Syn.: Quercus ilex subsp. rotundifolia, Quercus ballota, Quercus calycina, Quercus avellaniformis, Quercus brevicupulata

Dle některých botanických řazení jde o poddruh dubu cesmínovitého, který dorůstá menších velikostí, roste ve vyšších polohách, je mrazuvzdornější a pro milovníky jedlých rostlin hlavně – má velké, relativně sladké, jedlé žaludy, které chutnají a využívají se jako kaštany. Řadíme je k tzv. „jedlým dubům“. Dorůstá většinou keřové formy, vzácně může jít až o strom, vysoký do 15 metrů, obvykle však spíše dorůstá 3-7 metrů. Druh pochází z velké části Pyrenejského poloostrova, ale zasahuje i do Maroka a jižní Francie. V řadě oblastí se v zimě potýká s počasím, které není nepodobné s průběhem zimy ve střední Evropě, hlavně ve střední a severovýchodní části Pyrenejského poloostrova.

V alespoň trochu teplejších oblastech doporučujeme pěstovat tento druh venku. V zemi mají rádi slunečnou pozici a sušší půdu, která nemusí být ani příliš bohatá na živiny. Mladé rostliny chráníme při teplotách pod -18°C, nebo při kombinaci silných nočních mrazů a denního slunečního svitu. Pokud takové dny nastanou, je vhodné rostliny zastínit proti slunci, které by jim po mrazivé noci vlivem změny teplot potrhalo pletiva v listech a ty by následně uschly a opadly. Tyto problémy vyřeší vysazení do zimního stínu. Jeho žaludy jsou mezi duby opravdu kvalitní, nasládlé a keře jsou v domovině schopné plodit až 100 kg žaludů ročně. Ve Španělsku se i selektují vyloženě plodonosné, výběrové kultivary.

Z našeho pozorování: po zimě 2020/2021 s minimem téměř -18°C bez ochrany je rostlina zcela bez poškození i bez zimního stínu.