Syn.: Pinus beardsleyi, Pinus craigiana, Pinus sinclairiana, Pinus nootkatensis; borovice žlutá

Nádherný a obrovský druh borovice ze západu Severní Ameriky. Nese jehlice ve svazečku po třech, dlouhé až pětadvacet centimetrů. Strom v domovině dorůstá obvykle 30 až 60 metrů, v ideálních podmínkách však v extrému i 80 metrové výšky a v průměru až s třímetrovým kmenem. Zejména západnější populace v Oregonu a v severní Kalifornii. Druh se dělí na 4 poddruhy dle místa výskytu, jejich areál je opravdu rozsáhlý, patrně největší ze všech borovic. Na jihu zasahuje až do jižního Texasu a roztroušeně až do Mexika (ssp. brachyptera), na severu do kanady (ssp. ponderosa), na východě do Nebrasky (ssp. scopulorum) a na západě podél Kalifornie a západního Oregonu (ssp. benthamiana). Šišky borovice těžké mohou být dlouhé až 15 cm, ale obvykle mají kolem 10 cm.  Otevírají se po dozrání (na podzim) a po opadu zanechávají několik šupin na větvi. Opadané šišky jsou proto nezaměnitelné, u báze po chybějících šupinách v šišce vzniká jakýsi vějíř zbývajících šupin, připomínající částečně rozkvetlý květ. Semena jsou tmavě hnědá, nepřeléhavá, s křídlem dlouhým 2–3 cm. Na severoamerickém kontinentu je důležitým zdrojem dřeva a patří zde mezi pět hospodářsky nejvýznamnějších druhů borovic. V Česku je vhodným krajinářským prvkem arboret, lesoparků a parků, ale i větších zahrad, neboť je pod nimi obvykle dostatek světla na pěstování jiných rostlin, či zahradní aktivity.

Jde o velmi odolný druh, v závislosti na provenienci konkrétního jedince. Zcela jižní typy jsou pochopitelně choulostivější, proto se v Česku pěstují střední až severní ekotypy, které jsou mrazuodolné nejméně do -30°C, ty zcela severní se pak potýkají i s teplotami pod -40°C. Jsou to světlomilné dřeviny, které snášejí mírně suchou půdu lépe, než řada našich dřevin.