Je možné, že se v následujícím článku poznáte i vy sami. Je možné, že jste o něčem takovém již slyšeli. Přináším vám pohled problematiky pěstování vzácných pokojových rostlin přímo ze své pozice nadšeného pěstitele a prodejce.
Píše se březen 2020 a rozjíždí se, nevědomky, souběžně se světovou pandemií i pandemie pokojových rostlin. To, co se událo během následujících měsíců, se vymykalo všem kontrolám a někdy i zdravému rozumu, kdy se otevřel světu nový pohled na karanténu, na home office a potažmo na nového koníčka v mnoha domácnostech.
A opět se stalo, že toho někdo hodně dobře využil a mohl se během krátké chvíle stát hodně bohatým člověkem. Pojďme si rozebrat časovou osu, a co se vlastně dělo.
Mě osobně pokojové rostliny vždy fascinovaly. Už jako dítě jsem vyrůstal v bytě, kde nebylo opravdu o pokojové rostliny nouze. Dříve se pokojovky množily přes sousedky, dávaly se jako dárek z květinářství, později přišla éra nákupních center a vnitřních zahradnictví v hobbymarketech, ale pořád to bylo o barevných dracénách, pár druhů palem, 1 druh monstery a obecně těch obyčejnějších rostlin. Novinky se dostávaly na trh strašně pomalu. Ale stejně se z toho dala poskládat hezky velká kolekce pokojových – těch nejodolnějších – rostlin. A už jako dítě školou povinné, jsem vnímal zelené parapety školních tříd a ochotně se o ty nebohé, ale překrásné rostliny sám staral.
Čas utíkal, já se nejdříve formoval ve venkovních rostlinách všech možných směrů, ale v jednom okamžiku jsem si všiml, že je hlavně Facebook ale i Instagram často zaplavovaný pokojovými rostlinami. Už si nepamatuju ten první okamžik, impulz, kdy jsem narazil na sociálních sítích na svět pokojovek, ale v jeden moment jsem dokončil náročnou stavbu akvarijního biotopu a v druhý moment jsem již bloumal na aukčních facebookových stránkách a žasnul nad variabilní krásou pokojových rostlin, o kterých jsem nikdy neslyšel a nikdy neviděl a zároveň obdivoval svět prodeje pokojovek, o kterém jsem ani neměl tušení.
Osobně si myslím, že pandemie celé tohle šílenství jen umocnila, ale svět pokojovek se na sociálních sítí rozvíjel ještě před pandemií, jen mnohem, mnohem pomaleji. Já osobně mám i důkaz, je to můj instagramový účet.
Sám jsem začal s pokojovkami v létě 2019, kdy byl svět ještě v „pořádku“. Já neměl o „urbanjungle“ účtech ještě ani ponětí, protože jsem ani sociální sítě nijak extra nenavštěvoval. Je tu ještě jeden malý detail toho všeho, proč jsem investoval více energie do rostlin doma, jeden zdravotní problém (pravděpodobně nepotvrzená borelióza), která mě držela doma více, než bych sám chtěl. A znemožňovala mi dělat fyzicky náročné aktivity.
S rekonstrukcí části bytu vzniklo plno místa a bylo zde plno světla, tak jsem prostě nakupoval pokojovky v tehdy ještě otevřených zahradních centrech. Neměl jsem o druzích, ani o jejich nárocích – věřte nebo ne – ani ponětí. Prostě jsem to zkoušel, měl jsem letitou praxi v pěstování rostlin ve skleníku, v pěstování venkovních rostlin. Měl jsem celkem velkou praxi v míchání substrátu, používání hnojiv, zálivky, v postřicích, orientoval jsem se v latinském jazyce. Dokonce jsem měl už z předchozích let v zimní zahradě malou sbírku pokojových rostlin, co jsem různě posbíral z narozenin, úlovky z cest, uloupené větvičky z výletů. Vlastně tam už jen chybělo nasednout na toho koně se jménem „Pokojovky“.
A tak se i stalo. Po nákupu prvních beden rostlin jsem začal plnit nejdříve ložnici, později jsem přešel do obýváku. Pamatuju si, že jsem považoval náš tehdejší obývák za tmavou místnost, kde byly „jen“ 2 velké střešní okna. Myslel jsem si, že je místnost tmavá to z toho důvodu, že jsme občas potřebovali mít přes zimu pár desítek tropických rostlin doma a těm se nedařilo ani pod těmito okny. Ale později jsem zjistil, že některé pokojové rostliny nejsou jako tropické palmy. Jsou mnohem, mnohem méně náročnější. Dokonce tak moc nenáročné, že jsem si to tehdy ještě nedokázal ani představit!
Začalo to nenápadně. Nejdřív jsem si založil instagramový účet, který rozhodně neměl být nikdy „plantfluencerský“, prostě jsem byl najednou doma rád a některé kouty byly fotogenické a já rád fotím, tak jsem to zkombinoval. K tomu jsem začal objevovat eshopy v ČR, které prodávají pokojové rostliny a říkám vám, že jsem objednal doslova z úplně všech! Bral jsem vše, co mi tehdy přišlo krásné a chtěl jsem to doma pěstovat. Což taky bylo vše. Ano, všechny rody i druhy, které vás jen napadnou, tak jsem je pravděpodobně i měl. Jednu dobu jsem měl nakoupené a projeté všechny eshopy a všechny obchodní centra v kraji a zoufale ukájel svou zelenou duši i lascivními voděnkami z Obi. Netrpělivě jsem čekal na jaro, až se začnou plnit nabídky eshopů. Doma jsem tahal všude umělá osvětlení, mé moto bylo, je jedno jak to svítí, hlavně že to svítí. A opravdu, zjistil jsem, že rostlina je schopná přežít i tmavou zimu pod žárovkou značky Phillips…
Což mě formovalo dál, a já dál rozvíjel domácí džungli. Abych se (pořád před pandemií) na podzim 2019 seznámil s mnoha zajímavými pěstiteli hoyí, philodendronů, anthurií. S pěstiteli, kteří neváhali použít všechny své jazykové zbraně a objednávali rostliny až z Jakarty, k několika takovým nákupům jsem se přidal. Tehdy bylo vše ještě v plenkách, rostliny ještě nebyly přehnaně drahé, byly jen nedostupné.
Každý nový kousek do mé domácí džungle byl poctivě vybraný druh, většinou i složitě získaný. Ale to byly teprve začátky..
Strmý vzestup
Po zimě 19/20 to začalo všechno nabírat nezvykle velké obrátky. Mé odhodlání, mít aspoň pár super vzácných kousků doma, bylo tak silné, že jsem tomu věnoval snad veškerý svůj volný čas a často i finance. Do teď jsem měl domov sice už pěkně zelený, ale pořád jen těmi nejobyčejnějšími druhy pokojových rostlin. Což jsem si začal později uvědomovat a podle toho i měnit rozložení rostlin doma. Ty obyčejné jsem dával na podřadné stanoviště, nebo vyrobil nové umístění s přisvícením. Začala tak vznikat i naše chodba čtyř sluncí. Ale o ní ještě později.
Na jaře 2019 jsem se naplno začal věnovat Hoyím, za což jsem nyní vděčný, protože Hoye rostou doma poněkud pomaleji a první větší výsledky v pěstování se dostavily až letos (po 3 letech). Ale tehdy začala moje mánie ve shánění všech možných i nemožných druhů philodendronů, monster, později i syngonií, rhapidophor, epipremen. Jen okrajově jsem se zajímal o anthuria a rostliny typu calathea, aglaonema, peperomia, ficus, sansiviera,.. jsem měl jako doplněk a vybíral druhy vysoce okrasné, aby plnily funkci jakéhosi kontrastu, v té samé zelené barvě.
Tehdy začala raketově stoupat i cena pokojových rostlin. Prodejci si byli hodně vědomi toho, že je o ně zájem a cena vyrostla i u obyčejných druhů. A čím byla rostlina neobvyklejší a méně dostupná, tím šla cena do co absurdnějších výšin.
V tu dobu mi chodilo třeba 5 balíků týdně s novými rostlinami. Krom eshopů jsem bral útokem i evropské aukční stránky a objednával jsem snad ze všech zemí EU. Druhy, které se v ČR nedaly sehnat, nebo byla v nabídce třeba 1 rostlina týdně a ta se ihned prodala za vysokou cenu. Boom totiž nebyl jen v ČR..
Boom
Ten začal rukou v ruce s pandemií. Vybavuji si, že jsem s nadšením objevil druh Epipremnum pinnatum „cebu blue“. Věřte nebo ne, ale tehdy (jsou to 3 roky!) stál nezakořeněný řízek s jedním listem kolem 700 Kč. Respektive, kdo ho v aukci vyhrál za 700 Kč, tak byl ještě rád. A teď si vezměte, že se na to díváte z pozice prodejce. Ano, je to tak. Řízky kupovalo čím dál víc lidí, kteří rostlinu dál rozpěstovali, ostříhali nemilosrdně na řízky s jedním kolínkem a prodávali dál za stejné pecky. Je ironií, že ten boom neobvyklých pokojovek a hlad po nich byl tak ohromný, že dnes jsou tyto rostliny takřka bezcenné, trh se s nimi doslova přehltil. Třeba panašované monstery tehdy ještě pořád nebyly na vrcholu ceny, tehdy se dal řízek s jedním listem sehnat i pod 900 Kč. A třeba taková monstera Thai Constellation, byla čerstvě na trhu a dala se pořídit za 1500 Kč (ta měla neobvykle svůj boom ještě před sebou). Vzácnější byly jiné druhy rostlin. Třeba takový Philodendron Pink Princess, který byl čerstvě uveden na trh a nikdo ho neměl. Tak první rostliny (rozuměj řízky rostlin) se prodávaly za 3000 – 5000 Kč, zakořeněné rostliny s více listy byly cennější a dražší. A věřte nebo ne, jakmile se někde taková rostlina objevila, byla okamžitě pryč 🙂 . Já jsem tehdy ještě tyto rostliny nekupoval, nepřišlo mi rozumné za pokojové rostliny utrácet tolik peněz. Kupoval jsem rostliny do hodnoty max 500 Kč. A jen jednou za měsíc jsem si koupil něco dražšího. Žil jsem si také v naivní bublině, že vzácné rostliny prodávají renomovaní pěstitelé třeba na Jakartě a u nás se najde jen hrstka kvalitních pěstitelů, kteří občas prodají řízek z přerostlé rostliny. A víte co, ono to tak v těch největších začátcích možná i bylo.
Ale v tu dobu to začalo nabírat na neskutečných obrátkách. Ti, kdož si dali 2 a 2 dohromady a zainvestovali si jako první do nových druhů pokojovek na trhu, a měli žaludek na nemilosrdné množení rostlin na úkor vlastního pěstování, si z toho pěkně mastili kapsy. A jestli si myslíte, že „tak si někdo vydělal nějakou korunu“, tak vám mohu říct, že ti hodně rychlí, s dobrým podnikatelským plánem, si přišli i na stovky tisíc Kč měsíčně. Dokonalá mezera na trhu, zoufale obrovská poptávka a stále titěrná nabídka. A přesně takhle rovnice šponovala ceny a hecování při nakupování tak vysoko. V tu dobu začala postupně růst i cena u Hoyí, které jinak veškerým boomům odolávaly. A co hůř, tenhle celosvětový boom a hon za domácí džunglí měl více negativních stránek. Třeba tu, že na zmiňované Jakartě, nebo prakticky ve všech tropických, převážně chudších zemích, vznikaly černé množárny těchto vzácných pokojových rostlin, které stojí na tom, že hledač jde do džungle a odebere divoce rostoucí rostliny z džungle, bohužel často dost neomaleným způsobem, že rostlinu zcela zahubí. Někdy tyto rostliny „kradou“ v pralese, kde je rovnou zabalí a odešlou platícímu zákazníkovi. Tak by se to opravdu dělat nemělo. Ti schopnější si založí vlastní pěstírnu a množí si vlastní populace rostlin, i třeba ze semen. V tropické Americe se situace začala již řešit, protože sběrači sbírají i vzácné a chráněné rostliny, vše za co zákazník bude ochotný zaplatit. Ale snižuje se tím počet divoce rostoucích rostlin v přírodě…
Kdo má Instagram a sleduje nějaké „plantfluencery“, jistě se mu stalo, že mu do schránky přistála zpráva s nabídkou rostlin od nějakého neodbytného prodejce z Indonésie, nebo opravdu rovnou z té Jakarty. Mě chodí těchto zpráv několik měsíčně. Během krátké chvíle se z toho stal i problém, jelikož prodejcům z toho sypaly nemalé příjmy, od „bohatých“ Evropanů, kteří za rostliny byly ochotni zaplatit tisíce korun.
Nemusím házet kamenem daleko. V roce 2020 jsem se účastnil 2 hromadných nákupů z Indonésie. Kdy se svolala skupina lidi přes sociální sítě, vybral se prodejce a udělal se u něj nákup. Při posledním nákupu, který se tak trochu zvrhnul, jelikož se akce rozkřikla a než se vymezily mantinely, bylo v objednávce, co si pamatuju, 30 lidí, kteří si objednali rostliny celkem za asi 70 000 Kč. Všechno tohle organizovala osoba, která měla s objednáním již zkušenosti. Do dnes obdivuju dívčinu, která si hodila na bedra takovou tíhu a dokázala to celé zrealizovat. Vezměte si, když se například 30 lidí začne na něco ptát a dožadovat se svých rostlin. Akce byla zcela legální, veškeré vyřizování fytocertifikátů, pasů, celních poplatků, proclení, jelikož šlo o jednu zásilku (rozdělenou na 2-3 obří balíky) tak náklady po rozdělení mezi všechny kupující vyšly „na pár korun“. Já jsem měl trochu smůlu, že při prvním i druhém objednání se něco s rostlinami pro mě stalo, ale nakonec vše více méně dobře dopadlo a odnesly to jen nervy. Hlavně ve druhé objednávce prodejce zaměnil balíky a pár mých rostlin (a pár desítek dalších jiným) poslal místo ČR komusi v USA, ale naštěstí to naše „koncipientka“ zařídila, že prodejce vrátil aspoň peníze. Každopádně holčina si z toho jistě nese šrámy do teď, jelikož pár rostlin nepřišlo v dobrém stavu a jelikož si většinu rostlin u ní lidi vyzvedávali, musela řešit ne jednu ošklivou situaci osobně, kdy si někdo objednal, zaplatil ale zbyla na něj ošklivá, či dokonce uhynulá rostlina. Ale víte co? Já na to vzpomínám jako na tu dobu boomu, kdy se objednávalo v naprostém nadšení a vášni. Něco takového si dnes nedovedu ani představit, po pouhých 2-3 letech se ta komunita pěstitelů, aspoň z mého úhlu pohledu, poněkud rozdělila. Ale jistě budou existovat skupiny, kde nadšenci ještě existují!
Já mám ze svých indonéských úlovků kusy, které mám do dnes a jsem na ně stále pyšný. Dnes se sice už dají běžně sehnat po internetu v ČR, ale ty moje mají historii. Tehdy ještě nebyly ani drahé, indonéští prodejci začali razantně zdražovat, jakmile se jim začaly prodeje jen sypat. Rozdíl v ceně mezi první a druhou objednávkou byl skoro 100% (časově mezi objednávkami bylo asi 5 měsíců).
2020
Ten rok byl pro mě přelomový. Krom už tak ohromné sbírky pokojovek, které se mi už nevešly do 3 místností, jsme dokončili rekonstrukci obýváku, která tkvěla v tom, že jsme celou místnost mohli zvětšit dvojnásobně, zrušením příčky, a já získal další okna na patře. Celkem jsem již měl k dispozici 13 oken a ten rok to mé pěstování začalo stoupat do absurdních rozměrů. Kdy můj běžný den vypadal tak, že jsem ráno oběhl všechny rostliny doma, většinou zalil na etapy co bylo třeba – tehdy jsem zaléval vše dešťovou vodou, kterou jsem domu tahal takřka každý den ve dvou 10 L konvích z nádrží na dešťovku. Po práci venku, která byla v létě třeba i do 10 večera (v zimě do 4 odpoledne) jsem přišel domů a nejčastěji jsem do druhé hodiny ranní pečoval o pokojové rostliny. Nedovede si představit, kolik času, energie a materiálu padlo na to ohromné množství rostlin. Těch vrutů co jsem zatočil do sádrokartonových stropů, těch hodin přemýšlením nad umístěním nových expozic, vyvazováním, hnojením, „odblešováním“, přesazováním, později množením a rozpěstováváním. Nebojím se říct, že to byly stovky hodin ročně a to jen typem práce, který nebyl za tím vším vidět.
Peníze lítaly oknem ven za všechny ty materiály. Desítky litrů živého rašeliníku, přísad do substrátu, okrasných obalů, i když to byl jen zlomek za to, co jsem utratil za nákup samotných pokojovek.
Rychlý pád
Co mě těšilo a také odlišovalo od ostatních je, že z počátku jsem vše dělal pro svoji radost. Proto, abych rostlinu měl, pěstoval jí a dopěstoval jí do požadovaného vzhledu a velikosti. Takže zatímco hodně „plantfluencerů“ začala mít pověst prodejců, kterým není hanba používat obchodní praktiky, já měl čistý štít neposkvrněného pěstitele. Až tedy mnohem později (koncem roku 2020) jsem začal mít černé svědomí, že by se mi ty peníze mohly aspoň z části i trochu vrátit a k té vší práci jsem začal ještě rostliny množit i do prodeje. Vymyslel jsem systém dvou matečnic, abych si nemusel plundrovat své vlastní velké matečnice. A měl jsem „štěstí“, že jsem chytl vždy konec té vlny nadšení a aspoň ze začátku prodal pár prvních kusů za vysokou cenu, skoro tak vysokou, jako jsem je tehdy kupoval já. Trvalo mi to 3 roky, ale po 3 letech jsem se dopočítal, že se mi vrátila většina nákladů, které jsem za pokojové rostliny dal. Prodej pokojových rostlin jsem ukončil v roce 2022, kdy cena pokojovek spadla na úplné dno a jejich prodej se stal těžce nerentabilní, tedy u většiny druhů co kolovala na trhu. Ale cena nebyla jediná co polevilo, byl to samotný zájem. A pokud se ptáte, kolik že mě tahle mánie stála, tak řeknu jen tolik, že ta suma byla složena ze 6 číslic.
Pozadím prodeje pokojových rostlin bylo i plno oficiálních prodejců, kteří se nezabývali množením rostlin, ale jejich dovozem a přeprodejem. Ti doplatili na pád trhu nejvíce, hlavně na velký pád tržních cen rostlin v roce 2021, ku příkladu, rostlina, která na jaře stála 2000 Kč a prodávala se dobře, se na podzim prodávala už jen za 300 Kč a byl problém ji prodat. Výdaje na podnikání v tomhle oboru není nic malého a většině se nevrátily ani ty počáteční investice. Zvláště těm, kteří začali příliš pozdě a neměli dostatečně velký sortiment, aby se na trhu udrželi.
Vývoj ceny rostlin byl hodně zajímavý. Nemám bohužel data z doby, než to všechno začalo, ale bedlivě jsem sledoval vývoj během a po pandemii. Zde vybírám pár příkladných rostlin, jen pro ilustraci, jak trh s rostlinami funguje. Tedy jak se drahá rostlina dostala mezi pěstitele a po jejím nasycení trhu zákonitě spadla cena dramaticky dolů. U těch rostlin, kde se cena drží, nebo i stoupá, je to způsobeno jejich pomalým růstem a horší dostupností / pomalejším množením.
Syndrom vyhoření
I mě nakonec dostihl. Již v roce 2021 jsem začínal pociťovat, že si u pokojovek sahám ke stropu svých možností, přesněji řečeno možností svého potenciálu. Hlavně potenciálu samotných rostlin při pěstování doma a byl to počátek pádu i mého nadšení. K začátku roku 2022 jsem dosáhl počtu (pouze mých vlastních pokojových rostlin, které nesouvisely s prodejem) přesahující 500 ks.
Z toho bylo například:
164 druhů hoyí
102 druhů philodendronů
18 druhů anthurií
18 druhů monster
17 druhů syngonií
K tomu jsem měl několik set prodejních pokojových rostlin, také umístěných doma. „Nepodváděl“ jsem s pěstováním v zimní zahradě :).
Stalo se to, že jsem po pár letech pěstování začal na vlastní oči vidět, že rostlina, která doroste nad 1,5 m, je v našem bytě se střešními okny již na konci svých možností, jak se s tím vypořádat. Jakmile rostliny vyrostly výše, již byly mimo přísun světla z oken a rostliny začaly vytvářet slabé výhony a menší listy. Což mě neskutečně demotivovalo pokračovat dál rostlinu pěstovat i pokračovat v tomhle množství rostlin. Je zajímavé, že ty nejhezčí rostliny také vyrostly nejrychleji, třeba Philodendron Glorious vyrostl od země do stropu za pouhé jedno léto. Na podzim jsem se fotil pod obřími listy, které neměly již kam dál růst a já musel rostlinu zmenšit. Díky pěstování u mechové tyče stačilo rostlinu v půlce uříznout a tyč znovu zasadit do země. Popis je samozřejmě jednodušší, než to ve skutečnosti je, ale tak nějak to opravu funguje. Ale došel jsem do bodu, kdy jsem si říkal, že ta rostlina zase za půl roku vyroste ke stropu, ano, bude mít větší listy (a zabere víc místa a vezme víc světla odstraním rostlinám) a bude hezčí, ale za jakou cenu? Na úkor kterých rostlin?
Byt máme velký, ale ne tak, abych v něm mohl pěstovat vše a úplně na maximum.
Většinu roku 2022 jsem tak koukal, jak mé rostliny spíše chřadnou, jelikož jsem přestal rostliny hnojit a pravděpodobně se mi také podařilo přehnat nějaký postřik, díky čemuž část rostlin pomalu odcházela, což se dalo jinak vyřešit přesazením, ale já to neudělal. Nechal jsem rostliny do zimy, kdy jsem si urovnal myšlenky a směr, kterým mi bude příjemné pokračovat v míře, která bude udržitelná a část rostlin jsem dal pryč. To, co jsem si nechal, což jsou všechny hoye (které jsou malé, skladné, vděčné a pomalu rostoucí), pár druhů přízemních neplazivých philodendronů, většinu anthurií a obecně rostliny, které nepotřebují k růstu a vývinu růst vzhůru a jsou pro byt udržitelné (calathey, orchideje, aglaonemy, malinkou část nejhezčích monster,..)
Byla to neskutečná zkušenost, která mi dala hodně poznání. Třeba to, jak různé druhy pokojových rostlin reagují na běžné světlo v bytech. Byla to taková škola pokojovek, kterou jsem vystudoval. Možná ne s dobrými známkami, ale prolezl jsem! Jsem nyní třeba schopen naorganizovat prostor pro obří druhovou džungli v různých prostorech typu ne jen byt, ale i hala, a předem dle míry osvětlení jsem schopen říct „to tu půjde“ a „tohle tu nemá smysl“. Což jsem před pokojovkovou pandemií neměl, nedokázal jsem ani rozeznat plno druhů rostlin, když jsem začínal, nechápal jsem rozdíl, mezi Philodendron hederaceum „lemon lime“ a Epipremnum pinnatum „neon“. Opravdu jsem tomu říkal stejně, teď se tomu směju, protože to jsou 2 rozdílné rody rostlin a poznám je na kilometr daleko a vím celkem přesně, co jsou schopny přežít a kde budou prospívat.
Dál nadšeně pěstuji všechny druhy hoyí, bylo by mi nepříjemné se zbavit jediného druhu. Ale u philodendronů, monster, syngonií a dalších, si pečlivě rozmýšlím, která z nich zůstane doma.
Chodba čtyř sluncí
Projekt, jehož počátek jsem objevil v albu v srpnu 2020. Považuji ho za důležitou kolébku mých dovedností.
Projekt začal na chodbě, kde se dřív nedařilo ani jedné rostlině, která tam kdy byla. Místnost je poměrně veliká a jsou zde 2 střešní okna na proti sobě. Jedno je přímo na V a druhé na Z. To západní je odpoledne stíněné vzrostlými stromy v krajině, takže přináší mnohem méně světla než okno na V. Postupným letitým pozorováním jsem zjistil, že nejvíce světla okna přináší od začátku dubna do konce května. Jednak kvůli optimální poloze slunce výše na obzoru a také kvůli ještě neolistěným stromům. Jediné tyto 2 měsíce v roce se chodbě daří i bez umělého osvětlení. Ostatní měsíce v roce je životně důležité pro rostliny, aby měly porci světla navíc. A to i v létě! Den je sice na vrcholu léta dlouhý i 16 hodin, ale slunce je tak vysoko na obzoru, že velká část místnosti má velký nedostatek světla. Protože do oken takřka nesvítí. Dokonce tam není dost ani rozptýleného světla, dost na to, aby rostliny další 4 měsíce v roce přežívaly. A už vůbec ne dost na to, aby rostliny rostly a prosperovaly.
Počátek projektu tak byla instalace 4 základních světel kolem zábradlí. Díky čemuž zde mohlo růst vše, co jsem sem umístil. Později jsem začal projekt přetvářet a zdokonalovat. Hlavně jsem se pokusil využít každý cm místa. Kde mohla být rostlina, tak věřte, že tam byla. Značné množství prostoru zabíraly závěsné rostliny za stropu tak, aby nepřekážely chůzi a rozptylu umělého, ale i přerozeného světla.
Začal jsem umisťovat prostorné truhlíky na zábradlí, do kterých jsem přesunul všechny své obyčejnější druhy rostlin, ideálně ty převislé. Zpočátku ale truhlíky obsahovaly i stojací rostliny. První 2 roky jsem často složení truhlíků obměňoval podle toho, jak se rostlinám dařilo. Bylo pár rostlin, které na tyto podmínky prostě dobře nereagovaly a musely jít jinam. Byly to hlavně hoye, které trpěly na špatnou konstelaci půdní vlhkosti, která byla vyloženě nepřátelská pro hoye. Jako další šly calathey, kterým se naopak dařilo až moc dobře a zarůstaly/stínily ostatní rostliny. Dával jsem pryč z truhlíků i rostliny sukulentního typu (také špatná vlhkost pro kořeny). Naopak všechny rostliny typu kapradí, epipremna, anthuria, lijánovité philodendrony (scandens, brasil) ty si vyloženě chrochtaly, líbí se tam i malolistým monsterám.
Konečná verze chodby čtyř sluncí má 3 hlavní světelná tělesa 120 cm dlouhá (led Sinkor) umístěná do tvaru „účka“. Tělesa, kupovaná z akvaristiky, určená pro osvětlení akvarijních rostlin. Krásná světla s vysokým výkonem zajišťovala neskutečnou živost rostlin, rostlo to jak blázen, nestíhal jsem vyvazovat liány, ty nejdelší měly kolem 10 metrů a zarůstaly na nejnižší schody a byly dokonce až v přízemí, kde bylo minimum světla. Jako doplněk byla ještě 2 světla žárovkového typu (E27), jedno „ufo led“ světlo a druhé jsem zkusil objednat ještě v roce 2019 z Aliexpressu, světlo, co se má údajně používat v Austrálii v drůbežárnách, kde má úspěšně simulovat slepicím denní světlo. No, mě ho nahrazuje skvěle, rostliny opravdu rostly, jako by na chodbě pražilo slunce.
Zvlhčovače a vlhkost ne jen na chodbě čtyř sluncí
První 2 roky jsem na chodbě pouštěl i zvlhčovače. Nevím, jak je to možné, proč to v jiných bytech nefunguje, ale můj zvlhčovat zásadně mlhu nerozplýval a zůstávala v místnosti. Svého času jsem pouštěl i 2 zvlhčovače naráz, ale zjistil jsem, že se vzduch ředí s průvanem, který proudil ze spodního patra. Takže jsem instaloval průchozí pásy z bublinkové fólie, které zabraňovaly silnému proudění vzduchu. V ten moment se začalo na schodišti udržovat rozdílné klima, ihned po vstupu za „oponu“ byl cítit vzduch jako ve skleníku, a to i bez použití zvlhčovačů! Rostlin bylo na chodbě tolik, že si vyráběly vlhkost samy a pokud se do toho použil ještě zvlhčovač, byl výstup po schodech opravdovým zážitkem, který neměl nic společného s obydleným domovem, ale s obydlenou džunglí 🙂 . Dokonce tam i jistou dobu bylo unikátní klima, kdy spodních asi 10 schodů bylo „pod mrakem“ bylo zde chladno a nad 10. schodem byla linie mlhy (jakoby stratiformní vrstvička oblačnosti inverzního charakteru) a nad ní se držel výrazně teplejší a vlhkostí nasátý vzduch. Při letních vedrech, kdy teplota na schodišti šla přes 28°C, se mlha nerozpouštěla už vůbec a navíc se výrazně vrstvila, spodní část schodů tak bylo takřka ve tmě, jelikož mlha byla tak silná, že nepropouštěla světlo, v horní části patra pak byla doslova sauna. Ale v ten moment jsem již vypínal zvlhčovače a otevíral okna, to doma nezkoušejte, tento extrém již srážel vodu i na nábytku a světlech..
Jinak běžná samotná vlhkost na chodbě, ani v bytě, nedělala nejmenší problém. Přeci jen jsem často větral. Plísně se dělaly jen přes zimu a asi tak stejně, jako dříve, spíše dokonce o trochu méně, protože jsem opravdu poctivěji větral. Netrpěl nábytek ani textilie, a to ani po zvlhčovačích! (krom z příkladu výše, kdy se mlha nad 28°C vrstvila). Ale rostliny jsem první 2 roky velmi poctivě rosil ručním zvlhčovačem, někdy i několikrát denně, často jsem před spaním vyrosil i 2 nádrže (dohromady 4 l vody). Takže se večer a v noci držela vlhkost v bytě kolem 80% a pořád to nebylo nic, co by dělalo zařízení bytu problém! Ale problém byla voda z rosení, po 3 letech se začal loupat lak ze zábradlí a nábytek z levné dřevotřísky, měl lokálně zvednuté okraje laminátu. Rosení rostlin mělo i pár benefitů, které převažují nad zápory. Třeba, že se na listech neusazoval prach, pokud se čistý list pravidelně rosil. Tedy tak, že trocha vody steče a prach zmizí. Dále je výrazně menší výskyt škůdců, dále to jsou vzdušné kořeny, které mnoho rostlin pouští ve vlhkém vzduchu (a vlhkém podkladu), což vede k rychlejšímu růstu rostlin a jejich samovolné uchycování k podkladu (tady je benefit sporný, ale mě se líbilo, že mi epipremnum zakořenilo do skříně) a celé to bylo zabaleno do lepší kondice a hezčího a zdravějšího vzhledu rostlin.
V roce 2022 jsem celý projekt chodby čtyř sluncí, potažmo celého bytu, omezil – v počtu rostlin, v jejich velikosti a zcela jsem vypustil zvlhčovače a zvlhčování. Hlavně tedy z časových důvodů. Ale pořád je na co koukat a o co pečovat. Pokud byste měli zájem udělat si něco podobného i u vás doma, tak vůbec neváhejte, není to tak složité, jak to může vypadat. Jen apeluji na to, že se vysoká vlhkost a neustálé rosení vylučuje s dřevěným zábradlím. Dnešní doba má hlavně jeden benefit, který jsem já ve svých začátcích neměl a to je cena rostlin. Budovat dnes to, co jsem vybudoval já před pár lety, stalo by to podle mě dnes tak 15x méně.
Závěrem
Nenechte se ale zmást. Trh s rostlinami se nezhroutil. Zhroutil se jen s těmi nejobyčejnějšími druhy, tedy ty, co u nás již za ty 3 roky stihly zdomácnět. Ale pořád je dost druhů, které si svoji hodnotu udržují a jsou perlou ve sbírkách nadšenců. Najděte si svůj oblíbený druh a jděte po něm. Při cestě za ním najdete možná víc, než byste čekali. Já získal plno přátel (nebudu lhát, i pár nepřátel) a zažil jsem plno zkušeností, které mohu uplatnit i jinde.
Problematice pokojovek, zahrady a enviromentálních témat, se věnuji na svém instagramovém účtu rudolf-green-life
Autor: Rudolf Málek