Projekt začal v září 2007, kdy jsem, ještě jako středoškolák, navštívil v rámci školního poznávacího výletu oblast Provence na jihu Francie. Tehdy jsem byl zcela uchvácen světem palem, právě na pokraji svého zájmu o exotické rostliny. V centru Cannes, v jedné ulici osázené obrovskými washingtoniemi, jsem si z betonového nadzemního záhonu nasbíral několik semínek. Semínka jsem ještě na podzim vyklíčil a z asi 15 rostlin se jedna výrazně vyjímala. Rostla rychleji než všechny ostatní, i přestože měly všechny stejnou péči a naprosto stejné podmínky. Už tehdy mě napadlo, že by možná, jednou, mohla růst u nás na zahradě v zemi. Situace byla tehdy jiná; pěstování palem celoročně venku bylo v plenkách a o odolnosti palem jsem nevěděl skoro nic. Ale od léta 2008 jsem tuto palmu začal hýčkat, často ji přesazoval a prostě nic neřešil.
Pojem „x filibusta“, o co jde?
To, že se jedná o Washingtonia x filibusta, je čistě náš názor, který jsme stanovili na základě charakteristických znaků rostliny. Těmto znakům se věnujeme již řadu let. Určit dospělé rostliny čistých linií (robusta a filifera) je jednoduché, ale u mladších exemplářů je to mnohem složitější. Stejně obtížné je to i u kříženců, bez ohledu na jejich velikost. Kříženci mají totiž nejasné znaky i v dospělosti; vykazují rysy obou rodičů, ale dá se říci, že každý jedinec filibusty je jiný. Navíc se vyznačují velmi bujným růstem. Variabilita filibust je obrovská, a my sami rozlišujeme ještě tzv. robustfily, podle toho, ke kterému rodiči má kříženec blíže. Některé exempláře mají filibustní listy, ale tenčí robustoidní kmen. Jiné mají robustoidní listy, ale výrazně filiferní kmen — a to je i náš případ. Naše rostlina nese znaky křížení filifery a robusty: listy jsou velmi robustní a mají typickou velikost filifery, ale zároveň charakteristickou tmavě zelenou robustoidní barvu. Na listech chybí plsť u střelky, což je více znakem filifery. Na druhé straně mají řapíky výrazné ostny s tmavou, téměř fialovou barvou, což je typické spíše pro robustu. Kmen se po letech začal rozšiřovat do impozantních rozměrů, což překračuje možnosti robusty a přibližuje se spíše filifeře. Jak je vidět, znaků obou rodičů je mnoho, ale většina z nich nahrává filifeře.
První výsadba
První roky jsem palmu přesazoval i dvakrát nebo třikrát ročně, rostla neuvěřitelně rychle. Už po čtyřech letech byla tak velká, že se sotva dala unést. První pokus o výsadbu proběhl v roce 2010, kdy jsem ji v dubnu slavnostně zasadil do země. Vybral jsem nejslunnější místo na zahradě, ale udělal jsem základní amatérskou chybu — přestal jsem palmu zalévat! Po pár týdnech (i tak brzy na jaře) málem uschla, shodila všechny listy a vypadala velmi špatně. Na začátku léta jsem ji tedy znovu přesadil do nádoby, konkrétně do 90litrového kalfasu, kde se naštěstí vzpamatovala. Druhý pokus o výsadbu proběhl následující jaro, po kruté zimě 2011/2012. Ten rok odstartovala její éra v zemi s raketovým růstem, kdy každým rokem rostla neuvěřitelným tempem.
Umístění
Umístění palmy se muselo několikrát změnit, celkem byla vysazena již na třech stanovištích. Nejprve byla zasazena uprostřed našeho floridského koutku, kde zůstala od roku 2012 do roku 2018. Mezi lety 2017 a 2018 změnila stanoviště podruhé, stále však v rámci floridského koutku. Tehdy jsme ji náročně a šetrně vykopali a přesunuli o pár metrů dál. Přesazení však palma nesla špatně, a tak jsme ji znovu vykopali, a od jara 2018 do jara 2019 byla v květináči. Během této doby se v nádobě dobře vzpamatovala, a v dubnu 2019 našla své finální stanoviště, kde je dosud. Celé toto přesazovací drama bylo způsobeno jejími rozměry, které se podepsaly na prvním vykopání. Washingtonia se již nevešla do krytu, kterým jsme na zimu chránili i okolní palmy. Její velikost také určila, kam bude po překořenění znovu vysazena, aby neměla konkurenci a zároveň nevrhala stín na ostatní rostliny.
Floridský koutek 2012-2017
Aktuální umístění je před hlavním vchodem do domu, u příjezdové cesty, na východní straně domu. Místo je mimořádně dobře chráněné před větrem, a mikroklima zde vylepšuje i nedaleká zimní zahrada ze severu. Z východu jej chrání šestimetrová kůlna a sousedovo stavení, které leží o tři metry výše než náš dvůr. Jedná se tedy o umístění „v ďolíku“, kde se v létě může kumulovat teplo. V zimě poskytuje oblast silné závětří, kdy žádné poryvy větru neproniknou skrz překážky kolem, což je ideální pro vysoký ochranný kryt.
Tato část zahrady není typická; mohlo by se zdát, že ano, ale pěstujeme tolik rostlin, že je zcela osázená. Washingtonia se stala součástí záhonu, který se snažíme začlenit do okolního prostoru. Několik let se blízké okolí palmy proměňovalo, a finální vzhled byl dokončen až v létě 2024, ironicky i díky velké vodě, která přispěla k jeho úpravě.
Význačné rostliny celého záhonu
- Washingtonia x fiibusta
- Clivia miniata
- Cycas revoluta
- Shefflera arboricola
- Chamaedorea radicalix
- Chamaedorea microspadix
- Nannorrhops ritchiana
- Philodendron bipinatifidum
- Cordyline obtecta
- DIanella sp.
- Haworthia ve 3 sortách
Projekce výsadby a zimování
Všechna stanoviště jsme připravovali vždy stejně, nikdy jsme neupravovali půdu. Vycházíme z poznatku, že washingtonie jsou vysoce adaptogenní druhy palem. Ačkoli pocházejí z polopouští, rostou tam téměř výhradně u vodních zdrojů, často i v trvale zatopených nebo podmáčených korytech. Naše české úhrny srážek a množství vody v půdě jsou tedy pro washingtonie spíše ještě nedostatečné!
Původní stanoviště zahrnovalo zimování v prostorném krytu s dalšími dvěma palmami. Topný ventilátor a termostat udržovaly teplotu nad 0 °C. Prostor zároveň sloužil jako mobilní zimoviště pro rostliny v květináčích.
Aktuální zimoviště je vyrobené na míru a stojí na betonových základech (jedna řada ztraceného bednění), ve kterých jsou zabetonované kotvy. Kryt je postavený ze dřevěné konstrukce a pokrytý polykarbonátem. Stěny jsou z 16mm a střecha z 25mm polykarbonátu. Bednění vystupuje asi 15 cm nad zem; většina je pod zemí a je zaizolovaná styrodurem. Tento promyšlený způsob zimování chrání podstatnou část kořenů před promrzáním během holomrazů z boků krytu. Pokud je záhon osluněný, vrchní masa kořenů se navíc trochu prohřívá. Mezi pěstiteli se pro tento způsob vžil název „betonový povzbuzovač kořenů“. I když se z vizuálního hlediska jedná o překážku na zahradě, pozitiva pro zimování a růst rostlin zcela převládají. Pro kořeny nepředstavuje ztracené bednění žádnou překážku; záhon o rozměrech 180 x 180 cm umožňuje kořenům subtropických rostlin rychle pronikat do hloubky. Tyto kořeny jsou hledači vody a při nárazu na překážku se stočí dolů a pokračují dále.
Do ztraceného bednění jsou zabetonované pevné kotvy. V našem případě jsme je nemuseli dělat extrémně hluboko (90 cm), protože je záhon umístěn v silném závětří. Na kotvy se při montáži krytu upevní základní spodní díl, který je kompletně rozebíratelný. Kryt je navržený tak, že lze vždy sundat dvě strany a nasadit je zpět vcelku. Zbylé dvě protilehlé strany se pak přišroubují. Díky 16mm polykarbonátu není potřeba, aby každá strana měla svou konstrukci; polykarbonát je samonosný. Projekt zahrnoval i předem zakopanou elektriku, vyvedenou v skryté šachtě přímo u palmy, a dvě zemní osvětlení. Standardní výška krytu jsou 3 metry, s rovnou střechou a prostornými dveřmi. Další přístavba z roku 2023 už zahrnuje šikmou střechu a okénko pod střechou.
2020-2024
Grafové znázornění přírůstků a ztrát tak jak šel čas. Palmu měříme každoročně stejným způsobem.
