Tento druh byl popsán teprve až v roce 2002, a to díky náhodě, kdy Alfred Razafindratsira zkoumal původně jinou vegetaci, pořízenou při fotografování, ale všiml si i těchto palem a přišlo mu to zvláštní, protože to bylo foceno na úplně jiných místech (plošina Andrembesoa na Madagaskaru), než kde se vyskytují ostatní Beccariophoenixy. Byla zde jiná ekologie. A tak v roce 2004 učinil další výpravu na tato místa, aby se přesvědčil.
B. alfredii se od ostatních dvou druhů liší tím, že jeho semena jsou výrazněji zploštělá a květní laty jsou dlouhá pouze do 13 cm (B. madagascariensis má laty dlouhé až 120 cm). Roste v nadmořské výšce přesahující 1000 m.n.m. na planinách, kde je minimum vegetace. Jen písek, vysoké trávy a kameny. V těchto oblastech není přes zimu výjimkou noční mráz a palmy jsou tak vystavovány poměrně drsným podmínkám, kde se nemají jak ochránit před sluncem, větrem, nebo požáry. Bylo zjištěno, že v období zrání (březen-červen), kdy je v okolí velmi málo vegetace a jedlých plodin, bývají semena Beccariophoenixů pochoutkou pro lemury. Následně bylo také zjištěno, že semena, která prošla zažívacím traktem lemurů, vyklíčila snadněji a rychleji. Proto lze považovat lemury za hlavní a důležité roznašeče těchto palem po širokém okolí.
 
Beccariophoenix alfredii se v pěstování trochu liší od B. madagascariensis. Má totiž radši chudší půdu a poněkud skromnější příděly vody. A díky původu je i chladnomilnější a odolnější vůči vnějším vlivům.
Díky tomu se dobře hodí například na výsadbu pro státy, jako je Florida, jižní Texas, Kalifornie, jižní Arizona, nebo jižní pobřeží Austrálie. Dokáže přežít i v teplých oblastech při pobřeží Středozemního moře v Evropě.
Rod Beccariophoenix úzce souvisí s kokosovníkem (Cocos nucifera), dá se tak vyčíst hlavně z jeho vzhledu. Domovinou tohoto rodu je Madagaskar.
Palma je tak podobná palmě kokosové, že se pěstitelům velmi plete. Díky výskytu na horních plošinách Madagaskaru má vlastnost odolat menším mrazíkům do -3 nebo -4°C a proto se tak hodí jako náhražka kokosových palem (aspoň vzhledově) do chladnějších oblastí, kde se občas slabé mrazíky vyskytnou. Od kokosovníků se dá rozlišit třeba plody, jelikož plody Beccariophoenixů mají semena podstatně menší, než kokosová palma a to pouze pár cm. Plody jsou oválné, s výraznou špičkou na jedné straně. Při plné zralosti jsou plody tmavě hnědé a lesklé. Po oloupání oplodé je semeno vláknité a světlejší.

V rodu Beccariophoenix se vysyktuje druh B. fenestralis, u kterého mladší jedinci zcela nedělí listy. Ty tedy vyrostou v celku, jako takové podlouhlé vějíře a v nich se časem začnou vytvářet od řapíku mezery a teprve až starší jedinci začnou dělit listy úplně na jednotlivé lístky. Díky této vlastnosti se jí dostalo přezdívky „okenní palma“, jelikož tyto nedotažené mezery v mládí mezi lístky vypadají jako okénka v listu.
Později bylo zjištěno, že druhy madagascariensis a alfredii tato okénka v mládí nemají, nebo se tato vlastnost velmi rychle vytratí a dříve se dělí, tak jako všechny palmy se zpeřenými listy. V době původního znění tohoto článku ještě nebyla takováto variace palmy oficiálně pojmenovaná a pěstitelé jí označovali jako Beccariophoenix sp. „Windows“, ale v roce 2014 se druh oficiálně „odštěpil“ od B. madagascariensis pod názvem Beccariophoenix fenestralis.