Syn.: Erythea armata, Erythea glauca, Erythea roezlii

*u vybraných druhů uvádíme jako maximální mrazuodolnost skutečnou hodnotu, která zdravou palmu neohrozí na dalším vývoji. Neuvádíme již zavádějící údaj mrazuodolnosti kmene, který ve skutečnosti nelze vyčíslit. Pokud rostlině zmrznou listy, může jít o nevratný defekt. Pokud listy zmrznou několikrát po sobě, poškození je pro rostlinu již definitivně nenávratné.

Pochází ze severozápadního Mexika, z poloostrova Baja California. V domovině roste v suchých polopouštních a skalnatých oblastech, ale díky její dekorativnosti ji dnes najdeme ve všech tropických i subtropických zemích. Dokonce se s ní dá setkat stále častěji i u nás. Brahea armata je dekorativní už od semenáčku, díky své sivé, stříbrno – modré barvě listů. Druh dorůstá do 15 metrů a má krásné, dlanité, sivé listy s rozpětím až 2 metry. Má velmi dlouhé květenství, dlouhé až 5 metrů, následné plody jsou asi 2-3 cm velké peckovice. Celkově palma habitusem vyhlíží jako Washingtonia filifera, avšak patrný rozdíl je v barvě listů, délce květenství a Brahea nemá četná vlákna na listech. Semena B. armata si dlouho drží klíčivost, zároveň však klíčí mimořádně rozvlekle, čerstvá dokáží vyklíčit i za měsíc, ovšem náš vlastní „rekordman“ – poslední semínko – vyklíčilo až po 4 letech od výsevu. 

 Brahea armata má s washingtonií ještě jednu shodu, obě pochází z podobných oblastí. Mrazová odolnost je ale u brahey armaty značně vyšší, listy vydrží teploty až kolem -10 nebo -11°C, mrazuodolnost kmene je závislá na jeho tloušce, délce mrazu, slunečním svitu v době mrazu a dalších proměnných, díky kterým nelze uvést přesné číslo. Ale rostliny s kmenem aspoň 1 m na výšku přežívají napříč světem v kultivaci úctyhodné teploty, třeba extrémní zimní vpády na jihu USA, kdy se spolu s teplotami kolem -15°C vyskytuje i vichřice. Samozřejmě že ale odolnost mladých kusů této palmy, bude značně jinde, řekněme že Brahea armata s ještě nedospělou základnou kmene, má absolutní krátkodobý strop odolnosti právě kolem -15°C a malý semenáček do -10°C. To vše samozřejmě ve volné půdě a nárazově, jednorázově.

I přesto, že pochází z polopouštních oblastí, její výskyt je spojen se spodními prameny, kde její kořeny takřka celoročně stojí ve vodě. Musí to být samozřejmě vyvážené značnou dávkou tepla a slunce, ale při takové kombinaci roste i nejrychleji. A i přes její původ, je značně odolná na vlhkost během kterékoliv části roku, nevadí jí ani zimní vlhkost. V létě dokonce vyžaduje v našich podmínkách značné dávky vody, kořeny jsou velmi žíznivé! Při pěstování v květináči je ale vhodné už na podzim velmi výrazně omezit zálivku, před zazimováním v chladných podmínkách (0/8°C), při pěstování v zemi se ale Brahea armata nemusí nijak přehnaně zastřešovat, voda jí opravdu nevadí. Zimní kryt by měl být rozměrnější, ve vyšším věku má Brahea prakticky nesvázatelné listy. Mají masivní řapíky, že při svazování praskají. Chránit ji stačí stejně jako Trachycarpusy, jen na nejsilnější mrazy, popřípadě ji mít v krytu a zapínat vytápění jen při poklesu teplot pod -8°C.