Zpět na Lexikon

WASHINGTONIA FILIFERA – washingtonie vláknitá

Syn.: Pritchardia filifera, Washingtonia filamentosa

Čeleď: Arecaceae – arekovité

Lidově: California fan palm; washingtonka, washi

Washingtonia filifera s typickým tlustým kmenem
Maximální mrazuvzdornost listu*:

-5,5°C

Min. teplotní optimum pro přezimování:

1°C

Zvláštní nároky:

Sušší, nejlépe ventilující vzduch při zimování

*u vybraných druhů uvádíme jako maximální mrazuodolnost skutečnou hodnotu, která zdravou palmu neohrozí na dalším vývoji. Neuvádíme již zavádějící údaj mrazuodolnosti kmene, který ve skutečnosti nelze vyčíslit. Pokud rostlině zmrznou listy, může jít o nevratný defekt. Pokud listy zmrznou několikrát po sobě, poškození je pro rostlinu již definitivně nenávratné.

Washingtonia filifera se rozezná od W. robusty ve vyšším věku barvou listů a pár dalšími detaily, jako třeba tím, že filifera nemá ze spodu listů plsť u střelky, jako robusta (pravá robusta!). Washingtonia filifera má listy téměř až do šeda, je to přímo šedo-zelená barva a konce vějířů má spíše užší a konce směřují jedním směrem. Washingtonia robusta má listy světle zelené a na první pohled jsou spíše kulaté a konce listů mohou velmi výrazně převisat (ale některé robusty mají listy pevnější). Patrným rozpoznávacím znakem jsou ale především báze řapíků, kdy W. robusta na nich má červenavé žíhání, zatímco W. filifera má řapíky zcela zelené i na bázi, přisedlé ke kmeni. Takto lze identifikovat již malé semenáčky, pokud ovšem rostly na dostatečně světlém místě (stinnými podmínkami se barevné rozdíly stírají).
Oba dva druhy mají na listech vlákna, avšak W. robusta je v dospělosti ztrácí. Washingtona filifera má dlouhé květenství až tři metry a vyprodukuje až několik tisíc semen, která snadno vyklíčí i za dlouhou dobu (roky).

Washingtonie jsou relativně odolné vůči mrazu. Odolnějším druhem je Washingtonia filifera, která je schopna přežít mrazy dle okolností -12°C/-20°C, W. robusta je na tom asi o dva stupně hůře, i když se to poměrně špatně testuje, ale zase rozhodně snáší vyšší vlhkost v zimním období.

Listy se poškozují již kolem -5°C u obou druhů. Jsou však známy případy, kdy Washingtonie přežily teploty hluboko pod bodem jejich přežitelnosti, kupříkladu -20°C v Dallasu. Nebo -24°C v El Pasu! Vždy s ale jednalo o velice rychlý pokles s následným silným oteplením, za doprovodu hřejícího slunce. S mrazy ve střední Evropě naprosto nesrovnatelné příklady!
Už od semenáčku jde poznat, že tento rod palmy si dokáže vodu vzít z pořádné hloubky; jejich kořeny prorůstají velmi hluboko, kde i v polopouštních oblastech narazí na vodu. Dá se proto usuzovat, že v místě, kde roste Washingtonia, se nachází zdroj vody. V domovině ale rostou v místech, kde doslova stojí několik měsíců v roce ve vodě, jako původ se sice uvádí pouště, ale již se neuvádí, že kolébka washingtonií jsou vodní pouštní oázy…

Washingtonie se často vysazuje i v přímořských oblastech jižní Evropy, setkat se s ní ale můžete všude, kde teplota neklesá pod -5°C všude po světě. Experimentuje se s nimi úspěšně třeba v přímořských oblastech Velké Británie, ale nalézt je můžete i v srdci Alpských jezer, třeba ve Švýcarském Locarnu, nebo v severoitalských nížinách poblíž Lago di Garda. I u nás je možno ji pěstovat v zemi, avšak jak známo z její odolnosti, zimní ochrana musí být důkladná. Přes zimu by teplota pod zábalem palmy neměla klesat dlouhodobě pod bod mrazu. Při takovém zimování rostlina přežije bez úhony zimu. Při pěstování v našich podmínkách rostlinu zimujeme před mrazy klesajícími pod -3°C, ideálně ještě před mrazy, aby nedošlo k poškození listů a rozbaluje se po úplném pominutí mrazů. Pokud zimujeme v interiéru, tak výrazně doporučujeme zimovat při teplotách 5-15°C, ne více. Washingtonie si musí přes zimu odpočinout aby zase mohla plnohodnotně další sezónu růst. Při zimování v teplotách pod 10°C nepotřebují washingtonie téměř světlo. Ale při vyšších teplotách nutně potřebují zdroj světla.
Při zimování také doporučujeme rostliny zalévat obezřetněji, tak, aby substrát zejména v dolní části nevyschnul, ale zároveň, aby se v něm nekumulovala nadbytečná voda.

W. filifera má báze řapíků zelené, červené žíhání zcela chybí
Drobný rozdíl v odolnosti vůči mrazu může být někdy zcela jasně patrný
W. filifera a její kmen, připomínající sloní nohu

Novinky v Lexikonu

BRAHEA DULCIS

Syn.: Brahea bella, Brahea berlandieri, Brahea frigida, Brahea schippii, Brahea...

Více »

BRAHEA BRANDEGEEI

Syn.: Erythea brandegeei, Glaucothea brandegeei Čeleď: Arecaceae – arekovité Lidově:...

Více »

BRAHEA EDULIS

Syn.: Erythea armata, Erythea glauca, Erythea roezlii Čeleď: Arecaceae –...

Více »

BRAHEA ARMATA

Syn.: Erythea armata, Erythea glauca, Erythea roezlii Čeleď: Arecaceae –...

Více »