Výživa rostlin je bezesporu alfou a omegou každého pěstování. Zároveň je však nejsložitější a nejkomplexnější kapitolou vůbec. Pro tuto problematiku bude potřeba si osvojit alespoň elementární znalosti chemie a základy měření kapalin. Nicméně samotné přidávání hnojiv a úprava vody je velmi jednoduchý rituál. Ovšem než se k tomu ideálnímu receptu člověk dopracuje, je nutné blíže porozumět jaká pěstební média používá a jaká voda je v průběhu roku k dispozici. Oproti pěstování v organických médiích je semihydroponie co se nároků na vodu a hnojiva týče poněkud složitější. Vše důležité na co si dát pozor a co je špatného na nekvalitních hnojivech, nebo co nám hrozí při nevhodném výběru a dávkování, je souhrnně sepsáno v tomto článku. A nevadí pokud zrovna nejste fanoušky chemie a výživy rostlin, na závěr je vše podstatné shrnuté do jednoduchého desetibodového návodu, kterého když se bude pěstitel držet, určitě nic nezkazí a eliminuje drtivou většinu chyb.
Po dlouholetém pěstování bez žádných hlubších znalostí této problematiky, hnojení kristalonem v kombinaci s organickými hnojivy jsem si začal všímat jistých neduh. Zasolování minerálního substrátu, příležitostné přehnojení rostlin nebo špatná kombinace hnojiva se zásaditými aditivy byly asi nejvýraznějšími problémy, které mě donutily se do této problematiky více ponořit. A když říkám více, v tomto případě je to skutečně dost “hluboko”. Vždy ale hledám takové řešení, které bude nejjednodušší a pokud možno nejlevnější. Naše urban džungle není žádná laboratoř ani pěstírna a pěstování musí být především zábava. Celý rituál od natočení vody do konvičky po přidání správného množství a poměru hnojiva je akce skutečně na okamžik a ve své podstatě se moc neliší od toho, co jistě většina pěstitelů do teď dělá.
Není voda jako voda
Než se pustíme do složitější problematiky, stálo by za to si říci, proč je správné hnojení obzvlášť u pěstování v minerálních substrátech tak důležité. Všechny anorganické složky pěstebních médií jsou do určité míry mikroporézní. A aby dlouhodobě fungovaly, nesmí se póry a kapiláry zanášet ve vodě rozpuštěnými minerály, zejména oxidem vápenatým (CaO) a hořečnatým (MgO). Důsledek zvýšené koncentrace oxidu vápenatého notoricky známe jako vodní kámen, což není nic jiného než vysrážený uhličitan vápenatý (CaCO3 ). Tyto minerály se poté na povrchu květináče a pěstebního média krystalizují a zamezují fungování speciálních mikroporézních složek. Mění se tak vlastnosti minerálního substrátu jako je nasákavost, pH vodního výluhu a nejsou schopné dále sorbovat na svůj povrch ionty rostlinou přijatelné ionty.
Množství rozpuštěného vápníku a hořčíku ve vodě se nazývá celková tvrdost vody. Měkká voda je pro zálivku nejvhodnější, protože je v ní méně rozpuštěných minerálů, než ve vodě tvrdé. Měkká voda tedy tolik nezanáší kapiláry a pěstební médium vydrží delší dobu funkční. Hnojivo svým způsobem však také zvyšuje množství rozpuštěných minerálů a nesprávné dávkování či nekvalitní druhy rovněž způsobují zanášení kapilár pěstebního média.
Pokud máme k dispozici pouze tvrdou vodu, je na místě zvážit pořízení úpravny vody jako je třeba reverzní osmóza (osmotická voda neobsahuje žádné ionty nebo minerály kromě čisté H2O), nebo vodu pokud možno získávat z jiného zdroje (studna, vrt a nebo využít dešťovou měkkou vodu). Výrazně se tak prodlužuje životnost zvoleného pěstebního média.
Tvrdost vody (myšleno celková tvrdost) lze zjistit u provozovatele vodovodního řadu, který je povinen plnit zákonem stanovenou vyhlášku (vyhláška č. 252/2004 Sb.), která stanovuje parametry pitné vody. Například Pražané mají k dispozici na webu PVK mapu kvality vody přimo pro ulici odběrného místa. Pokud používáme osmotickou, destilovanou, nebo dešťovou vodu, tu měřit nemusíme, protože se jedná vždy o velmi měkkou až měkkou vodu. A co se týče studen či vrtů, zde majitel dělá ve svém vlastním zájmu rozbory kvality vody, které zahrnují i parametr celková tvrdost vody. Nicméně pokud si chceme celkovou tvrdost doma změřit a porovnat, prodávají se (zejména pro akvaristy) i testy vody.
Kolik hnojiva je tak akorát a kolik už moc hnojiva? Hranici nám udává elektrická vodivost vody
V ideálním případě měkkou vodu máme a nyní ji budeme obohacovat o rostlinou přijatelné vodorozpustné ionty makro a mikro prvků. Jak ale poznat kolik už je moc? To nám napoví parametr EC (electric conductivity) neboli elektrická vodivost vody. Ta totiž ukazuje, kolik rozpuštěných iontů ve vodě je – čím vyšší množství iontů, tím větší vodivost má. EC se dá měřit ve dvou jednotkách, které jsou mezi sebou snadno konvertovatelné, a to nejčastěji využívaný µS/cm a nebo ppm (parts per milion).
Běžná voda z vodovodního řadu má elektrickou vodivost pohybující se kolem 0,5 µS/cm. Absolutní strop vody po přidání hnojiv (jinými slovy maximální koncentrace rozpuštěných hnojiv) by měl být 3 µS/cm, aby nedošlo k fyziologickým poškozením kořenů. Této maximální koncentrace bych se ale určitě snažil co nejvíce vyvarovat. Hranice mezi hnojením a přehnojením je poměrně tenká. V hydroponických systémech se měří EC pravidelně před přidáním hnojiva a po přidání hnojiva. Tím pěstitel získá přehled o spotřebě živin a zároveň kontroluje, zdali se nepřibližuje ke 3 µS/cm.
V semihydroponii to však takto ,,jednoduché” není. Bylo by prakticky neproveditelné před zálivkou měřit elektrickou vodivost ve všech podmiskách a obalech. Navíc plno rostlin (zejména hoye) se zalévá až po proschnutí. Kolik hnojiva tedy máme dávat?
Profi hnojiva, což neznamená nutně drahá, mají kromě složení a poměru NPK (dusík, fosfor, draslík) také dávkovací tabulku. Ta udává v jaké fázi od kolikátého týdne dávkujeme jaké množství hnojiva. Pro semihydroponii je nejlepším řešením dávkování malého množství hnojiva, ideálně v každé zálivce a to klidně v ještě menší koncentraci, než je nejnižší dávkování. Předejdeme tak nechtěnému přehnojení a zálivková voda má stále stejné vlastnosti. Nedochází tak k výkyvům například pH. Nicméně logicky nastane i otázka, co ale výživově náročnější rostliny, těm není třeba zvedat koncentraci hnojiva v letním období? Dle mého názoru to u pokojových neprodukčních rostlin potřeba není. V létě kdy rostliny nejvíce rostou a mají logicky i největší spotřebu živin, tak mají zároveň i největší odpar. A pokud v každé zálivce použijeme stále stejné množství hnojiva, poměrně s velkou spotřebou vody poskytneme rostlině i větší množství živin. Jestli rostlina za týden v zimě vypije například litr vody a v létě 3, tak jí v létě dopřejeme trojnásobné množství živin, které by mělo pokrýt i zvýšený růst.
Ověření teorie v praxi
Dostáváme se k nejdůležitějšímu parametru, který jsme dosud u pěstování v organických substrátech nemuseli řešit a to je reakce pH pěstebního média a vody. Nemá smysl složitě zabíhat do složitých definic, důležité je znát základní číselné rozdělení. Neutrální reakce má pH 7, čím nižší číslo, tím kyselejší prostředí máme. Reakce od 7 do 14 nám zase značí zásaditý roztok. Proč je ale najednou důležité znát pH pěstebního média a zálivkové vody? Většina složek anorganických substrátů je totiž inertní, tedy chemicky a fyzicky stálé. Organické substráty se chovají přesně naopak, mění pH vody, mění se i struktura a chemické vlastnosti v průběhu pěstování tak jak se postupně rozkládají. Za pár let jsou doslova k nepoznání od původního složení. Cílem u anorganického pěstování v semihydroponii je mimo jiné i co nejdelší zachování speciálních charakteristických vlastností pěstebního média (absorpce/desorpce, nasákavost nebo pH).
Abych teorii podložil i reálnými zkušenostmi, rozhodl jsem se u většiny dostupných a mnou používaných složek pěstebních anorganických médií otestovat reakci pH ve vodním výluhu. Objemově stejné množství propláchnutého substrátu jsem naplnil stejným množstvím neupravené vody a v druhém opakování ten samý postup ověřil vodou s hydroponickým hnojivem v nejnižší možné koncentraci dle dávkovací tabulky hnojiva. Voda s hnojivem se z hlediska pH lišila cca o -0,5 pH, sloužila tak zaprvé jako kontrola měření a zadruhé i jako ověření nereakčnosti pěstebního média s hnojivem. Takto naplněné skleničky byly 6 dní bez přístupu světla v pokojové teplotě.
Z hlediska měření pH máme na výběr ze dvou možností, a to buď přesnými měřícími přístroji, nebo orientačně pomocí kapkových testů (lakmusové papírky mají nejnižší přesnost). Měřící technika není příliš drahá, nicméně měřící sonda je velice citlivá a je potřeba využívat pro její dlouhodobé správné fungování 3 roztoky (kalibrační, čistící a uchovávací). Pro mé potřeby jsem tak zvolil orientační měření kapkovým testem Sera, který dle kolegů pěstitelů Libora a Lukáše, má z kapkových testů nejvyšší přesnost. Na 5 ml vzorku se přidají 4 kapky reakčního roztoku a dle barvy se poté určuje reakce pH. Za 170 korun lze s tímto testem změřit zhruba 100 testů a zvládne to i naprostý lajk.
Na základě výsledků měření bych rozdělil anorganické složky do dvou kategorií, a to na minerální (zeolity, pemza a další) a pálené jíly (jako jsou keramzit nebo seramis). Právě minerální složky měly minimální, nebo dokonce žádný vliv na reakci vodního výluhu. Jakou vodu jsem k nim dal, taková tam i po necelém týdnu louhování z hlediska pH byla. Pálené jíly však měly tendenci pH snižovat, ovšem v opravdu malém měřítku (okolo půl až ¾ stupně pH).
Výsledky měření vodního výluhu běžně dostupných a mnou používaných složek anorganických substrátů pro hydroponii
První čtyři vzorky znázorněných modrou barvou jsou čisté vodní roztoky. První z těchto vzorků reprezentuje vstupní neupravenou vodu, H značí voda s hnojivem a použitou koncentraci. U posledního vzorku vody s hnojivem bylo přidáno i aditivum hydro roots. Následují (bíle) vzorky značící vodní výluh po 6 dnech v pokojových podmínkách a o řádek níže je vždy zařazena varianta z druhého opakování pro stejné médium jen s vodou s hnojivem.
Samozřejmě toto měření je potřeba brát s rezervou. Reakce pH je totiž závislá na teplotě a dále na uhličitanové tvrdosti, která zjednodušeně řešeno vyrovnává výkyvy ve změnách pH. Zároveň kapkové měření má rastr po pěti desetinách jednotky a často je odečítání trochu subjektivní a záleží na zvoleném světle a citlivosti oka vnímat barvy. Nicméně výsledek je zřetelný a více méně platí – jakou vodou zaléváme, taková z hlediska pH u kořenů je. Samotné médium ovlivňuje pH skutečně jen minimálně a u minerálních složek dokonce téměř vůbec
Ideální pH, existuje vůbec něco takového? A jak na to?
Než se dostaneme ke konkrétní odpovědi, zkusíme se více ponořit do výživy rostlin, abychom lépe porozuměli nárokům rostlin. Rostlina pro tvorbu biomasy potřebuje řadu prvků, které využívá jako stavební materiál. Nejvíce spotřebuje pro svůj růst uhlíku (C), kyslíku (O) a vodíku (H). Ty však zcela přijímá svou fotosyntézou. Dále ale potřebuje i další makro i mikro prvky, které přijímá především pomocí kořenů z oblasti rhizosféry, což je nejbližší okolí kořenů rostlin. Základními makroprvky významné pro výživu rostlin jsou (jak již bylo zmíněno dříve) dusík, fosfor a draslík (NPK). Rostlina jich spotřebuje řádově nejvyšší množství, a proto jsou právě hnojiva opatřena poměrem NPK, který udává v jakém poměru jsou tyto prvky zastoupeny.
Kořeny rostlin přijímají živiny výhradně z vodního roztoku a to pouze ty, které jsou ve vodě rozpustné. Konkrétně se jedná o různé ionty. Půdní a nebo minerální částice (jako je třeba ta co používáme pro semihydroponii) má na svém povrchu záporně nabité náboje. A jak již víme, protiklady se přitahují, a to samé platí i v mikroskopickém světě. Tyto půdní/minerální částice na svůj povrch přitahují opačně nabité ionty. Tento proces se nazývá sorpce/desorpce a je i pro naše pěstování důležitý. Protože rostlinou přijatelné ionty (makro i mikro živiny) jsou sorbovány na povrch částic našeho substrátu i když jsou perfektně ve vodě rozpuštěné. A právě to, jak moc se budou sorbovat a nebo budou pro rostlinu přijatelné (a budou se desorbovat) nám udává reakce pH. Musíme tedy respektovat fyzikálně-chemické vlastnosti jednotlivých prvků v rostlinou přijatelných iontech. Existuje řada výzkumů a grafů dostupnosti jednotlivých prvků pro hydroponii, nicméně my se v naší urban džungli spokojíme s pH 5,5-6,5 s tím, že pokud máme možnost upravovat zálivkovou vodu, ideální je směřovat pH k hodnotě 6. Ve vodním prostředí pod hodnotou kolem pH 5,5 již není přístupný hořčík a nad pH 6,5 zase není přístupný fosfor a draslík.
Jak tedy upravit pH zálivkové vody tak, abychom byli v ideálním rozsahu pH? Voda z vodovodního řadu je často neutrální, nebo dokonce mírně zásaditá. Ke složením hnojiv se dostaneme za chvíli, nicméně většina profesionálních kapalných hnojiv pro hydroponii má po smíchání kyselou reakci a vodu okyselují. V mém případě se z vody pH 7 po přidání nejnižší koncentrace stala voda pH 6,5. Což bohatě pro většinu pěstitelů taková hodnota postačuje. Prodávají se však také tzv. pH- složky hnojiv a další aditiva, která upravují vodní reakci. Konkrétně v tabulce výš po přidání základního hnojiva a aditiva hydro roots spadlo pH na hodnotu 6, tedy přesně doprostřed optimálního intervalu.
Organická či minerální hnojiva? Pro semihydroponii jednoznačná odpověď
Konkrétně na dusíku, jakožto nejvýznamnější makroživině bych chtěl vysvětlit význam forem (složení) a reakce pH prostředí na přijatelnost prvku rostlinou. Dusík je pro rostlinu vstřebatelný ve dvou formách, a to v amonném kationtu NH4+ a dusičnanové aniontu NO3 -. Každá forma je něčím specifická. Amonný kation je z hlediska pH více přístupný v nižším pH, na rozdíl od dusičnanového aniontu, který je přístupný i při zásaditějším pH. Také z hlediska energetické bilance je pro rostlinu méně náročné přijímat amonný kation, než dusičnanový anion. Pokud si rostlina může “vybrat”, volí energeticky výhodnější variantu. V přírodě se živiny dostávají v dominantní formě do vodního roztoku půdy dvěma způsoby, a to buď rozkladem mateční horniny, nebo rozkladem organické hmoty.
Rozklad organické hmoty na rostlinou přijatelnou formu dusíku je poměrně složitý a časově náročný proces. Organická hmota se za pomocí mikroorganismů rozkládá (mineralizuje) přes amoniak (NH3 ) až na amonný kation (NH4+). Nám tedy známá dominantní forma dusíku přijatelná rostlinou. Nespotřebovaný amonný kation dále v aerobním prostředí nitrifikuje až na dusičnanový anion NO3 -, tedy druhou rostlinou přijatelnou formu dusíku. Kromě toho, že je k tomuto procesu potřeba velké množství skupin mikroorganismů (ještě k tomu s opačnými nároky třeba na kyslík), rozklad trvá určitou dobu. V půdě se jedná o nenahraditelný proces s neuvěřitelným významem, ale pro květináčové pěstování, nebylo by jednodušší a rychlejší používat přímo hotové pro rostlinu přijatelné sloučeniny? A jsme konečně u toho. Ano, bylo! 🙂
U pěstování v semihydroponii hraje při výběru typu hnojiva důležitou roli další fakt a to je dlouhá doba zdržení vody a riziko rozkladu organických částic a balastů z organických příměsí. Proto pro semihydroponii výhradně používáme pouze minerální hnojiva, nikdy ne organická! A to platí také pro různá aditiva. Vše co má zákal, nebo zbarvení do hněda má pravděpodobně organický původ a může dojít k nekontrolovatelnému rozkladu, co má za následek zhnědnutí a následnému odumření kořínků.
Nejvhodnější hnojivo pro semihydroponii
A nyní již ke konkrétnímu výběru hnojiva. Záměrně jsem do teď nikde neuváděl, jakou značku a řadu hnojiva používám. Je to totiž ve finále jedno. Pro semihydroponii jsou vhodná především tekutá, 100% minerální hnojiva pro hydroponii. Mají jednu skvělou vlastnost. Nekrystalizují (dokonce ani na hrdlu lahve), tudíž nedochází k ucpávání kapilár a mikropórů pěstebního média a jsou velice univerzální i co se použitého média týče. Hydroponická hnojiva totiž lze používat i na klasické substráty, kokos nebo rašeliníkové tyče. Většina výrobců prodávají vícesložková hnojiva (například A + B, nebo třeba Grow, Bloom, Micro) a to v oddělených lahvích. Říkáte si, proč to všechno nedají do jedné lahve? Protože formy iontů živin mají různé reakce (například v přidáním vápníku by neutralizovalo ionty mobilní v kyselém prostředí a naopak). Proto se i musí dávkovat odděleně, pokud možno čistou odměrkou nebo pipetou do vody. Prakticky to tedy vypadá tak, že si natočíte třeba konvičku s vodou, přidáte první složku, zamícháte a pak druhou složku a zamícháte. Používání profesionálních hnojiv tak není nikterak složité, ovšem je potřeba dbát zvýšené čistoty při odměřování, abychom neznehodnotili obsah lahve. Zároveň hnojiva a aditiva jsou koncentrované kyseliny a zásady, dbáme tedy zvýšené pozornosti s jejich manipulací.
V hydroponii se využívají dále i aditiva (doporučuji používat od stejných výrobců jako základní hnojivo) na podporu kořenění nebo kvetení. Kreativitě se meze nekladou, jen je potřeba vybírat z aditiv pokud možno minerálního složení. Také jsme nakousli aditiva na úpravu pH zálivky, tzv. pH-/+. Ve většině případů se jedná ve 100% anorganickém složení o kyselinu fosforečnou (pH-) a hydroxid draselný (pH+). Kromě úpravy pH tak dodáváme i velké množství makroživin (fosforu, a nebo draslíku), což v malých dávkách není na škodu.
Je vhodný například práškový kristalon? Úplně ne, obzvláště pokud hnojíte často. Má v sobě totiž plno balastu (od barviva po nepříliš kvalitní formy sloučenin živin), který se krystalizuje (s trochou nadsázky nemusíme dlouho přemýšlet, jak na toto jméno přišli) na povrchu květináče a především, na povrchu pěstebního média. Snižuje se tak doba funkčnosti substrátu. Nicméně pokud ho používáte (případně jiná vodorozpustná minerální hnojiva) a máte doma ještě další 4 krabice, lze i s těmito hnojivy hnojit. Nicméně ve snížených dávkách a počítat jednou za čas s kompletním propláchnutím celého květináče. Ovšem není to ani zdaleka dobré řešení hnojení.
Nesmíme také zapomenout na ekonomický faktor hnojení. Na trhu již je k dispozici velká škála výrobců hnojiv a vybrat to správné hnojivo může být pro někoho i několik prosezených hodin na různých eshopech. Osobně jsem se rozhodoval (ve vybrané kategorii kapalných hydroponických anorganických hnojiv) však podle ceny na namíchaný litr zálivky s hnojivem. Je to asi nejjednodušší způsob, který ocení i vaše peněženka. Stačí si totiž spočítat v nejnižší koncentraci, která stačí pro růst většiny rostlin, kolik litrů zálivky z toho balení hnojiva vyrobíme. Cenu hnojiva vydělíme množstvím vyrobené zálivky a univerzální srovnávací parametr je na světě. A tady ještě pozor, někteří výrobci hnojiv prodávají složky A, B, případně C (které se většinou míchají v poměru 1:1) zvlášť a někteří dohromady. Nedokážu samozřejmě zhodnotit rozdíl mezi stejným hydroponickým hnojivem od různých výrobců, ale domnívám se, že rozdíly v běžných bytových podmínkách nebudou moc markantní.
A co tedy používám já?
Po několika hodinách hledání hnojiv a rozporuplných informací mně v tom nepřeberném množství výrobců a produktů vyšlo jako nejvýhodnější základní hnojivo Plagron hydro A+B, které v balení 1+1 l stojí od 300 kč. Z tohoto základního balení lze namíchat až 1000 l zálivky při nejnižší koncentraci 1 ml/1 l vody. Pro představu třílitrová konvička by tedy na hnojivu v takové koncentraci nestála ani jednu korunu. A shodou okolností (což nezjistíte dokud hnojivo nezačnete používat) má i samo o sobě dobrou úpravu pH z mé neutrální vody na pH 6,5. Takové hnojivo bohatě stačí naprosté většině lidí co doma pěstuje pokojové (neprodukční) rostliny. K tomu jsem ještě ze zvědavosti zakoupil aditivum Plagron hydro roots, které je svým složením kyselina fosforečná (vychází z oxidu fosforečného P2O5 rozpuštěného ve vodě za vzniku kyseliny fosforečné H3PO4 ) s přídavkem vodorozpustného bóru. Dle prodejce se jedná o kořenový stimulátor pro hydroponii. Nicméně svým složením je velmi podobný aditivu pH-. Dostanu se tak při koncentraci 0,5 ml/1l na pH 6 s tím, že fosfor s bórem mimo jiné stimulují kořenění rostlin.
Doporučuji při výběru hydroponického hnojiva rovněž zakoupit testy pH vody. Je to malá investice, která skutečně může hodně rostlinám pomoct. Pokud by se zálivková voda totiž pohybovala mimo optimální pH, bylo by na místě sáhnout po aditivu upravující reakci. Teprve poté bude hnojení skutečně efektivní a rostlina přijme vše, co jí dáváme.
Osobně zatím nejlépe osvědčený postup co jsem vypozoroval i u mnoha zahraničních pěstitelů je zalévat pokaždé vodou s hnojivem v malých dávkách. Já na míchání používám deseti litrovou konev. Naplním ji vodou, přidám jednou pipetou 10 ml složky A a zamíchám. Poté vyčištěnou a osušenou pipetou (nebo jednodušeji druhou pipetou) přidám složku B a po zamíchání je hotovo. Samozřejmě nevyzalévám vždy 10 litrů vody najednou, takže si zbytek konvičky schovám do zavřených a označených (!!) pet lahví a nechávám je ve tmě, aby v nich nerostla řasa. Nutno podotknout, že takto namíchaná zálivka by neměla být skladovaná dlouho. Takže v případě, že nějaká kytka potřebuje zalít, mám naděláno několik litrů zálivkové vody o ideálním pH s kvalitním hnojivem v nejnižší koncentraci a nemusím pokaždé odměřovat hnojiva.
A co zalévat semihydroponii vodou z akvária? Nelehká otázka, voda z akvária obsahuje totiž mnoho organického balastu (obzvlášť pokud chováme hodně ryb, živočichů, nebo je hardscape tvořený ze dřeva), což není úplně vhodné pro naše účely. Nicméně je zde ještě jedno úskalí a to jsou výkyvy pH během roku, obzvláště u menších nádrží při výměně vody. Já jsem osobně zaléval vodou z akvária dlouhá léta až do přechodu na hydroponická hnojiva. Konkrétní odpověď tak bude dost individuální.
Naprosto univerzální a jednoduchý návod pro hnojení semihydroponie, který zvládne každý
1. Semihydroponii hnojíme jen anorganickými hnojivy, nikdy nepoužíváme organická hnojiva ani aditiva
2. Ideálními hnojivy pro anorganické substráty jsou kapalná hydroponická hnojiva
3. Vždy dodržujeme návod výrobce a nikdy nepřekračujeme doporučené dávkování hnojiva
4. Dbáme zvýšené opatrnosti při manipulaci a odměřování hnojiv, zejména s aditivy jako jsou úpravy pH, jsou to totiž velmi silné kyseliny a zásady
5. Vícesložková hnojiva přidáváme vždy do plného množství vody, nejprve jednu složku pomocí čisté pipety nebo odměrky a zamícháme, poté druhou složku opět čistou nebo druhou pipetou/odměrkou a znova zamícháme
6. Hnojit mohu v každé zálivce nejnižší koncentrací hnojiva dle doporučení výrobce
7. Profesionální hnojiva nutně neznamená, že jsou drahá, může tomu být i naopak
8. Hydroponická hnojiva jsou naprosto univerzální a lze s nimi hnojit jakékoliv substráty včetně rašeliníkových tyčí
9. Pro zalévání používáme měkkou vodu, která nebude zasolovat pěstební médium
10. Ideální reakce zálivkové vody by mělo být v rozmezí p H 5,5 – 6,5 a nepřekračujeme elektrickou vodivost EC 3 µS/cm
Autor: Ing. Vojtěch Pospíšil