Zpět na expozice

Rhododendroviště – záhon pod dubem

Mít na pozemku stoleté duby může být příležitost, které je potřeba náležitě využít. Mají tak široké koruny, že pod nimi může vzniknout celá výsadba. My jsme severní stranu pod jedním z dubů letních využili k vytvoření projektu s názvem „rhododendroviště“, kde si plníme naše nejkyselomilnější a nejstínomilnější zahradnické choutky z celé zahrady. A že takových rostlin je!

Podle našich znalostí a různých indicií mají naše duby kolem roku 2024 přesně 100 let

Založení

Listopad 2018. Záhon vznikl poměrně unikátním způsobem, protože není nijak rytý, oraný, ani ohraničený. Naším cílem bylo nenarušit poměrně křehký půdní život (například nenarušit kapiláry) a zároveň neohrozit povrchové kořeny dubu, což by v budoucnu mohlo vést k mnoha problémům. Naopak jsme potřebovali pouze zkvalitnit horní vrstvu půdy tak, aby se zde dařilo rostlinám, které přirozeně rostou v humusové lesní vrstvě. Tato vrstva zde zcela chybí, protože před 15 lety zde bylo pole a ještě do roku 2017 zde byla louka a pastva pro dobytek. To znamená, že půda zde už dostala pořádně zabrat a že se spíše jen bralo, než aby se něco vracelo zpět.

  1. Začátek spočíval v rozhození množství pilin, které jsme si dlouho dopředu schraňovali.
  2. Piliny vymezily budoucí záhon, než se na ně rozprostřela možná ta nejzajímavější hmota — zkompostovaná vojtěška. Tento materiál zbyl po špatně provedené siláži na nedalekém poli. Vizuálně se jednalo o poměrně přijatelný kompostový materiál, nicméně podle našeho testování měl poměrně vysoké pH, což jsme vzali jako výzvu. Tento materiál jsme následně upravili přírodně-chemickou cestou pomocí zálivky ředěného roztoku kyseliny sírové a potom rozhozem práškové síry. Jakkoli drasticky to zní, síra je v přírodě prakticky všudypřítomná (pro řadu rostlin spíše deficitní) a kyselina sírová se v kontaktu s materiálem s vyšším pH okamžitě neutralizuje a zůstává jen organická síra. Tímto postupem jsme se inspirovali v Královské botanické zahradě Kew, kde takto v případě potřeby upravují záhony namísto nekonečného a neekologického navážení rašeliny. Proces okyselení jsme opakovali, dokud pH nekleslo na požadovanou hodnotu, vhodnou pro kyselomilné rostliny.
  3. I přesto se však k rhododendronům lokálně přidávala rašelina, zejména povrchově. S každou další vysazenou rostlinou se rašelina do záhonu zapravila, a po letech sázení se tak i přesto do záhonu dostalo několik set litrů rašeliny.
  4. Povrchová vrstva byla tvořena dřevěnou štěpkou, což zahrnovalo velké kusy kůry, ale také kousky dřeva.

Umístění a podmínky

Jak již bylo zmíněno, záhon se nachází na severní straně stoletého dubu. V létě zde slunce téměř nesvítí, což se dříve nestávalo, dokud okolní vegetace nevyrostla. Slunce dopadalo na záhon hlavně při úsvitu a časně dopoledne, a poté opět při západu. Umístění záhonu je na mírně západním svahu, což svědčí v létě hlavně letnímu zapadajícímu slunci, kde se tam na 1-2 hodiny na chvilku opře. Nicméně duby raší poměrně pozdě, většinou během května, v tu dobu bývají již dřeviny v záhonu olistěné, magnolie kvetou nebo dokonce již odkvetly, rhododendrony jsou většinou v plném květu. Je to harmonie dřevin, jelikož nižší rostliny se olistí ještě za plného oslunění, než se duby zazelenají, díky čemuž tvoří nižší dřeviny kompaktní vzhled plný listů, bez holin, i přesto že v létě jsou tyto rostliny v celodenním stínu.

První roky zde panovaly čistě polní podmínky; zprava se rozprostírá několik set hektarové pole, ze severu je zbytek našeho sadu, za nímž leží rozlehlá louka, a zleva se táhne další nekonečná louka. Záhon tedy neměl žádnou ochranu před větry ani žádný mikroklimatický vliv, který by mu pomáhal – alespoň ne v zimě, kdy jsou duby bez listí. V létě se však pod duby vytváří významné mikroklima, a díky záhonům a hustému osázení se zde po zálivce vlhkost udrží déle. Koruna stromu navíc zpomaluje radiační ochlazování, což znamená, že se s večerem sice začne rychle ochlazovat, ale pod dubem zůstává ironicky déle tepleji.

Co se týče vody, situace je v létě náročnější, protože slabší deště neprojdou přes listy. Řešením je dodatečná zálivka obyčejným rozstřikovačem (vrtidlem). V období sucha stačí nechat kohoutek zapnutý na pár hodin jednou týdně. Záhon má ideální tvar pro zahradní vrtidla, a kompostová humózní vrstva má skvělou schopnost udržet vodu, což znamená, že k zalití stačí menší množství vody. To je důležité, protože vysazené rostliny koření mělce a ocení spíše menší, ale častější zálivku. Od roku 2023 je již patrná dobrá prokořeněnost rostlin, a zálivku provádíme jen zřídka, obvykle až když začnou vadnout kapradiny.

Význačné rostliny

  • Magnolia macrophylla var. Ashei
  • Magnolia tripetala
  • Magnolia officinalis
  • Magnolia kobus
  • Magnolia „Black Beauty“
  • Magnolia grandiflora x virginiana („Maryland“)
  • Magnolia virginiana var. Australis
  • Aucuba japonica
  • Myrica gale
  • Myrica pensylvanica
  • Parrotia persica
  • Cornus kousa southern cross
  • Cornus kousa var chinensis
  • Cornus canadensis
  • Hamamelis intermedia
  • Exochorda racemosa
  • Halesia carolina
  • Clethra alnifolia
  • Vaccinium corymbosum
  • Kalopanax septemlobus
  • Erica arborea
  • Torreya nucifera crispa
  • Leucothoe v sortách
  • Rhododendron hybridum v kultivarech cca 20 ks

Úskalí

První dva roky se v nově založeném záhoně zmítaly různé formy života. Nejhorší byl první rok, kdy se, i přes použití kyseliny sírové, ve vojtěšce usídlilo velké množství plevelu. Ruční odplevelování nám zabralo v momenty volna celý rok. Druhý rok se objevil nový problém: všudypřítomné klíčící žaludy. Bylo jich tolik, že místy rostl doslova žalud vedle žaludu. Jejich likvidace probíhala opět celý rok, a to v počtu desítek tisíc rostlin. Je zajímavé, že od té doby, tedy od roku 2019 do 2024, se už taková plodnost u dubů neobjevila; naopak, většinu let byly duby bez žaludů.

Péče

Kromě občasné zálivky provádíme na jaře hnojení síranem amonným, který pomáhá udržovat správné pH prostředí vrchní vrstvy. Samozřejmě necháváme veškeré dubové listí, které napadá do záhonu mezi dřeviny; je důležitou součástí při tvorbě vrchní hrabankové vrstvy. Pokud z dubu spadne nějaká větev, rovnou ji umístíme do záhonu, protože veškerý rostlinný materiál lesního typu je zde vítaný.