Rostliny pocházející z jižních oblastí Severní Ameriky, které jsou adaptované na dlouhá, horká léta, s nižším podílem srážek. Se zaměřením na juky a agáve s dobrou mrazuodolností. Dříve jsme tyto rostliny měli různě po pozemcích na slunných a suchých stanovištích, popřípadě v nádobách s letněním. S projektem Mexika jsme všechny rostliny koncentrovali zde.
Založení
První úder rýče 2022, kdy došlo k vyznačení terénu. Následovala zima, kdy se postupně odklízely betonové obrubníky a hned zkraje roku 2023 došlo na terénní úpravy, s březnovým finálním betonováním záhonů a cesty. Rostliny se vysazovaly hned první den, kdy bylo možné po betonu chodit, naprostá většina rostlin byla vysazena během 1 měsíce od betonování. Většinu juk jsme přesadili ze zahrady, ale nově se dokoupila velká Y. faxoniana a Y. elata. Z agáví se přesazovala jen A. ovatifolia, která byla doposud (3 roky) vysazena volně v sadu bez ochrany. Tu zimu A. ovatifolia zrovna i hůře přečkala a z jara utrpěla hlubokou hnilobu, kterou se naštěstí podařilo již na novém stanovišti v Mexiku zastavit, a agáve nám zůstala.
Umístění a podmínky
Záhon se nachází na našem dvoře, kde je mikroklima uzavřeného prostoru, vnořeného do svahu, uvnitř zástavby, plus přítomnost vysokých, dřevěných plotů. Funguje zde skvěle ochrana proti S a V větru, ač je pole „hned vedle“ tak díky vysokému plotu a vznikající stěně živého plotu zde vzniká výrazné závětří. Při nejhorších větrech, které vanou v zimě při orkánech, což jsou výhradně směry ze Z, zde nejhorší vítr výborně rozbíjí naše hospodářská budova, která ochraňuje celou zahradu. Nicméně záhon je od budovy již dál a vítr se stáčí, kdy narazí na sousedův dům a náš plot a po pozemku se sveze ostrý náraz větru z jihu. A právě tyto nárazy jsou největší hrozbou pro celý záhon, hlavně v zimním období, kdy hrozí poškození ochranné konstrukce. Předchozí roky a minulé orkány již prokázaly, že přesně v této části zahrady se umí prohnat vítr přesahující rychlost 90 km/h.
I přesto zde záhon vznikl účelně, jelikož se jedná o prudký svah, orientovaný na JZ (převýšení 2 m na délce 6 metrů), nahrává to přímo něčemu výrazně exotickému a suchomilnému. V době budování záhonu, bylo v jeho zádi mnohem víc vegetace, ze strany od souseda. Ale na jaře došlo k výraznému úbytku stromů na jeho zahradě a tak záhon dostal hned o několik hodin více slunce denně a zároveň přestal být tak „vysáván“ kořeny sousedních stromů zespoda. Co se týče akumulace tepla ze slunce, funguje to zde výborně pouze od cca půlky dubna do druhé půlky října. V opačném půlroce je slunce příliš nízko na obzoru a svah je orientován víc na Z než na J, než aby se prohřál. Ale ani v letním půlroce nedostává záhon úplně ten největší úpal, co v ČR jde, jelikož se do svahu začne opírat sluníčko až kolem 9.-10. hodiny dopolední (na rostliny ale svítí již téměř od rozbřesku) a zapadá o něco dřív, zhruba kolem 18.-19. hod, kvůli budově ze západu, ale i kvůli extra vysokým stromům ve vsi (cca 25 m vysoké jasany). Není to tedy celodenní výpek, ale těch zhruba 9 hodin ve vrcholném létě (od půlky května do půlky července) se zde přímé slunce opře. Což plně stačí na to, aby se rozpálily všechny betonové nebo lávové prvky. Rostlinám to stačí více, než dost. Máme zkušenost, že juky na jiné expozici, zvané západ, prosperují a kvetou i při svitu slunce pouze 4-5 hodin denně.
Budování
Práce probíhaly tak, že jsme vyčistili celý prostor záhonu až na holou půdu. Předcházelo tomu poměrně náročné odstranění svahových betonovek, celkem jich bylo 32 ks, všechny se musely dát bokem, ale nechat poblíž, protože jsme je ještě potřebovali. Kromě toho se muselo překopat hned několik dřevin, které se do konceptu nehodily, byly to cca tříleté roubované kaki, několik již plodících kudránií a naše nejstarší (13 let) Asiminy triloby. Dále proběhlo značení stezky a výpočet ideálního sklonu, což je poměrně důležitý bod, jelikož jsme chtěli stezku udělat hladkou a pozvolnou, pro průjezd sekačky nebo stavebního kolečka. Následovaly výkopové práce, vše se dělalo ručně a nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsme se ze začátku obávali. Pár desítek koleček zeminy se odvezlo (odhadem 15), ale v jeden moment jsme už zeminu spíše jen odhrnovali, protože se začalo ukazovat, že jí zde poměrně dost bude ještě zapotřebí, i přesto, že spodní část cesty začínala skoro 150 cm pod původní úrovní země. Prioritně jsme udělali místo na betonové stěny stezky a od začátku dbali na dodržení šířky a sklonu cesty. Po dokončení výkopu se zavedla elektřina do chráničky skrze cestu a zavezla se štěrkem. Jakmile předpovědi naznačovaly skončení mrazů, ihned jsme začali s betonováním. Nejdříve boky, čemuž předcházelo „ocelové polstrování“ – armování – hluboké kotvy, dráty, všechno spojit a drobnější síťovinou vytvarovat stěny. Než se začalo betonovat, využili jsme betonové formy, které jsme po kouskách vyplňovali do drátů kolem cesty. Výhodný tvar forem skvěle pasoval do vysokých stěn kolem stezky. Pak už klasické betonování, kdy se hustším betonem vytvarovaly stěny a vibračními pohyby se zapracoval čerstvý beton do všech štěrbin kolem drátů a betonových forem- i kamenů. Tahle práce chce trochu zručnosti, ale nedělali jsme to poprvé, takže práce šla dobře a za 2 dny byly stěny hotové. Je dobré si předem namyslet, jaká bude struktura, jelikož právě při poslední vrstvě betonu na povrchu se modelují pukliny a tvary co připomínají kámen, nebo skálu. Technik, jak na to, je nespočet. Mít více času a správný materiál, udělali bychom to mnohem lépe (ideální je místo křemičitého písku použít mimořádně jemný písek, ze kterého jdou udělat mnohem detailnější textury, třeba i silikonové obtisky, které bohužel na klasickém křemičitém písku nedrží ani s použitím většího množství cementu. 3. den se vybetonovala stezka, kde se nejprve na zem položilo armování. Po vytvrdnutí se beton na stěnách stezky přetřel flexibilním lepidlem s pigmentem. Druhý den jsme již sázeli první rostliny a třetí den se aplikovala lávová drť na povrch záhonu.
Během léta došlo ještě k pár předělávkám, původní vysazený citrus se neujal (rostlina byla půl roku před tím vykopaná z jiného místa, kde roky rostla se zimním krytem, ale při výkopu měla příliš poškozených kořenů), ten jsme tedy odstranili a na jeho místo se vysadí jiná dřevina, pravděpodobně to bude jistá palma. A během léta se dosadily již jen drobnosti, hlavně menší agáve, které jsme sehnali až dodatečně. Záhon neobsahuje ani jednu opuncii, a ani nebude.
Péče
Prioritou je zimní přístřešek, který bude rostliny ochraňovat od týdny v kuse trvající vlhkosti (hlavně nekončící inverzní mlhy), juky a agáve přežívají mnohem lépe mrazy, pokud mají sušší podmínky, ale hlavně mnohem lépe vypadají po zimě. Pokud se přístřešek udělá pořádně i s boky, aby pod přístřešek nevnikala mlha a rostliny byl opravdu suché, bude přístřešek plnit svůj účel. Jinak zastřešení jako takové není třeba, rostlinám nevadí déšť ani sníh, snesou dokonce i jistou míru přemokření. Vadí zejména ta česká absence slunce a větru přes zimu, kdy se rostliny po dešti neosuší, do listů se pak pustí hniloby a mráz tomu moc nepomůže. Není ani vyloženě nutné spěchat se zastřešením, protože ty nejdelší mlhy v roce chodí většinou až v druhé půlce listopadu. Aktuální přístřešek je zbudován z 18 kotev, které jsou zatlučené natrvalo v zemi, primitivní dřevěné konstrukce a speciální zesílené plachty s rozměry 10×12 m. Je možné, že se naše Mexiko ještě mírně rozšíří, plánujeme předělat výběh želv, který s Mexikem sousedí a spojit ho s touto oblastí do jedné.
U rostlin, které naše Mexiko obsahuje, je ještě nutný střih trvalek a to i několikrát ročně. Ukazuje se, že vysazené mexické šalvěje (Salvia greggii) jsou neobyčejně bujně rostoucí a neúnavně kvetoucí druhy. Některé kusy jsem stříhal zhruba v polovině léta (u země) a někdy v druhé půlce září jsem musel znovu. Vždy velmi rychle dorostly a znovu kvetly.
Záhon obsahuje i připravenou elektriku, kterou zatím nevyužíváme, ale rádi bychom výsadbu doplnili o nějaké druhy méně odolných rostlin, aby se případně mohly lehce vytápět. Hlavním lákadlem jsou evropské a pouštní druhy nižších palem.
Význačné rostliny
- Agave: havardiana, parryi var. couesii, parryi var. truncata, neomexicana, parryi var. parryi, applanata, palmeri, ovatifolia, utahensis, utahensis var. kaibabensis, utahensis var. kaibabensis „Sušice“
- Yucca: filifera, aloifolia x gloriosa A+B, recurvifolia x thompsoniana, gloriosa x rostrata, thompsoniana, rostrata x faxoniana, glauca, faxoniana, rigida „Blue Sentry“, filamentosa x linearifolia, baccata, elata, neomexicana, rostrata, flaccida „Ivory“, linerarifolia x baccata, linearifolia x recurvifolia, mrchojedensis, karlsruhensis x (filata x palida)
- Salvia gregii v odrůdách, S. apiana, S. chamaedryoides ‚Argentea‘, S. lavandulifolia
- Glaucidum flavum aurantiacum
- Pelargonium endlicherianum
- Hesperaloe parviflora
- Mangave „Mission to mars“
- Fascicularia bicolor
- Aloiampelos striatula
- Aloiampelos striatula „Orange“
- Aloe aristata
- Aloe polyphylla
- Gymnocalycium andreae
- Leucophyllum frutescens
- Beschorneria yuccoides
- Buddleja loricata
- Acacia dealbata
- Dasylirion leiophyllum
- Dasylirion wheeleri
- Tanacetum cinerariifolium
- Globularia alypum
- Jacobinia suberecta
- Cneorum tricoccon
- Phlomis lanata
Jak se zimuje Mexiko
