Zpět na Lexikon

CORNUS CANADENSIS – svída kanadská

Syn.: Arctocrania canadensis, Chamaepericlymenum canadense, Cornella canadensis, Cynoxylon canadense, Eukrania canadensis; dřín kanadský

Čeleď: Cornaceae – dřínovité

Lidově: Canadian dwarf cornel, Canadian bunchberry, Quatre-temps, Crackerberry, Creeping dogwood; dřín plazivý

Cornus canadensis
Maximální mrazuvzdornost:

-50°C

Mrazuodolnost květů:

-8°C?

Zvláštní nároky:

Živné, vlhčí, mírně kyselé půdy

Naše hodnocení poživatelnosti:

Opylovací poměry: Zpravidla cizosprašná, oboupohlavní rostlina

Nejmenší a také nejodolnější dřín na světě. Je to půdopokryvná bylina, dorůstající výšky jen kolem 15-20 cm. Trsovitě se rozrůstá a v příhodných podmínkách tvoří úžasné koberce, které v létě zdobí typické okázalé listeny na nenápadných květech, podobně, jako je tomu u dřínu květnatého a japonského. Po odkvětu se vytvářejí plody, rovněž trochu připomínající plody dřín japonský, a jsou rovněž jedlé. Jde o souplodí peckoviček, jako třeba u ostružiny. Jsou mdlejší chuti, než u japonského dřínu, ale i za tyto plody jsou místní obyvatele v části Kanady, severní Asie či dokonce Grónska, lokálně vděční. Zralé plody lze konzumovat syrové nebo tepelně upravené. Mají velmi jemnou chuť, která spíše nenadchne, ale nutričně jsou velmi hodnotné, mají vysokou koncentraci flavonoidů, pektinu a vitaminu C. Dobře se tak konzervují a lze je přidávat do džemů, pudinků, pečených pochutin a čajů.

Kanadský dřín upřednostní polostinné nebo slunné stanoviště s půdou, která dlouhodobě nepřesychá. Ideální je podsadba pod dřeviny s podobnými nároky, jako je právě třeba dřín japonský, a mnoho dalších. Líbí se mu v kypré, mírně kyselé půdě, bohaté na organický materiál.

Kvetoucí Cornus capitata

Novinky v Lexikonu