Syn.: Cedrus libani subsp. brevifolia
Čeleď: Pinaceae – borovicovité
Lidově: Cedr kyperský
Maximální mrazuvzdornost:
-23°C
Min. teplotní optimum pro přezimování:
—
Zvláštní nároky:
Slunné stanoviště
Cedr krátkolistý je jasně nejvzácnějším druhem ze všech 4 druhů cedrů, který je endemitem ostrova Kypr, kde se vyskytuje jen a pouze v pohoří Troodos ve výšce okolo 1100 metrů. Vyskytuje se pouze na cca 500 hektarech v lokalitě, která se nazývá Údolí Cedrů – Koilada ton Kedrou. „Doma“ dorůstá 25-50 metrů, ojediněle až 60. První desetiletí roste spíše úzce a do výšky, posléze se růst do výšky zastaví a pokračuje růstem do šířky. V dobách antiky byl ostrov Kypr jediným nalezištěm měděné rudy, ostatně, od názvu ostrova byl odvozen název samotného prvku – Cuprum, přičemž k jeho tavení se užívalo obrovského množství dřevěného uhlí, takže celý ostrov byl za několik staletí téměř odlesněn. Na konci 19. století byl tento druh na pokraji vyhynutí, zbylo posledních několik stromů. Naštěstí byl Brity, kteří jej měli tehdy pod nadvládou, roku 1879 založen vrchní lesnický úřad, který se zasadil o umělé vysazování cedru, díky čemuž byl druh zachráněn a v současné době na území Údolí Cedrů roste asi 200 000 stromů.
Cedry nejsou náročné na půdu ani podmínky, nemají rády až mrazy hluboko pod -20°C a příliš podmáčenou půdu. V optimálních podmínkách jsou rychlerostoucí. Od Alp na jih můžeme vidět jakousi symbiózu cedrů a blízkých staveb. Přesto, že jsou to mohutné stromy, jsou velmi často hodně blízko budov. Hlavně v severní Itálii je to patrné. Zřejmě je to mohutným kořenovým systémem cedrů, který nedovolí vývraty a tím pádem pád stromu na budovy. Deštníkovité koruny jsou navíc často rozprostřeny až nad budovami, takže jejich šířka nevadí blízkosti staveb. Dalo by se tedy říci, že jde o ideální dřeviny do měst, kde by mohly jednou „zalesnit“ některá místa nynějších „betonových džunglí“.