Syn.: Pritchardia robusta

*u vybraných druhů uvádíme jako maximální mrazuodolnost skutečnou hodnotu, která zdravou palmu neohrozí na dalším vývoji. Neuvádíme již zavádějící údaj mrazuodolnosti kmene, který ve skutečnosti nelze vyčíslit. Pokud rostlině zmrznou listy, může jít o nevratný defekt. Pokud listy zmrznou několikrát po sobě, poškození je pro rostlinu již definitivně nenávratné.

Washingtonia robusta má vějířovité listy o průměru do dvou metrů, na řapíku dlouhém až 1,5 metru. Na kmeni zůstávají po léta zbytky řapíků, v dospělosti se kmen odhaluje až na hladkou strukturu. Washingtonia robusta má kmen vysoký až 30 metrů, při průměru pouhých 40 cm! Příbuzná Washingtonia filifera má kmen kratší, do 12 metrů, ale je mnohem širší (až 1 metr). V neudržované kultuře kmen není dlouho viditelný, jelikož jí přirozeně neodpadávají uschlé listy, vytvářející jakousi suknici. Washingtonie patří mezi “nebezpečnější“ palmy, na řapících mají tvrdé ostny.

Už od semenáčku jde poznat, že tento rod palmy si dokáže vodu vzít z pořádné hloubky; jejich kořeny prorůstají velmi hluboko, kde i v polopouštních oblastech narazí na vodu. Dá se proto usuzovat, že v místě, kde roste Washingtonia, se nachází zdroj vody. V domovině ale rostou v místech, kde doslova stojí několik měsíců v roce ve vodě, jako původ se sice uvádí pouště, ale již se neuvádí, že kolébka washingtonií jsou vodní pouštní oázy…

Washingtonie se často vysazuje i v přímořských oblastech jižní Evropy, setkat se s ní ale můžete všude, kde teplota neklesá pod -5°C všude po světě. Experimentuje se s nimi úspěšně třeba v přímořských oblastech Velké Británie, ale nalézt je můžete i v srdci Alpských jezer, třeba ve Švýcarském Locarnu, nebo v severoitalských nížinách poblíž Lago di Garda. I u nás je možno ji pěstovat v zemi, avšak jak známo z její odolnosti, zimní ochrana musí být důkladná. Přes zimu by teplota pod zábalem palmy neměla klesat dlouhodobě pod bod mrazu. Při takovém zimování rostlina přežije bez úhony zimu. Při pěstování v našich podmínkách rostlinu zimujeme před mrazy klesajícími pod -3°C, ideálně ještě před mrazy, aby nedošlo k poškození listů a rozbaluje se po úplném pominutí mrazů. Pokud zimujeme v interiéru, tak výrazně doporučujeme zimovat při teplotách 5-15°C, ne více. Washingtonie si musí přes zimu odpočinout aby zase mohla plnohodnotně další sezónu růst. Při zimování v teplotách pod 10°C nepotřebují washingtonie téměř světlo. Ale při vyšších teplotách nutně potřebují zdroj světla.
Při zimování také doporučujeme rostliny zalévat obezřetněji, tak, aby substrát zejména v dolní části nevyschnul, ale zároveň, aby se v něm nekumulovala nadbytečná voda.