Syn.: prsták obecný, daktyle

*u vybraných druhů uvádíme jako maximální mrazuodolnost skutečnou hodnotu, která zdravou palmu neohrozí na dalším vývoji. Neuvádíme již zavádějící údaj mrazuodolnosti kmene, který ve skutečnosti nelze vyčíslit. Pokud rostlině zmrznou listy, může jít o nevratný defekt. Pokud listy zmrznou několikrát po sobě, poškození je pro rostlinu již definitivně nenávratné.

Nejužitečnější palma z tohoto rodu. Užitečnost spočívá v jedlých plodech. V suchých a horkých oblastech kde se pěstuje, je to jeden z hlavních zdrojů potravy. Na palmě je schopno ročně uzrát desítky kilogramů datlí. Ty se pojídají a upravují na všechny možné způsoby, u nás jsou známé hlavně jako sušené datle.

Roste též ve Středomoří, ale nejhojněji se vyskytuje v severní Africe. Většinou známe dactylifery z obrázků na poušti, což docela mate, dactylifera má také velmi dlouhé kořeny, které si najdou zdroj vody a čerpají z něj, jinak by růst na tak suchých místech nemohly.

Od datlivníku Phoenix canariensis se dactylifera liší vzhledem. Má tenčí kmen a o hodně řidší korunu. To je hlavní rozlišovací znak. Dalším, méně výrazným znakem, je barva listů, která je u dactylifer vybledlejší, listy jsou namodralé a ojíněné, ale zejména v suchých oblastech. Ve vlhčích oblastech jsou listy poměrně zelenější. Dactylifery, ač rostou v suchých a horkých oblastech, jsou též velmi otužilé a v místech výskytu jednou za několik let nakrátko nasněží a teplota klesá pod nulu. Velké, zavedené palmy snáší nárazově mrazy až kolem -10°C, avšak problematičtější je to s citlivostí na vlhkost a uzavřené prostředí, ve kterém datlovník pravý často vyhnívá.