Syn.: Chamaecyparis nootkatensis, Cupressus nootkatensis, Xanthocyparis nootkatensis; pacypřiš nutkajský
Čeleď: Cupressaceae – cypřišovité
Lidově: Nootka cypress; aljašský cedr, nutka, nútka
Vážně nemáme rádi tůje. I když… tůje, ale i mnohé cypřišky, maji právem strašlivou pověst, neboť se neustále vegetativně množí jakési kompaktní, zakrslé či jinak „zparchantělé“ kultivary, které jsou už tak okoukané, nudné a „bezduché“, že se hodí akorát tak na hřbitovy, nebo pro tvorbu uniformních živých plotů. To jsou ty tůje, které rádi nemáme.
Potom jsou tu botanické druhy tůjí, které tvoří velké stromy, krásné figury, tvarově dosti připomínající majestátní sekvojovce… Proč ale zmiňujeme tůje? Protože „nutku“, jak se říká tomuto cypřišku, by neznalé oko mohlo za tůji zpočátku klidně zaměnit. Je to ale úplně jiný jehličnan, který patří mezi nejelegantnější jehličnany a stromy vůbec! Milovníci jehličnanů již vědí.
Ne! Cypřišek nutkajský není tůje, ač se to tak může na první pohled zdát. Tůje posledních 50 let nedostaly vůbec dobrou pověst, jelikož se, jakožto nejlevnější introdukovaná dřevina, objevovaly v každém květinářství a zahradnictví, kde začala i jejich éra masivního osazování hřbitovů a používání do živých plotů. Do této kategorie ale cypřišek nutkajský nepatří, ač má velice podobnou skladbu jehlic, jde o zcela jinou dřevinu, která má vysoce okrasný charakter. V ČR se s ním setkáme spíše jen ve starých zámeckých parcích, nebo botanických zahradách, ale stále častěji už také v zahradních výsadbách.
Nutkajský cypřišek dekorativností v klidu nahradí kašmírský cypřiš (Cupressus cashmeriana), jehličnan, který je považovaný za nejelegantnější jehličnan světa a který bohužel není úplně jistě mrazuodolný. Přepadavé až visící konce větévek nutkajského cypřišku jsou zárukou opravdu vysoké dekorativní hodnoty. Na rozdíl od jiných druhů cypřišků tento roste poněkud pomaleji a budete si tak mnohem více vážit každého jeho přírůstku a určitě se vám hned tak neokouká.
Nutka pochází z pobřežních oblastí Pacifiku na severozápadě Severní Ameriky, přičemž jeho výskyt zasahuje až na Aljašku. Jeho druhové jméno je odvozeno z anglického názvu domorodého obyvatelstva, obývajícího přilehlé okolí ostrova Vancouver v Britské Kolumbii v Kanadě. V domovině jde o statný, dlouhověký, stálezelený strom dorůstající výšky až 40 metrů. Věk nejstaršího exempláře, rostoucího na západním pobřeží Britské Kolumbie, je odhadován na více než 1800 let. Strom má mimořádně odolné a tvrdé dřevo, které se téměř nerozkládá a je mimořádně výhřevné. Z pěstitelského hlediska jde o poměrně nenáročnou dřevinu, která ocení stálejší přísun vláhy a dobře zvládá oblasti s chladnými vlhkými léty, ale zvládá i mnohem sušší oblasti. Vyhovuje mu slunné nebo polostinné stanoviště. Množí se náročněji, než jakékoliv jiné cypřišky či tůje a je proto dosti hodnotnou a drahou rostlinou.
Cypřišek nutkajský má poněkud kostrbaté taxonomické zařazení. Po svém objevu byl roku 1824 popsán jako Cupressus nootkatensis, v roce 1841 však na dlouho došlo k přesunu do rodu Chamaecyparis, protože jehlice jsou podobné tomuto rodu. Naproti tomu šišky na rozdíl od ostatních cypřišků (a naopak ve shodě s ostatními cypřiši) dozrávají až druhým rokem. Genetické výzkumy konce 20. století poskytly silné důkazy ke zpětnému vřazení do rodu Cupressus. V roce 2002 byl vyňat spolu s velmi podobným cypřišem vietnamským (C. vietnamensis) do nově ustanoveného rodu Xanthocyparis. Následně však bylo zjištěno, že již existuje předešlé platné zařazení jakožto Callitropsis nootkatensis, které byla opomenuto. Existují nicméně i pojetí, která řadí nutku zpět do rodu Cupressus, v jehož rámci by formoval samostatný monofyletický podrod. Veškeré cypřiše v Americe jsou dnes však již v rodu Hesperocyparis a tak někdejší původní název Callitropsis nootkatensis je dnes již nejvyužívanějším platným názvem.
