Syn.: edrus africana, Cedrus argentea; cedr atlantský, cedr atlasský

Cedr atlaský pochází z horských oblastí severní Afriky, z pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku. Dorůstá 25 – 40 metrové výšky, u nás zpravidla v maximu 15 – 20 metrů. V mládí má korunu štíhlejší, vystoupavou, později typicky deštníkovitě rozloženou. Borka je tmavě šedá, v mládí hladká, u starších jedinců šupinatá. Jehlice jsou namodrale zelené, více či méně namodralé dle konkrétní populace, dlouhé 2 cm. Rozpadavé šišky jsou vzpřímené, ojíněné, o velikosti asi 6×4 cm. Dozrávají druhým až třetím rokem. Atlaský cedr je hodně odolný vůči mrazu.

Cedry nejsou náročné na půdu ani podmínky, nemají rády až mrazy hluboko pod -20°C a příliš podmáčenou půdu. V optimálních podmínkách jsou rychlerostoucí. Od Alp na jih můžeme vidět jakousi symbiózu cedrů a blízkých staveb. Přesto, že jsou to mohutné stromy, jsou velmi často hodně blízko budov. Hlavně v severní Itálii je to patrné. Zřejmě je to mohutným kořenovým systémem cedrů, který nedovolí vývraty a tím pádem pád stromu na budovy. Deštníkovité koruny jsou navíc často rozprostřeny až nad budovami, takže jejich šířka nevadí blízkosti staveb. Dalo by se tedy říci, že jde o ideální dřeviny do měst, kde by mohly jednou „zalesnit“ některá místa nynějších „betonových džunglí“.