Syn.: Crataegus pedicellata, C. aulica, C. caesa, C. ellwangeriana, C. letchworthiana, C. habereri; hloh javorolistý, hloh stopečkatý
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Lidově: Scarlet hawthorn
Opylovací poměry: Oboupohlavní samosprašná rostlina
Crataegus coccinea je druhem hlohu, kolem kterého panuje značný zmatek, co se týče botanického zařazení, neboť se ukázalo, že je stejný jako C. pedicellata a podle pravidel botanické nomenklatury by se měl používat starší název (C. coccinea).
Domovem je na severovýchodě a na středozápadě USA, ale zasahuje až do jihovýchodní Kanady. Dorůstá tvaru zpočátku keřovitého, posléze až do velikosti malého stromku o výšce do 6 až 10 metrů, ale obvykle spíše výrazně méně a lze jej udržovat v keřovité formě do 2 nebo 3 metrů výšky. Listy jsou, jako u většiny dalších severoamerických druhů, tvarově břekolisté (podobné jeřábu břeku) a jsou opadavé. Trny mívají 3-6 cm na délku. Plody jsou červené až sytě červené malvice, velké asi 2,-3,5 cm. Je to jeden z nejchutnějších hlohů.
Plody, zrající koncem září, jsou dost velké, s vynikající, sladkokyselou chutí a jsou na hloh velmi šťavnaté. Navíc s příjemným aroma růžových květů. Je s podivem, že se potenciál této dřeviny a i dalších druhů už dávno neprojevil v našem i celosvětovém ovocnářství mnohem více. Plody jsou dost chutné na to, je jíst zasyrova. Pokud je plodů velké množství, dají se zpracovat například na džemy, želé či vína. Pro své výrazné léčivé účinky se také suší do zásoby a dělá se z nich čaj. Více léčivých látek mají květy. Zlepšuje srdečních činnost, pomáhá při nervozitě, navozuje lepší spánek a snižuje krevní tlak.
Jde o mimořádně nenáročnou a nekompromisně úrodnou rostlinu, kterou nic nezaskočí. Kvete dost pozdě, ale pokud přeci jen se pozdní mráz vyskytne, nikdy jsme nepřišli o úrodu, ani když do květů uhodil mráz kolem -5°C. Typ půdy může být jakýkoliv, ideálem jsou hlinité půdy s pH kolem neutrální polohy. Stanoviště může být slunné i polostinné, třeba pod vyššími stromy s řidší korunou, která propustí dostatek světla.
