Nečekaný projekt na malebném místě velkého sadu vznikl tak trochu jako experiment a náhoda. Záhon má převážně okrasnou hodnotu, jeho cílem je, aby se vysazené magnolie rozrostly do podoby menších stromů a vytvořily udržovaný, estetický, převážně stálezelený lesík. Skladba rostlin, zejména magnolií, má evokovat oblast řeky Mississippi, stejně jako tvar záhonů, který připomíná říční nivu.
Založení
Myšlenka vznikla již na podzim roku 2022, kdy došlo především na plánování a drobné přípravy. Práce naplno začaly v březnu 2023, výsadby následovaly hned po dokončení záhonu a trvalky se dosazovaly ještě po celý rok.
- Nejprve jsme bambusovými tyčkami aktivně vytyčili tvar záhonů a pečlivě promysleli jejich rozvržení tak, aby bylo možné skrz záhony projet vším, co máme k dispozici.
- Během zimy jsme na zem sypali první rostlinný materiál – především substrát s uhynulými rostlinami z květináčů, množství shrabaného listí, ale i odstraněné větve. Použili jsme zkrátka téměř vše, co se nám během zimy dostalo do kolečka jako bioodpad, a bylo toho opravdu hodně.
- Hlavní vrstva hlíny se navážela od března 2023, kdy jsme v jiné části zahrady budovali naše malé „Mexiko“. Velké množství přebytečné hlíny jsme navršili na budoucích svazích, kde se budou tyčit stálezelené magnolie. Chtěli jsme původní zahradní koncept trochu rozbít – pozemek je sice mírně svažitý, ale jinak tvoří souvislý svah, který by při osázení mohl působit poněkud jednotvárně. Konceptem uměle navršených kopců jsme se inspirovali u jiných projektů pěstitelů z různých částí ČR. Při vrstvení hlíny jsme se snažili klást jílovité vrstvy dolů, aby na povrchu zůstala co nejkvalitnější ornice.
- Jakmile byla hlína navezena, pustili jsme se do vytváření trávníkových lemů. Ty jsme si velmi oblíbili už při jiných projektech na zahradě. Jejich hlavním úkolem je zabránit prorůstání trávy do záhonu z bočních stran. V našem případě však nebylo možné, aby lemy byly jediné ukončení záhonů, protože záhony doslova překypují hlínou a substrátem. Proto byly záhony před dokončením olemovány ještě kmeny padlých stromů.
- Po dokončení lemů přišla na řadu nejúrodnější povrchová vrstva, kterou jsme vytvořili z kompostu a posypu rašeliny. V místech s magnoliemi, rododendrony nebo azalkami jsme vytvořili rašelinové kapsy.
- Záhony jsme slavnostně dokončili mulčováním kůrou.
Umístění a podmínky
Záhony se nacházejí ve spodní části našeho velkého sadu. Půl dne, od východu do časného odpoledne, jsou zastíněny stoletými duby. Během letních měsíců, kdy je slunce nejvýše na obloze, už záhonu do západu slunce nic nestíní. Na začátku a konci léta se ke stínění přidává okolní vegetace, která rok od roku roste do výšky a mohutní.
Z jihu se pomalu zvedají cedry (Cedrus libani) a tisovec (Taxodium distichum), ze západu zase sekvojovce (Sequoiadendron giganteum), česnekovník čínský (Toona sinensis, přímo v záhonu) a metasekvoje (Metasequoia glyptostroboides). Celkové množství okolních stromů pozitivně ovlivňuje mikroklima záhonu – vytváří stále větší závětří a zvyšuje vlhkost vzduchu.
S vodou zde problém není. Původní vrstva, na které jsou záhony vybudovány, je značně jílovitá, což při každém větším dešti způsobovalo, že voda doslova tekla po povrchu. Je možné, že někde v okolí se nachází stará odvodňovací trubka, jaké se dříve běžně používaly k vysoušení polí po celé ČR, a že je nějakým způsobem narušená. V roce 2024, který byl mimořádně vlhký, bylo často kolem záhonů tolik vody a bahna, že se zde leckdy nedalo ani chodit, a to i mnoho týdnů po posledním dešti. Myšlenka nadzemních záhonů se tak ukázala jako správná volba pro toto umístění a navozuje to klima podmáčených oblastí kolem řeky Mississippi.
Po opadu listů se však přes místo stále ještě prohánějí zimní větry, i když už mnohem méně než v předchozích letech. První rok jsme přesto všechny magnolie raději obalili do stínovky, protože silný vítr dokáže mladé stromky výrazně poškodit.
Význačné rostliny
- Magnolia grandiflora „Exmouth“
- Magnolia grandiflora „Victoria“
- Magnolia grandiflora „Goliath“
- Magnolia grandiflora „Bracken’s Brown Beauty“ semenáč
- Magnolia grandiflora „Nantais“
- Magnolia grandiflora „Francois Treyve“
- Neoshirakia japonica
- Sycopsis sinensis
- Corylus x colornoides „Melchior“
- Franklinia alatamaha
- Magnolia virginiana semenáč 3x
- x Azaleodendron
- Broussonetia kazinokii
- Toona sinensis
- Corylopsis chinensis
- Peltoboykina watanabei
- Photinia beauverdiana
- Taxodium distichum „Péve Yellow“
- Sciadopitys verticillata
- Begonia grandis alba
Slabá místa
Aktuálně nejslabším článkem jsou nájezdy hrabošů, kteří sice neničí samotné záhony, ale poškozují pochozí cestičky s trávníkem kolem nich. Obzvlášť na podzim jsou cesty tak zryté, že se trávníková bariéra pomalu ztrácí pod nánosy vykopaných hromádek hlíny. Situaci moc nepomáhá ani krtek, který řádí zejména na jaře a začátkem léta.
Dalším slabým místem jsou zamulčované svahy záhonů. Na našem pozemku hnízdí poměrně velké množství kosů, kterým se zde daří. Při vyhrabávání larev (zejména lalokonosců) z kůry často shrnují mulč dolů po svazích, velmi často až na cesty. Záhony tak vyžadují poměrně časté zásahy a opravy.
Abychom tyto škody minimalizovali, sázíme hustě trvalky, kapradiny a půdopokryvné rostliny, které pomáhají tuto „erozi“ zmírnit.
Péče
Po každé zimě je nutné opravit škody způsobené hraboši a krtky, jinak jsou záhony překvapivě nenáročné na údržbu. Vyvýšené záhony, i přes absenci textilie, nezarůstají plevelem – alespoň ne v takové míře, aby to nešlo snadno udržet pod kontrolou.
Zálivka přestává být nutná. Hluboká vrstva humózní půdy spolu se spodními, nasycenými vrstvami se stará o to, že si půda udržuje uspokojivou vlhkost i během několika týdnů bez deště.
Nutností však zůstává vyvazování magnolií – jednak kvůli těžkému sněhu, ale především kvůli větru. Zimní tlakové níže a stále relativně otevřený pozemek nejsou pro mladé stromy ideální. K vyvazování jsme použili masivní dřevěné kůly, protože běžné klacky nebo pěstební tyče se ohýbaly nebo dokonce lámaly.