Naše vize ovocného sadu zahrnovala druhy, které nás v té době nejvíce lákaly. Šlo také o jakýsi experiment, zda je vůbec možné, aby něco takového fungovalo na holé louce – bez mikroklimatu, bez zálivky a bez větší péče. Plán zahrnoval vytvoření pěti řad, z nichž každá měla délku 50 metrů a kratší, šesté řady. Každá řada byla zaměřena na jiný typ ovoce. Výsadba probíhala následovně:
- řada je z mnoha odrůd moruší a semenáčů broskví
- řada je z velké kolekce odrůd Pluotů (švestkomeruňky)
- řada je z jiných hybridních Prunusů (např. hybridní myrobalány)
- řada je z našich testovacích semenáčů různých peckovin
- řada je z kultivarů tomelů viržinských, semenáčů Asimin, a z hlohů
- řada je složená z „třešňovitých peckovin“
Založení a progres
Velký sad vznikl na podzim roku 2017. Samotné založení ovocných řad proběhlo na začátku sezony 2018, k výsadbě jsme použili námi roubované rostliny. Výsadbě předcházela instalace tkané textilie, která tehdy hrála zásadní roli při zakládání tak velkého počtu stromů – hlavním účelem bylo udržení vlhkosti v půdě a absence plevelů v blízkosti stromků, což účel splnilo na jedničku. Základní délka řad byla 33 metrů, ale v roce 2020 byly všechny řady prodlouženy na 50 metrů. Po několika letech se však textilie ukázaly spíše jako přítěž. Na začátku byly důležité, ale postupem času začaly i přes údržbu zarůstat plevelem. Když je stromy přestaly potřebovat, bylo jejich odstranění velmi náročné, navíc se v nich hemžili hraboši a mnoho stromků poničily.
Většina stromů byla vysazena v letech 2018 a 2019. První plody se objevily na roubovaných rostlinách třetím rokem, avšak první semenáče kvetly hned druhý rok po výsadbě a první plůdky tak některé nesly dříve, než ty roubované. Ukázalo se, že stromům se zde náramně daří, a to i bez zálivky, protože například nejčastěji použité podnože – myrobalány, mají perfektně stavěné kořeny pro suché půdy. Ani moruše na tom nebyly špatně, i když v některých letech trpěly letním suchem. Největším problémem se však ukázal být brzký nástup jara spojený s pozdními jarními mrazíky. Tato kombinace se stala každoročním problémem, který nás v roce 2023 přiměl celý projekt přehodnotit a zaměřit se na něco, co nám bude přinášet větší radost. Sucho se nakonec rovněž ukázalo jako zásadní problém a v letech 2022 a 2023 došlo k výraznému poškození porostů v horní části řad, kdy byly listy stromů popáleny z jižní strany, mnohé suchem v létě opadaly a potom některé v zimě odumřely. Velmi často potom na podzim, po prvním větším dešti, se stromy probouzely z nuceného letního spánku po dlouhém období na troud proschlé půdy a zažily fenologické „druhé jaro“, kdy mohutně rašily a kvetly. Tento hormonální dysbalanc nakonec zničil až kolem 20 stromů. Tento projekt se nakonec neukázal jako úspěšný, ale získali jsme zajímavé zkušenosti o tom, které odrůdy jsou pro nás smysluplné a které nikoliv. Nejlépe se s nezdary počasí vypořádávaly semenáče, které vykazovaly mnohem větší houževnatost i ochotu plodit.
V roce 2023 jsme začali ovocné řady přeměňovat na jiný projekt, a to velmi nenásilnou formou. Stromy nelikvidujeme – často se likvidují samy, když některé po zimě nepřežijí. Na jejich místě většinou zůstává prázdný prostor, ale na stejné úrovni, byť již mimo řadu (aby se narušily linie), vysazujeme jiné druhy stromů, které jsou lépe adaptované na osluněné stanoviště a odolnější vůči suchu. Z ovocných stromů tak brzy zůstane jen několik „vyvolených“, spolehlivých jedinců.
Umístění
Otevřená poloha na svažitém pozemku s orientací na západ. Na 70metrové délce pozemku je převýšení 3 metry. V době vegetace je to nejslunnější místo na všech našich pozemcích, protože od východu až po úplný západ zde není žádné stínění. Na východě se rozprostírá několik desítek hektarů polí, na severu je louka (budoucí arboretum) a na západě je terén také otevřený, s výhledem na pole a louky. Jak však stromy v našich sadech rostou, horizont se postupně zastiňuje a zazeleňuje, což je z hlediska mikroklimatu pozitivní, protože pozemek je méně náchylný na větry a vysoušení.
Na jihu pozemku se nacházejí stoleté duby, které jsou však dostatečně vzdálené na to, aby pozemek nijak neovlivňovaly. Z jihu u nás vítr nefouká, a díky poloze našeho regionu poblíž Šumavy odtud nechodí ani srážky.
Význačné rostliny mezi lety 2017-2022
Galerie plodů, mezi lety 2019 a 2023 se i přes nepřízeň klimatu každý rok vyskytly plody na asi 5% druzích stromů
Význačné rostliny po roce 2022
- Castanea crenata x sativa
- Castanea hybrid (semenáče různých kultivarů a hybridů; Elite Empire, Empire A5, Luvall’s Monster,..)
- Castanea pumila
- Castanea dentata
- Quercus ilex
- Eucommia ulmoides
- Corylus ferox
- Torreya nucifera
- Prunus laurocerasus
- Prunus lusitanica
- Alangium chinense
- Alangium platanifolium subsp. macrophyllum
Péče
Údržba je zcela minimální, dokonce ani neprovádíme každoroční řez ovocných stromů. Stromy jsou dostatečně vzdálené od sebe, rychle dorostly do dospělých velikostí a poté se již jen zahušťovaly. Maximálně provádíme výchovný řez větví, které zasahují do cest, nebo odstraňujeme neposlušné větve rostoucí do středu koruny a obrůstající podnože.
Zálivku zde neprovádíme, pouze v extrémně suchých letech s rekordně nízkými srážkami jsme lokálně zavlažovali nové výsadby, a to výhradně až po roce 2022. Posekanou trávu nehrabeme, necháváme ji na místě zetlít. Kořeny uhynulých stromů rovněž zůstávají v zemi.
Bonusové místo
Během čekání na první ovoce jsme na pozemku měli a stále máme několik menších mikro projektů, jako například květnatou louku. Několik let jsme nechali přírodu volně tvořit a obdivovali překrásnou skladbu rostlin. Jeden rok se nám podařilo založit záhon čistě s kalifornskými druhy kvetoucích rostlin, které se druhým rokem samy obnovily ze semen. Nicméně po pár letech začaly v květnaté louce převažovat plevele, jako jsou kopřivy a šťovíky, což vedlo k ukončení projektu. Velkou měrou k tomu přispěli i hraboši, kteří využívali neudržovaný pozemek a rozšiřovali semena plevelů z okolí. Přesto mezi ovocnými řadami dodnes rostou luční květiny, které udržujeme alespoň pár měsíců bez sečení.
Mezi ovocnými řadami vznikl také prostor pro naše malé školkařské projekty. Ty zahrnují výsadbu mladých sazenic stromů a jejich předpěstování – ať už pro naše vlastní potřeby k osazování pozemků, jako podnože, nebo pro prodej. Tento projekt se dokonce trochu rozvinul nečekaným způsobem. Během dvou let zde zakořenilo a vyrostlo několik sekvojovců tak úžasně, že jsme se rozhodli jeden z nich ponechat natrvalo. Má zde větší budoucnost a význam než okolní ovocné stromy.
Český neovocný sad
Naše vize byla plná nadšení pro ovocnářství. Představovali jsme si, že budeme sklízet tolik ovoce, že nebudeme vědět, co s ním. Už první (ne)plodný rok nás však krutě vyvedl z omylu. Následovaly další roky, z nichž každý byl horší než ten předchozí. Jeden rok ovoce na stromech sice částečně přežilo jarní mrazogeddon, ale následně vše do posledního plodu opadalo během extrémního sucha v létě – například v letech 2022 nebo 2023, kdy uschlo až 95 % plodů moruší na stromech, které se doslova proměnily v rozinky. Nepříznivé podmínky začaly již při samotném založení v roce 2018, a naprostá ovocná devastace nastala v roce 2023 i 24. Scénář byl každý rok stejný, jen stále horší a intenzivnější.
V roce 2023 jsme přišli o veškeré ovoce kvůli suchu, ale rok 2024 byl z hlediska ovocnářství ještě horší. Po teplejší zimě přišel extrémně teplý začátek jara, kdy ovocné stromy mohutně napučely a vykvetly o čtyři týdny dříve než obvykle (než obvykle poslední roky, nikoli než obvykle „skutečně obvykle“). Poté přišly obávané jarní mrazíky. Ty sice nebyly nijak extrémní, ale přišly v době, kdy stromy nejen kvetly, ale většina z nich už dokonce odkvetla a meruňky měly první malé plody o velikosti 2–3 cm! Mráz v květech a zejména v plodech znamenal jediné – úplnou neplodnost.
Osudný mráz přišel 21. dubna 2024, což by za normálních podmínek nebyla katastrofa. Ovšem od února do tohoto data panovaly téměř letní teploty a vegetace byla o více než měsíc napřed. Bylo to, jako kdyby likvidační mráz přišel 21. května – což znamenalo naprostou destrukci zahrady. Desítky různorodých ovocných stromů nakonec nenesly ani jeden plod, dokonce jich mnoho během léta odešlo na vysílení z houbových chorob, které se do dřeva dostávají přes květy po mrazech. Což se stalo realitou posledních let, ovocný sad bez ovoce.
Závěr je jasný: už nás nebaví věnovat tolik trpělivosti, času, obav a prostoru „zbytečným“ dřevinám. Proto nastal čas na změnu.
A jak to bude dál
S tímto pozemkem máme mnoho vzrušujících plánů environmentálního charakteru. Poslední roky nás nadchl přirozený styl sadařství, při kterém se sad doplňuje o dřeviny, které si vzájemně prospívají v mnoha ohledech. Již jsme začali; uhynulé kusy pluotů (švestkomeruněk), moruší a našich semenáčů peckovin už nenahrazujeme stejnými druhy, ale v jejich okolí vysazujeme jiné druhy stromů, většinou neovocných. Pozemek je mimořádně silně osluněn a během suchých let půda rychle vysychá, takže nové vysazované dřeviny jsou vybírány tak, aby si s těmito podmínkami poradily. Patří mezi ně například nižší druhy rodu Castanea, dáleTorreja, Quercus ilex, ale také několik exemplářů Prunus lusitanica a Prunus laurocerasus (pro stín, hnízdění ptáků a pestřejší výskyt hmyzu, ale i zimní olistění). Výsledkem by měl být světlý, smíšený, částečně stálezelený, kvazi-ovocný les. Nemá smysl lpět na čistě ovocném sadu, protože původní dřeviny v řadách jsou každoročně zasaženy nepřízní počasí a klimatu. Naším cílem je, aby sad poskytoval nejen něco k jídlu, ale aby byl také estetický, užitečný pro ostatní živočichy a aby z jeho rostlin měl užitek celý ekosystém. Aby když do sadu člověk vstoupí pocítil radost ze života, a nikoliv zmar ze skomírajících dřevin, které je nutné neustále ošetřovat různými postřiky.
Kromě toho začínáme na pozemku zakládat miniprojekty, jako například terasovité záhony z kompostu, tvořené z čistě zahradní biomasy (větve, kmeny stromů, listí, natě apod.). Tyto komposty slouží nejen ke zlepšení zádržnosti vody ve svahovitém terénu, ale také k vytvoření samostatných pěstebních záhonů. Chybí nám například pořádné maliniště, které by bylo udělané tak, aby nezdivočelo. I kulturně naskládaná hromada větví má obrovský ekologický význam – poskytuje útočiště hmyzu, který se živí škůdci ovocných stromů, a zároveň i predátorům, jako jsou hadi, slepýši nebo jiní lovci hrabošů. Postupným zkopáváním pozemku a hromaděním kompostů chceme zakládat terasovité, bezúdržbové záhony, vhodné jak pro sezónní zeleninu, tak pro trvalé užitkové rostliny. Správně založený záhon, dokonce i zeleninový, totiž dokáže fungovat bez dodatečné zálivky.
Autor: Tropik.cz