Syn.: Pinus griffithii, P. excelsa, P. pendula – borovice Wallichova, b. Griffithova,
Čeleď: Pinaceae – borovicovité
Lidově: Bhutan pine (zavádějící vzhledem k příbuznému druhu Pinus bhutanica)
Maximální mrazuvzdornost:
-26°C
Min. teplotní optimum pro přezimování:
—
Zvláštní nároky:
Nenáročný druh
Nádherným druhem borovice s exotickým vzhledem, díky dlouhým, převislým jehlicím, je tato himálajská borovice. Strom v domovině může být až 50 m vysoký, o průměru kmene až 120 cm, s široce kuželovitou korunou. Kůra je v mládí šedozelená, později se mění na tmavě popelavou borku, ve stáří destičkovitě se odlupující. Letorosty jsou modrozelené, lysé, ojíněné, později žlutohnědé a lesklé. Jehlice rostou po 5 ve svazečku a jsou měkké a ohebné, dlouhé až 20 cm. Šišky jsou velmi dlouhé (kolem 25 cm) válcovitého tvaru a dozrávají v září. Semena jsou hnědá, vejčitá, s dlouhým, šikmo uťatým křídlem
Nás zaujal tento druh konkrétně svými nápadně tlustými měkkými letorosty a mladými větvemi, které působí doslova sukulentně. Vypadají trochu jako pachykauly plumérie, akorát místo listů jsou na nich dlouhé jehlice. 🙂
Navzdory subtropickému původu je Pinus wallichiana pěstována v řadě českých arboret a botanických zahrad a čím dál častěji i v soukromých zahradách, neboť její mrazuvzdornost se mnohokrát potvrdila jako velmi dobrá. Staré zmínky o nedostatečné odolnosti v našich podmínkách z minulého tisíciletí již nejsou aktuální.
Tuto borovici pěstujeme na slunném až téměř polostinném místě, s dostatečně vlhkou, ale nepodmáčenou půdou