Syn.: Araucaria chilensis; blahočet čtyřřadý

Prastarý jehličnan, který obýval naši Zemi již za dob dinosaurů, až 150 milionů let nazpět, což dokázaly fosilní nálezy z těchto dob. Je to nejodolnější druh rodu Araucaria.

Exoticky vyhlížející jehličnan, původem z jihu či středu Chile a západní Argentiny. Roste nejčastěji v nadmořské výšce 1000 – 1800 m n.m. Dorůstá až do 40 metrů a kmen může mít až 2 metry v průměru. Mladé stromy mají kuželovitý nebo kónický tvar, věkem se postupně vyvíjí široká koruna deštníkovitého tvaru. Araukárie je zajímavá tím, že nemá typické jehlice jako ostatní jehličnaté stromy, ale její jehlice jsou trojúhelníkovitého tvaru. Jsou dlouhé 3-4 cm a u základny jsou široké od 1 do 3 cm. Na stromu se tyto trojúhelníkovité jehlice drží po dobu 10-15 let, nebo i více, poté opadávají. Jsou na všech částech rostliny, později zůstávají na mladších částech rostliny, starší větve jsou většinou z části holé.

Araukárie jsou dvoudomé, samčí šišky jsou 8-12 cm podlouhlé, tvarem jako okurky. Samičí šištice jsou po opylení kulovitého tvaru 12-20 cm široké. Od opylení trvá 18 měsíců než uzrají semena, těch může být v jedné šišce až 200 o velikosti 3-4 cm, semena roznáší lesní zvěř, např. sojky a veverky. Semena jsou jedlá a místně velmi oblíbená, v domovině se běžně konzumují jako ořechy nebo i jako příloha.

Je docela tolerantní jak k mrazům, tak třeba k typu půdy. V domovině roste na písčitých svazích vulkanického původu. Snese mráz do -20°C bez vážnějšího poškození, bezpečná hranice je -17°C, potom záleží zejména na vlivu větru. Za bezvětrného mrazu, který je zároveň nejčastější, rostlina nebývá mrazem poškozena, pokud není teplota pod -20°C. Pokud jde ale o mráz, který proudí, typicky při vpádu mrazivého vzduchu od severovýchodu, tak se může objevit poškození jehliček při teplotě kolem -18°C, ale největší mrazy bývají až po uklidnění větru a nikoliv při něm. Druh prospívá i v dalších chladných oblastech, třeba ve Skotsku, přičemž se musí potýkat s dosti chladnými léty a celkově s vlhkým průběhem roku. U nás je přítomen již v mnoha a mnoha zahradách, z těch veřejných pak například v obou botanických zahradách v Praze, přičemž jsou to již mnohametroví jedinci. Na starších větvích je dobře pozorovatelné poškození od mrazu posledních chladných zim (2010, 2012 a částečně 2017) ale ve srovnání s celou rostlinou, je to poškození prakticky zanedbatelné.