Na podzim 2021 jsme založili své vlastní arboretum! V dnešní době je pojem arboretum legislativně poněkud sporný, ba až neexistující, jelikož nejde “jen tak založit”, respektive k tomu neexistuje žádný zákon ani návod. Arboretem se většinou stávají výsadby až po mnoha letech, kdy se například uznají Významným krajinným prvkem. Arboretum lze také akreditovat na mezinárodní úrovni přes ArbNet – mezinárodní profesní společenství arboret a dendrologů veřejných zahrad světa. Nebo se lze s arboretem zapojit do Unie Botanických zahrad České republiky. Všechny tyto spolky jsou však původně čistě nadšenecké, většinou bez legislativní záštity. Což je však koneckonců dobře.

My ale musíme někde začít a výsadbu, co jsme založili, od začátku tvoříme s prvky arboreta. A pokud se bude výsadbám dařit, budeme usilovat o akreditaci a snad i ochraně naší výsadby oficiální cestou někdy v budoucnu.

Arboretum vzniklo na bývalé pastvině, která je ze 3 stran stále pastvou, pozemek je tedy kolem dokola oplocen proti zvěři (naší i té lesní), bez plotu by výsadba stromů na louce neměla šanci. Výměra arboreta je 0,5 ha, tuto velikost jsme zvolili jako optimum, aby se sem vešla stezka napříč pozemkem a nebylo to pro nás přehnaně veliké. Přeci jen jsme na vše dva. Pozemek je ve svahu s orientací k Z, místy i k SZ. Vzhledem k absenci vegetace kolem dokola je pozemek poměrně větrný, je to i nejnižší bod ve vesnici, takže zde pravidelně teče studený vzduch. Díky svahovité povaze terénu je nahoře při radiačním ochlazování i o několik stupňů Celsia tepleji.

Lesní Arboretum

Původní myšlenka je lesní arboretum. Ta je založená na hustší výsadbě “kompatibilních” druhů stromů/a jiných rostlin k mykorhizním vazbám.

To znamená, že sázíme lesní celky, které jsou ve stejném rostlinném složení, jako je tomu v domovině. Má to i vědecký podtext, a to jestli i v našich podmínkách si budou moc jednotlivé oblasti vyrobit svá vlastní komunikační média – mykorhizní houby a skrze nich se propojit. Chceme mít “kus lesa” z různých koutů světa, nikoliv jen solitérní jedince. Tak trochu pomyslnou nasazenou korunou by bylo, kdyby v těchto lesích rostly i houby, které rostou v jejich domovině.

Houby

Aby to mohlo fungovat, rostliny by již při výsadbě měly mít svého mykorrhizního symbionta, tedy takový druh houby, který roste v symbióze nejen s tou jednou dřevinou, ale který je schopen se propojit s více dřevinami najednou, což je limitované mnoha a mnoha faktory, zejména pak typem mykorrhizní vazby a druhem dřeviny. Zpočátku při výsadbě tomu pomáháme tím, že dřeviny “očkujeme” různými spory hub. Výsadba probíhá tak, že se po vyjmutí z květináče namočí kořenový bal do připravené směsi se spory hub. Většinou to jsou speciální směsi, které zároveň obsahují třeba i kolonie prospěšných bakterií, huminové kyseliny nebo mořské řasy. To vše funguje jako stimulant a pomáhá rostlině do startu, zejména pomáhá zvládat sucho a stres rostlin suchem způsobený. Mykorrhizní houby jsou obvykle mikroskopické (tvořící plodnice okem nepatrné), ale i makroskopické, které tvoří plodnice, které známe jako houby. Na každém kontinentu je skladba hub většinou zcela odlišná a tak zatímco v Evropě jsou typickými makroskopickými mykorrhizními symbionty například muchomůrka červená, pestřec obecný, klouzek zrnitý nebo měcháč písečný, zcela jiné houby jsou to v Severní Americe. Za všechny zmiňme např. křemenáč Leccinium insigne, rostoucí v symbióze s topolem osikovitým Populus tremuloides, nebo hřib Boletus orovillus, rostoucí pouze s borovicí Sabinovou Pinus sabiniana. Zcela jiné druhy jsou zase v Asii.

Půdní kondicionéry

Při výsadbě používáme i tzv. půdní kondicionéry, což jsou nejčastěji přípravky na přírodní bázi, které mají za úkol vylepšit složení půdy bezprostředně kolem kořenů pro počáteční ujmutí rostliny. Důležité je to zejména pro první a druhý rok, kdy sazenice s malým kořenovým balem může zcela zničit sucho. V létě 2022 jsme za to byli nesmírně vděční, protože zrovna přišlo největší sucho, co jsme tu zažili a 4 měsíce prakticky nezapršelo. Půda byla vyschlá na beton, ale v bezprostřední blízkosti sazenic se vlhkost udržela o několik týdnů déle, než v neupravené půdě. Sucho bylo ale tak dlouhé, že i tak bylo nutné všechno zalévat. Z čistě přírodních látek se používá alginit, organo-minerální hornina původem ze zelených řas, nebo směsi na bázi hydrogelu či hydrogel samotný.

Lesní celky

Vybrali jsme celkem 9 světových oblastí, které jsme vyhodnotili jako základ pro tvorbu lesních celků. Jsou to oblasti s relativně nejbohatší florou, která zároveň může růst i u nás. Vzhledem k tomu že pozemek má 0,5 ha, zabírá každá oblast jen relativně malý kus pozemku, ve výsledku tak po zalesnění bude celý pozemek jeden velký les, většina lesních celků na sebe i navazuje.

Všechny oblasti se dají projít po stezce, která má přes 300 m a je vytyčená tak, aby vznikl uprostřed pozemku velký ovál. Do tohoto oválu zasahují všechny oblasti skrze cestu a uvnitř něho se střetávají a tam se snažíme sázet převážně borovice (Pinus) z daných oblasti. Uprostřed pozemku tak vzniká druhově mimořádně pestrý borovicový les, zatímco při okrajích je smíšený les. Krom lesních celků jsou zde 3 samostatné plochy, kde jsou vysazeny jedno druhové skupiny. A to jsou sekvoje Sequoia, sekvojovce Sequoiadendron a kryptomérie Cryptomeria. Tyto skupiny jsou zastoupeny jedinci z mnoha různých zdrojů, ideálně ve formě semenáčů, ale někdy i různých odrůd.

• • V takovém lese východu Sev. Ameriky spolu můžeme vidět růst pekany, ambroně, nahovětvec, kaštanovník zubatý, křehovětvec, ořešák černý, popelavý či maloplodý, lísku americkou, jedlovec karolínský, Jedli Fraserovu, borovici vejmutovku, borovici tuhou, borovici virginskou, jírovec žlutý a mnoho dalších v čele s několika desítkami druhů dubů.

• • V lese západu Severní Ameriky jsou dominantnější naopak jehličnany, vévodí jim sekvoje a sekvojovce, zeravy, jedlovec západní, pazerav sbíhavý, toreja kalifornská, smrk Brewerův, smrk sitka, douglaska tisolistá, jedle obrovská, jedle vznešená aj. Nádherné druhy borovic, jako např. b. Sabineova, b. Jeffreyova, b. těžká, b. Coulterova s gigantickými šiškami, b. Lambertova s ještě delšími šiškami, aj. Z listnáčů jde třeba o dub oregonský, dub modrý, jasan širokolistý, javor velkolistý, aj.

• • Ve střední a východní Asii je druhová pestrost rovněž mimořádná a jak v tamních lesích, tak i v našem lesním arboretu v této části najdeme asijské druhy ořešáků, dubů, borovic, korkovníky, kryptomérie, mákie, dřezovec čínský, jinan, zelkovu, asijské kaštanovníky, lípy, buky, smrky, dříny, jedle…

• • V boreálním lese, či, chcete-li, v tajze, najdeme borovici sibiřskou a korejskou, tamní druhy modřínů a bříz, smrk černý a sibiřský, jedlovec Mertensův nebo cypřišek nutkajský.

• • Ve Skalistých horách potkáme třeba borovici osinatou, krásně modrý smrk Engelmannův, smrk pichlavý, Jedli ojíněnou, j. plstnatoplodou, j. Lowovu, j. arizonskou.

• • V oblasti Kavkazu a Černomoří jsme vysadili třeba dub černomořský, dub gruzínský, dub velkokvětý, zmarliku Jidášovu, patřičné hlohy, lapinu jasanolistou, platan východní, ambroň východní, cedr libanonský z pohoří Taurus, smrk východní, nebo místní jedle.

• • V Mediteránu nalezneme především duby (cesmínolistý, okrouhlolistý, pyrenejský, iberijský, jadranský, portugalský, alžírský, uherský, taborský, taborský šupinatý, kermesový), kaštanovník setý, břestovec jižní, jedli řeckou, numidskou, Pardeovu, španělskou, cypřiš vždyzelený, borovici černou, borovici pínii, b. halebskou nebo b. přímořskou a cedry; atlaský a libanonský.

• • V oblasti Himálaje můžeme vidět cedry himálajské, borovici himálajskou, břízy himálajské, třešeň himálajskou, aj.

• • I v exotickém Mexiku lze najít dřeviny, které u nás mohou růst a tvořit společenství. Jsou to zejména rostliny z mexických hor. Smrk mexický, smrk čivavský, hloh mexický a potom řada dubů a zejména nádherných dlouholistých borovic, kterých zkoušíme celou řadu druhů.

Návrh plochy před výsadbou:

Jezírkový biotop

V jižní části pozemku je oblast Japonsko, jejíž součástí jsou ručně vykopaná 2 vodní díla. V době realizace a výkopu byl pozemek poměrně stabilně podmáčen po vlhčím roce 2021, neboť se nachází pod úrovní místní obecní vodní nádrže, a tak vykopat malá jezera se přímo vybízelo. Nicméně během jara 2022 začalo opět sucho, již v dubnu nádrže vyschly a poprvé se naplnilo aspoň první jezírko až po deštích v listopadu. Pravděpodobně tak budeme muset ještě přehodnotit soběstačnost vodních biotopů.

Škůdci

Od založení se arboretum musí potýkat s mnoha překážkami, které do budoucna růst stromů ovlivňují. Byla to divoká prasata, která půl roku před oplocením pozemku zorali stovky m2 louky, udělala zde takovou paseku, že i po půl roce se lokálně nedalo přes louku přejít. Hraboši, kterých se na pozemku vyskytují možná i tisíce, lokálně vyhrabovali nory s takovou četností, že jsme museli vysazovat stromy se sítěmi u kořenů. Museli jsme se tak ještě vzdělat v oblasti ochrany a síťování kořenů, aplikovat sítě takové, aby stromům neublížily, byly do několika let rozložitelné, a zároveň, aby se hlodavci nedostali ke kořenům. Při založení arboreta byly jako první prvek instalována bidla pro dravce, kterých je tu naštěstí poměrně hojnost po okolních polích a opravdu se na bidlech každý den zdržovali a aktivně hraboše lovili. V neposlední řadě nejsou skvělými sousedy ani zemědělci, kteří obhospodařují pole hned vedle arboreta. Na podzim 2022 to začalo tím, že postříkali pole přípravky na bázi glyfosátu a způsobili tím malou ekologickou katastrofu, kdy jsme našli i několik jedinců otrávené lesní zvěře, postřik zasáhl i okolí polí a vzhledem k vlastnostem glyfosátu tak probíhá i otrava spodních vod. Pokračovalo to tím, že si tento rok zorali místy až o dva metry širší pruh polí kolem dokola, podle pozorování se to dělo na více místech v republice, kde předchozích 10 let bylo „neutrální území“, často již s nálety a základy remízků. V našem případě nám zničili většinu pachových ohradníků proti divočákům a poškodili orbou výsadby bezprostředně za plotem. Ironií je, že to zdaleka ne všude byly výsadby na pozemku, spravovaném zemědělci, ale při přeplocování pozemku arboreta jsme si odpustili asi metr široký kus ze svého pozemku, abychom hned nemuseli rušit starý, původní plot a mohli pohodlně dělat plot nový. Chtěli jsme, aby tento metrový pás připadnul přirozeným náletům, ale bohužel, letošní rozpínavost zemědělců byla větší, než jsme doufali.

Tráva

Již před založením arboreta nás doprovázela, ba až děsila otázka, jak se bude řešit zarůstání plevelu a trávy, respektive všudypřítomná louka. Původní myšlenka byla v podobě koupi traktůrku do horšího terénu, čemuž jsme uzpůsobili a zbudovali i takový zahradní domek. Nakonec k nákupu nedošlo, protože během roku jsme zjistili nesporné výhody nesekané louky. Krom toho, že celé léto vypadal pozemek pro nás přirozeně a úchvatně, tak s nástupem sucha se projevily benefity vysoké trávy, kdy skvěle stínila na půdu pod sebou i na malé stromečky. Viděli jsme, jak se v občasných chladnějších ránech krásně zachytávala rosa, která ztékala po stéblech dolů do půdy a půda vydržela skutečně o několik týdnů vlhčí, než v místech se sekanou trávou. Později, když přišly alespoň nějaké deštíky na konci léta, tak se začala jarní tráva ve spod hustého porostu rozkládat a výrazně se zlepšily půdní vlastnosti aspoň v horních centimetrech půdy. Za pouhý rok, kdy na pozemku nejezdí traktor a nedupou kopytníci, se stav půdy výrazně zlepšil! Půda je už teď více kyprá, vzdušná a na již na první pohled o něco tmavší a výživnější. Váháme, jestli se bude hrabošům v takové půdě dařit více, když jsou více chráněni travním porostem, nebo naopak méně, jelikož u země mezi hustou trávou je od podzimu neustále vlhko až mokro a není přes trsy trav vidět daleko. Rozhodli jsme se trávu nesekat ani na podzim, jelikož stále vidíme značné výhody nesekané trávy. Myšlenkou zároveň je traviny nesekat schválně, jelikož přerostlá tráva sama sebe mírně zahluší a hlavně budoucí les eliminuje veškeré traviny na úroveň lesních druhů travin. Hlavně se nám již trochu příčí na pozemku cokoli sekat, jelikož se posledních x desítek let na pozemku pořád jen bralo, ale nic se půdě nedávalo. Nedávalo se jí rozhodně tolik, kolik se z ní bralo. Před loukou byl pozemek využívaný jako pole, kdy kdysi malá políčka, patřící ke každému stavení se později spojily v obří lán pole všude kolem. Ale to jistě dobře zná každý :).

2022

Od začátku roku jsme stihli vysadit přes 600 dřevin a do konce roku máme v plánu podle počasí dosadit dalších 100-200 dřevin.

Návštěvy arboretum nepřijímá, zatím je les mladičký a máme celoročně každodenní práci na pozemcích, které vyplňují veškerý náš volný čas. Budeme vám však jeho vývoj zprostředkovávat zde, jakož i na dalších platformách!

Další informace o projektu s fotodokumentací můžete vidět i na Instagramu samotného arboreta, kde jej najdete jako Dendrogenofond