Syn.: Quercus candida, Quercus nigrescens, Quercus ramosa, Quercus retusa

Dub bílý je opadavý strom, pocházející z východu USA, dorůstající výšky 20 až 30, ojediněle až přes 40 metrů. Borka je odlupující se. Tento druh nás zaujal před několika lety a to i přesto, že dáváme přednost dubům s netypickými pro dub (celokrajnými, bezzubými) listy. Listy dubu bílého jsou tvarem typicky laločnaté, ale jsou velké až 20 cm a jsou takřka zářivé, protože z vrchu jsou listy světle zelené a zespod jsou světle sivozelené, z dálky působí jakoby stříbrně. Navíc rašící listy mají neodolatelnou, růžovočervenou barvu. Je to navíc jeden z „jedlých“ druhů dubů se sladkými žaludy. Ty jsou světle hnědé, vejcovitě elipsoidní až podlouhlé, jednotlivé nebo po dvou, krátce stopkaté nebo téměř přisedlé, obvykle 12 až 30 mm dlouhé, asi do 1/4 až 1/3 kryté polokulovitou číškou se ztloustlými, jemně chlupatými šupinami.

Dub bílý je jeden z nemnoha vyloženě jedlých druhů dubů, kdy žaludy mají opodstatnění jako potravina. Využívali je již původní američtí Indiáni. Jednotlivé stromy mohou mít variabilní kvalitu plodů, co se týče přímého konzumu bez tepelné úpravy, některé rodí sladké žaludy jen s minimálním množstvím trpkých taninů. Avšak po tepelné úpravě jsou žaludy jedlé ze všech stromů tohoto druhu. Semena se tedy upravují buď tepelně, nebo se suší a melou na mouku, ze které se peče chleba, placky, knedlíky, nebo se mouka používá jako zahušťovadlo do polévek a omáček. Dále se plody pečou a v neposlední řadě se, pražené a mleté, využívají jako náhražka kávy. Pro ještě lepší stravitelnost se u žaludů provádí po sklizni něco jako stratifikace, kdy se semena zahrabou venku do vlhké hlíny, nechají se takto přes zimu a na jaře, v době počátku klíčení, se vykopou a použijí. Takto naklíčené žaludy jsou nejstravitelnější a nejsladší.