Syn.: Pinus longifolia; borovice Roxburghova
Čeleď: Pinaceae – borovicovité
Lidově: Borovice himálajská; Chir pine
Maximální mrazuvzdornost:
-22°C
Min. teplotní optimum pro přezimování:
—
Zvláštní nároky:
Vysoký obsah vápna v půdě
Pinus roxburghii je druhem předhůří Himálaje, kde se vyskytuje od severního Pákistánu po severovýchodní indický stát Arunachal Pradesh. Vyskytuje se až do výšek kolem 2200 m n.m, přičemž ve vyšších polohách se často mísí s Pinus wallichiana, v západní části areálu místy také s Cedrus deodara. Až třicetimetrový strom se silnou, hrubě rozbrázděnou, korkovitou borkou a mimořádně dlouhými jehlicemi, které mohou měřit až ke 40 centimetrům. Jehlice jsou světle zelené, štíhlé, ohebné, obloukovitě přehnuté, po 3 ve svazku. Šišky pevně šikmo dolů ohnuté, 10–20 cm dlouhé, relativně těžké.
Borovice dlouholistá je další z mnoha rostlin, o kterých zdroje udávají nepřesné nebo neúplné informace o zimní odolnosti. Je považována mnoha zdroji za neodolnou vůči mrazu, či maximálně slabému mrazíku, ale již z povahy věci, kdy se porosty tohoto druhu společně s plně mrazuvzdornou borovicí himálajskou nebo cedrem himálajským, vyskytují v horách severního Pakistánu, kde jsou i dvacetistupňové mrazy, je uváděná neodolnost vůči mrazu, nesmysl. Potvrzují to i pokusy z USA, kde tuto borovici zkouší někteří pěstitelé i v USDA zónách 7 a 6, například v Albuquerque v Novém Mexiku, kde mohou být rovněž dvacetistupňové mrazy občas na pořadu dne a historická minima dokonce kolem -30°C. Odolnost tohoto druhu se liší v závislosti na řadě faktorů, ale lze ji předpokládat někde okolo -22°C v závislosti na genetické výbavě daného jedince vlivem jeho původu.
I tento druh borovice je poměrně důkladně využíván. Získává se z něj (po poškození borky) pryskyřice, v oblasti Himálaje se z pryskyřice a jehličí dělají masti proti bolesti a odvary. Semena jsou jedlá, ale menší, než u jiných oříškových druhů.