Zpět na Lexikon

BUTIA ERIOSPATHA

Syn.: Cocos eriospatha, Syagrus eriospatha, Calappa eriospatha, Butia punctata

Čeleď: Arecaceae – arekovité

Lidově: Wooly jelly palm; butiá-da-serra, butiázeiro, butiá-veludo; yatáy, macumá; butie, želé palma

Butia eriospatha v kultivaci na Floridě
Maximální mrazuvzdornost listu*:

-10°C

Min. teplotní optimum pro přezimování:

2°C

Zvláštní nároky:

Rostlina může trpět na náhlé vyhnívání vegetačního vrcholu bez zjevné příčiny

*u vybraných druhů uvádíme jako maximální mrazuodolnost skutečnou hodnotu, která zdravou palmu neohrozí na dalším vývoji. Neuvádíme již zavádějící údaj mrazuodolnosti kmene, který ve skutečnosti nelze vyčíslit. Pokud rostlině zmrznou listy, může jít o nevratný defekt. Pokud listy zmrznou několikrát po sobě, poškození je pro rostlinu již definitivně nenávratné.

Nejodolnější druh rodu Butia, je zároveň druhem vzrůstným a relativně nejrychleji rostoucím. Pochází z vysočin na jihu Brazílie a severu Argentiny, kde roste až ve výšce 1200 m n. m. Listy jsou, jako u všech butií, typicky prohnuté a bývají o maličko zelenejší, než u jiných druhů. I tak jsou ale modravě ojíněné. Druh se od jiných druhů rodu Butia odlišuje zcela jasně pouze svým květním toulcem (pochvou), který je hustě pokrytý krátkými, rezavými chlupy, zatímco jiné druhy mají květní toulce lysé. Další rozdíl není zcela pravidlem, ale obvykle má B. eriospatha báze řapíků, tvořící základ kmene, zbarveny hnědočerveně, zatímco jiné druhy spíše do šeda.

V její domovině, i vzhledem k nadmořské výšce, je klima mírnější a vlhčí, než například v lokalitách, kde roste známější Butia odorata. Léta zde bývají poměrně mírná s častými srážkami, zima přináší i sněžení a teploty s průměrnými zimními minimy kolem -4°C a jednou za čas klesne teplota i k -10°C. Je to tedy nejvhodnější druh pro pěstování v mírných oblastech Evropy. Butia eriospatha, zasazená a dobře zakořenělá v zemi, by měla snášet nárazově mrazy až k -14°C. Největším problémem je však koupě opravdové B. eriospathy, neboť na španělských plantážích, kde probíhá kultivace a posléze i distribuce většiny palem do celé Evropy, se s druhovou přesností butií příliš „nemazlí“ a pod názvem „Butia eriospatha“ nemusíme vždy dostat skutečně kýžený druh. Pravou B. eriospatha považujeme jako jedinou z celého rodu za „mrazuodolnou palmu“.

Je to zároveň druh relativně nejvlhkomilnější ze všech butií. Jako jediný částečně roste v přírodě i ve vlhkých lesích nebo na jejich okrajích. Navíc plodí opravdu lahodné plody oranžové až oranžovočervené barvy, chutí podobné meruňkám.

Jasně patrný rozlišovací detail druhu od jiných druhů; toulec je hustě ochlupen rezavými chlupy
Rozdíl mezi B. odorata (vlevo) a B. eriospatha (vpravo) po -13,8°C! V USA v lednu 2018. Eriospatha má listy bez poškození! Toto je však spíše rarita, než-li pravidlo

Novinky v Lexikonu

BRAHEA DULCIS

Syn.: Brahea bella, Brahea berlandieri, Brahea frigida, Brahea schippii, Brahea...

Více »

BRAHEA BRANDEGEEI

Syn.: Erythea brandegeei, Glaucothea brandegeei Čeleď: Arecaceae – arekovité Lidově:...

Více »

BRAHEA EDULIS

Syn.: Erythea armata, Erythea glauca, Erythea roezlii Čeleď: Arecaceae –...

Více »

BRAHEA ARMATA

Syn.: Erythea armata, Erythea glauca, Erythea roezlii Čeleď: Arecaceae –...

Více »