Syn.: Cornus japonica, Benthamia japonica, Benthamidia sinensis, Benthamia japonica var. exsucca, Dendrobenthamia japonica; dřínovka japonská, svída japonská

Opylovací poměry: Oboupohlavní samosprašná rostlina

Dřín japonský, jakož i jeho čínský blízce příbuzný dřín japonský čínský (Cornus kousa var. chinensis) je keř nebo i malý strom, dorůstající do výšky 3 – 8 m. Pochází z rozsáhlé oblasti východní Asie, kdy výskytem zasahuje do většiny čínských provincií a na všechny 4 hlavní japonské ostrovy i souostroví Rjúkjú, rovněž na korejském poloostrově. V těchto oblastech roste zpravidla ve smíšených lesích, často na stinných svazích, březích vodních toků a podél cest, ve výškách do 2200 m n. m. Nese vstřícné, vejčité listy o délce do 10 cm, které jsou typické svou sbíhavou žilnatinou, jako mají ostatní dříny. Listy jsou na líci spíše hladké a lesklé, ale na rubu krátce ochlupené a při doteku působí drsně. Jsou zelené, ale často mívají bronzově červenavé žíhání, zejména mladé listy. Květy jsou nenápadné, v hlávkách se 4 špičatě vejcovitými, nápadnými listeny, které jsou 3–5 cm dlouhé, bílé, nažloutlé nebo narůžovělé a mohou být také tečkované. Plody srůstají v dužnatou hlávku, která je v plné zralosti červenorůžová a dorůstá 2-3 cm, při vhodných podmínkách mohou být i 4 cm velké.

Plody jsou jedlé a zpravidla velmi chutné. Ochutnali jsme plody několika odrůd a rozdíl mezi nimi nebyl velký. Pokud rostlina roste na dostatečně slunečném místě, ale hlavně má dostatek vody, tak jsou dobře zralé a měkké plody exotickou pochoutkou, přirovnatelnou k exotickému ovoci typu cherimoya. Konzumují se natrhnutím slupky a vysátím dužniny. Plody se jedí především syrové, dále je lze zpracovávat na marmeládu nebo z nich péci sladké dezerty. V domovině se z nich ale nejčastěji dělá víno.

Japonský dřín není zcela soběstačnou, snadnou rostlinou, je potřeba mu ke zdárnému vývoji zajistit vhodné podmínky. Nejprve potřebuje mírně kyselou, humózní půdu, bohatou na organiku, takže ideální je mu při výsadbě přimíchat do půdy rašelinu a kompost. Množství se odvíjí od kvality půdy. V případě již přirozeně kyselé půdy (pH pod cca 6,2) dáme více kompostu než rašeliny, v opačném případě naopak více rašeliny než kompostu. Rostlina zakořeňuje mnohem více do šířky, takže výsadbová jamka by měla být širší než hluboká. Hloubka stačí asi 40 cm. Dřín miluje mulčování kůrou nebo štěpkou. Stanoviště může být na plném slunci, ale pouze v případě, že budeme schopni zajistit rostlině neustále vlhkou půdu. V horkých, suchých oblastech se osvědčilo sázet do polostínu. Dřín japonský má někdy nevyzpytatelné důvody pro neplození a doposud jsme zcela nepřišli na to, proč tomu tak je. I u roubovaných rostlin někdy plodí mladá rostlina od počátku, jindy neplodí ani po 6 letech i přesto, že tvoří tisíce květů a rozplodí se ještě později. Nejlépe plodí jedinci na slunci ale v neustále vlhké půdě.

Kultivary a hybridy

Dovolili jsme si tento druh rozdělit na 2 základní typy, kdy 1. typ má zpravidla bílé nebo bělavé květní listeny a zároveň plod se zřetelnějšími výstupky („hrbolaté“), připomínající tak trochu liči. Zároveň plody obsahují větší semena, ale výrazně menší počet (1-3) Do této kategorie patří například kultivary Milky Way, White Dream, China Girl a Teutonia a obecně Cornus kousa var. chinensis.

2. typem jsou zpravidla kultivary, mající narůžovělé květní listeny a plody jsou viditelně s hladším povrchem, obsahující větší množství menších semen. Jedná se o odrůdy jako je Satomi, Beni Fuji, Heart Throb a zejména odrůdy, vzešlé z nominátní Cornus kousa var. kousa.

Dále existuje řada mezidruhových hybridů, kdy křížením s dřínem hlavatým (Cornus capitata) vzešly velmi zajímavé kultivary, nesoucí znaky obou rodičů. Norman Hadden a Porlock jsou tyto hybridní kultivary, nesoucí krémové květy, které často chytají růžové tóny, zejména na plném slunci a plody jsou podobné jako u Cornus capitata, dozrávají i u nás, ale asi o 2 týdny později, než C. kousa.

Cornus x rutgersensis Venus je hybridem s Cornus nuttallii a nese opravdu obrovské květní listeny, kdy rozpětí listenů je až 20 cm. Je to však bohužel sterilní, neplodící hybrid.

Mezi nejzajímavější a netradiční ovocné kultivary patří i takové, které mají jinak zbarvené plody. Například žlutoplodý kultivar Xanthocarpa a žluto-oranžovoplodý Mandarin Jewel. Barevný rozdíl je mezi nimi ale minimální a může jít i o stejné kultivary jen s jiným názvem.