materiál a v běžném prodeji narazíte výhradně na malá balení. A tak se právě sahá po kombinaci různých materiálů, aby se to množství prostě nastavilo. Což je třeba můj případ, já pro své pěstování potřeboval dohromady větší stovky litrů směsi a to prostě nelze vyrobit jen z pemzy… To by chtělo nějakou vlastní soukromou podmořskou sopku! (Tak pemza vzniká)
8. Jaké směsi se mi osvědčily
Ale přeci jen zkusím nadhodit směsi, které jsem sám otestoval, nebo pořád testuji a jeví se mě jako nejlepší řešení pro dané skupiny rostlin, zkusím na tuto otázku „V čem mám rostliny pěstovat“ prostě odpovědět:
Hoye
vyrobil jsem více šarží, nejvíce se mi osvědčila ta, kde je velká rozmanitost materiálů. Liapor, nebo malý keramzit – popřípadě leca (=synonyma) 4-8 mm (20%), pemza 4-8 mm (25%), zeolit 4-8 mm (5%), láva 1-3 mm (5%), hotová směs na bonsaje (15%), seramis (pálený granulovaný jíl) 10%, dříve jsem dával ještě i drobný zeolit a drcený zrnitý keramzit ale nyní po zkušenostech absolutně nedoporučuji dávat do květináče nic menšího než 3 mm. Naprostá výjimka je zmiňovaná láva. Že je to složité? Ano, je, nicméně jsem testoval i směsi s jinými poměry složek, nebo jsem některé složky vynechal a výsledky byly horší, rostlinám se nedařilo a musel jsem je po čase přesadit do této směsi. Nicméně nabízím i druhou variantu směsi, a tím je pemza 90% a do zbytku poměru dejte, co jen chcete, pemza je totiž naprosto univerzální a absolutně nic s ní nezkazíte, obzvlášť u rostlin, které preferují sušší směsi. Jen si dejte pozor, tato směs s přemírou pemzy, v létě rychle vysychá a má poněkud jiný vodní režim pro zalévání a rostliny by v ní měly občas stát ve vodě, aby se napily. Ale první, složitější zmíněná směs je takového charakteru, že po zalití vydrží vlhká i celé týdny a dokonce by v ní rostliny neměli stát dlouhodobě ve vodě. Tak co, jste chroničtí „dolívači“, nebo „zapomnětlivci“?
Philodendrony, anthuria, monstery, sukulenty, kaktusy, obecně suchomilné
Zde by jednoznačně neměly převažovat ve směsi, nebo v jednosložkové anorganice ty druhy materiálů, které se obalují makroskopickou vodou (láva, liapor=keramzit), ale ani druhy materiálů, které dokáží nasát vodu až moc (seramis, drobné frakce všeho). Takže sáhnout buď po zcela čisté pemze, hlavně u malých nádob, nebo si vyrobte směs, kde bude zcela dominantní pemza nebo zeolit. U zeolitu (4-8m) jen pozor na množství ve směsi a tím pádem na jeho jeho váhu, velmi špatně se pak odhaduje moment, kdy je potřeba rostlinu zalít- šetřete se zeolitem, je těžký jako štěrk! Ku příkladu by směs měla vypadat následovně: pemza 4-8 mm 80%, seramis 10%, liapor 4-8 mm 10%, přesně v této směsi dojde k vyváženosti, kdy složky, co příliš sají vodu, se smísí se složkami, co se vodou obalují. Ideální kombinace pro rostliny, které neocení stát neustále ve vodě, ale měly by mít prostor občas i vyschnout a snažit se vodu v kamínkách hledat (tak jsou epifytní a pouštní druhy rostlin stavěné), jen s malým detailem, ale tomu se věnuji v poslední otázce tohoto článku.
Spathipylla, calathey, fíkusy, colocasie, begónie, obecně vodomilné
Zde máte na výběr také aspoň ze 2 možností, podle mých zkušenosti není ani jedna cesta špatná, nicméně ta druhá cesta může být delší (ale o to ve výsledku kvalitnější?). A. Buď použijte směs jako na philodendrony, tedy „suchomilnější směs“, kterou ale budete mnohem víc zalívat, dokonce tak, že by rostlina měla stát nonstop v malém množství vody. Kolik vody by to mělo být jsem již popsal ve 4. otázce. Jelikož je to velmi vzdušná směs, což kořeny vodomilných rostlin sice také ocení, ale ocení u toho i neomezeně vody. B. Nebo použijte směs, kde bude mnohem méně nasákavých složek (jako je pemza, zeolit, seramis) a použijte více složek, které sice vodu nesají, ale zato se jejich povrch vodou obaluje (liapor=keramzit, posloužit může i ta láva). Ku příkladu 60% liaporu (směs 4-8 mm + 8-16 mm), 40% směs zeolitu, pemzy a třeba seramisu, nebo jen jednoho z toho. V čem je výhoda? Liapor je levný, ve stavebninách koupíte 50 L pytel za necelých 300 kč, za málo muziky tak uděláte obří diskotéku. Nicméně tato druhá varianta je o něco složitější hlavně na rozjezd a zavedení rostliny, musí se totiž ze začátku, první měsíce mnohem opatrněji s vodou. Tím že taková směs mnohem více „tahá“ vodu, ze zálivky i z podmisky nebo obalu květináče, je taková směs pak vyloženě mokrá vodou, která ulpívá na prstech. Což je rozdíl o proti vodě z nasákavých složek, po jejich dotyku vodu na prstech cítíte, ale nevidíte 🙂 . Dobrá zpráva je, že jakmile rostlina dostane svůj čas a pořádně takovou směs prokoření, tak se stane takovou polo-vodní rostlinou a voda kořenům již nikdy neublíží a může v ní opět stát. Viz 11. otázka.
Peperomie, orchideje a všechny ostatní rostliny
S touto sortou „ostatních rostlin“ sám ještě experimentuji. Myslím si, že průměrně s dobrými výsledky. Nicméně mám tady takové místo, kam si odkládám „nevydařené“ pokusy… Ač si myslím, že chyba nebude úplně moje, všechny uhynulé rostliny byly už nějakým způsobem načaté a přesazení do anorganiky je mělo vzchopit – nepovedlo se. A co se povedlo? Úspěšně pěstuji ve své vlastní směsi masožravky láčkovky! Kdo by to byl řekl, že ryze tropické rostliny, co rostou nejčastěji v mechu a listovém kompostu, se spokojí s kamením! 🙂 Úspěšně pěstuji třeba i orchideje, parožnatky a další rostliny, vyjmenované ve 2. otázce. Nějak si se směsí hlavu nelámu, jednu orchidej mám ve směsi, kde je hodně liaporu i lávy a dokonce i mimořádně nevhodného drceného keramzitu a drobného zeolitu, další orchidej mám naopak ve směsi, kde jsem se už „poučil z chyb“ a dal mnohem více pemzy a nedával již drobné materiály. Výsledky jsou v obou případech stejné – dobré. Jelikož vše závisí na zálivce. Orchideje zalévám výhradně, až když substrát proschne a rostlina s nádobou je i lehká. Až tedy vyčerpá většinu vody z pórů materiálů. A stejný příklad je i u ostatních rostlin. Ty co vodu nemusí ani v substrátech, nepřelévám ani v anorganice. Peperomie zalévám spíše jako sukulenty a to obzvlášť ten první rok po přesazení do anorganiky. Takový univerzální substrát pro vše jmenované bych vyrobil: 30% pemza 4-8 mm, 30% liapor 4-8 mm (+5% 8-16 mm), 10% zeolit, 10% seramis, a ten zbytek může být třeba trochu lávy, více méně si tím nasimulujete drahé kupované hotové směsi, vyjmenoval jsem jejich složení 🙂 .
Velkoobjemové nádoby (10+ L)
Zde zbystřete, velká nádoba je poměrně problémová, ne u již velkých rostlin s polo-vodními kořeny, tam je přechod méně problémový. U „nováčků“ rostlin, co jdou poprvé ze substrátu do anorganiky, se musí pracovat se směsí opatrně a před namícháním směsi by se mělo vzít v potaz pár věcí, jako je například náročnost rostliny na vodu, stav rostliny v momentě přesazení a také naše očekávání. Rychlé to většinou není. Mohu vám říct, že přesazování velkých rostlin je problémové, rostliny byly dlouhou dobu zvyklé na úplně jiné kořenové prostředí a to se jim během pár vteřin v základech změní. Reakce na sebe nenechají dlouho čekat, vadnutí listů, fleky, opadávaní, stagnace růstu, ale musíte to vydržet! Proč? Všechno tohle se dočtete v 11. otázce.
Složení velkoobjemových nádob je jednak alchymie a také taková menší investice. Jelikož vás to bude stát hodně materiálu, u větších počtů rostlin tak často pěstitel často ocení levnější složky. Narážím na již zmiňovanou cenu liaporu, který se prodává ve stavebninách, ale krom názvu se vyrábí zcela stejně jako drahý keramzit, je to také pálený jíl, dokonce i české výroby 🙂 . U velkých nádob sázím na rovnováhu složek, kdy nasákavé složky nepřevyšují složky nenasákavé. Podle mých teorií je u velkých nádob důležitější, aby docházelo k rovnoměrnému rozvodu vody po celé nádobě. Pokud by se totiž použila například čistě pemza, hrozí, že masa materiálu bude ve spodní části mokrá, ale směrem vzhůru se voda voda již nedostane, jelikož je toho materiálu moc, tak si vodu kamínky již prostě nepředají výš. A naprosto stejné obavy mám i kdyby se použil například liapor. Nádoby nad 10 l jsou prostě příliš velké pro jednosložkové smýšlení, rostliny pak často prokoření jen tu část, kde se sdružuje voda a zbytek nádoby zůstane klidně i roky prázdný. I proto musí být velikost nádoby zcela adekvátní k velikosti rostliny, ale předpokládejme tedy, že bude tak velkou nádobu obývat opravdu veliká rostlina s plno kořeny. Zvolil bych – a sám to dělám – že složení substrátu je přesně 50 : 50, nasákavé složky : nenasákavé složky. A dávám rozhodně větší díl příměsi velkého liaporu (8-16 mm), ale přiznám se, že to je jen kvůli ekonomickému „nastavení“ množství směsi.
9. Pomoc! Plíseň na povrchu!
Plíseň pozoruji ve 2 případech. U nově založených, tedy přesazených rostlin do anorganiky a po první zálivce může na povrchu vzniknout bílá plíseň. Ta sama o sobě rostlině nevadí a nijak jí neohrožuje, horší je zjištění, proč taková plíseň vznikla. Druhý příklad je, že plíseň vznikne kdykoli během roku u již delší čas přesazené rostliny, která třeba i vypadá, že prospívá. Pachatel je totiž vždy stejný, jedná se o plesnivění organického znečištění, které může naznačovat například hnilobu kořenů u rostliny, začínající vždy nejdříve od těch nejmenších kořínků a rostlina se vám tím snaží říct, že máte výrazně ubrat na zálivce. Já jsem dříve pozoroval plíseň u hned přesazených rostlin, které jsem okamžitě hned první den vydatně a nadšeně zalil. Ale té vody je najednou moc a začnou hnít nejjemnější vlásečnicové kořínky (nebo zbytky organických nečistot jiného původu), to se občas děje i v organickém substrátu, jen to nevidíme, ani to nezjistíme. Neděste se, nemusíte s tím dělat vůbec nic, pouze vynechte teď nějakou dobu zálivku, dokud směs neproschne. A příště už víte jak na ni! A kořínky zase dorostou.
10. Je normální, že mi v tom odešly kořeny u některých rostlin? Ano. Značka PŘEROD.
Ano, je, a je to pro anorganiku spíše i typické. Je alfou a omegou celé této problematiky. Abyste to všechno pochopili, je nejdřív nutné poznat, co se s kořeny děje v substrátu. „Normální“ substrátové kořeny jsou naprogramované na určité množství dostupného kyslíku, živin a vody. Kořeny v substrátu rostou čistě suchozemské, v některých případech mohou růst i vodní, pokud například květináč visí v obalu a ve spod obalu stojí trvale voda. V praxi to pak vypadá tak, že v substrátu bude mít rostlina suchozemské kořeny a dole v nádobě často namotané dokola kořeny vodní. Jsou jiné, nedělají makroskopické vlášení, jsou tlustší, často i bílé. Nicméně, suchozemské kořeny často nejsou schopné dlouhodobě fungovat ve vodním prostředí (je zajímavé, že naopak to ale funguje). A to je důvod, proč kořeny po přesazení do anorganiky mohou hnít, nebo i kompletně shnít, nejsou totiž schopné přejít do vodního režimu a jediná cesta, jak k tomu režimu dojít je, že shnijí a rostlina vyrobí kořeny nové. Podle mých pozorování a testů mohou kořeny shnít i jinak vodu milujícím rostlinám, dokonce i rostlinám, které jsem vypěstoval v substrátu, který stál nonstop ve vodě (Spathiphyllum). Protože ani rozbahněný substrát není dost mokrý tak, jako umí být anorganická směs 🙂 .
Takže ano, je to normální a doporučuji nedělat vůbec nic. Měli byste pro jistotu snížit výrazně zálivku, ale podle mých zkušeností to není ani třeba, jelikož rostlina bez kořenů nebude přijímat vodu a pokud bude na dně nádoby stát voda z minulé zálivky, tak přece nebudete rostlinu zase zalévat, že. Rostlina si o vodu řekne, až ji vypije. Nové kořeny bude mít během 1-2 měsíců, problém může nastat, pokud kořeny shnijí před zimou, jelikož přes zimu rostliny téměř nekoření. Odpovědí může být umělé osvětlení, prodloužit rostlině den nad 12 hodin a hodně velká dávka trpělivosti k tomu. Bude to trvat, ale zdravá rostlina překoření vždy, i v té zimě.
11. Suchozemské/vodní kořeny, které si jen vybrat?
V anorganice si moc vybírat nemusíme, rostlina totiž vždy udělá polo-vodní kořeny. Během odpovídání na otázky a popisování toho, jak funguje reakce rostliny na kamínky, se odpověď dá vyčíst i mezi řádky. První rok provozu by se každá rostlina měla hlavně s anorganickým substrátem postupně seznamovat, to znamená, že musí nejdřív pořádně zakořenit. A to může trvat. Mám zkušenost, že pokud kořeny nerostou, měla by se ubrat zálivka. A ony se objeví! Musí cítit ten impulz, aby se víc snažily. Může u toho rostlina vypadat hůř, viz 4. otázka, ale právě horší vzhled by nás měl upozornit, že děláme něco špatně. Ale v žádném případě bychom neměli rostlinu hned hystericky přesazovat, nebo, a to už vůbec, vracet zpět do substrátu! Přerod kořenů ze suchozemských na vodní je někdy složitý a u některých rostlin i velmi zdlouhavý. Jestliže jste zvolili správnou směs (pokud si nevěříte, používejte vždy směs s přemírou pemzy, tato směs nikdy nebude špatně, u ničeho!) viz otázka 8., je to jen otázka času a velké dávky trpělivosti. A jakmile rostlina nové kořeny udělá, budou polo-vodní, nebo i vodní, dle toho, v jaké směsi vyrostly. Obě možnosti jsou pro anorganiku žádoucí. Nežádoucí jsou substrátové suchozemské, které si nedokáží poradit v prostředí „mokrých a vlhkých kamínků“.
Velké problémy zaznamenávám u zakoupených řízků rostlin od jiných prodejců, kteří rostliny zakořeňují například v naprosto nevhodném kokosu. V kokosu totiž rostou tenké vlásečnicovité kořeny, které se s anorganikou vůbec nemají rády. Vzhledem k tomu, že to je jeden z nejrozšířenějších „typů kořenů na trhu“, bývá obecně přerod rostliny do anorganiky problémovější a pomalejší. Tedy, rostliny první týdny a měsíce po přesazení spíše strádají a člověk pak ani nevěří, že bude někdy zase hezká a hledá třeba jiné východisko v přesazování. Což je chyba, protože opětovným přesazením rostlině přeruší ten přerod v nové, polo-vodní kořeny.
Bonusová otázka, vyplatí se anorganika?
Bez mrknutí oka říkám, že ano. Jediná nevýhoda je, že pěstitel musí pochopit tu podstatu pěstování rostlin v kamení a pochopit, proč se věci dějí tímto způsobem, osvojit si nové způsoby pěstování, je to spíše i celkově nový smýšlející styl. Jakmile si na otázku hydroponie odpovíte, budete nacházet pouze výhody. Konec smutnic v Čechách, konec zablácených prstů, konec hlíny až ve vlasech, menší prašnost doma, vyšší vlhkost doma, konec přesazování, konec výměny substrátu… já jsem naprosto nadšen z anorganiky. Ano, ty začátky byl krušné, byla neskutečná práce přesadit všechny své rostliny, byly to doslova měsíce každodenní práce, ale při pomyšlení, že již nemusím řešit nikdy žádný organický substrát, se mi otevřela mysl i pro nové zelené nájemníky a opět jsem se začal pokojovkám více věnovat. Pár škaredých listů se hodilo na kompost a pokračujeme dál!
Autor: Rudolf Málek