Dle mého mínění jsou hoye poměrně opomíjené. Mnoho lidí má jejich název spojený s tou kytkou školních chodeb, nebo tou, co měla babička doma přes celé okno.
A popravdě, i já jsem se ještě donedávna na hoye nedíval jinak, byla to pro mě „asi pokojovka“, co občas kvete malými květy. Její přítomnost jsem poprvé pocítil na střední škole v prváku, kdy jsme ji měli na polici ve třídě. Tehdy jsem rostliny teprve začínal vnímat, nevěděl jsem s přesností, co to je, jen, že na konci školního roku tam občas „něco kvete“. Na mém instagramovém profilu, kde jsem tuto hoyu (carnosu) popisoval, jsem také dodal, že v naší třídě „smrad ze studentů moc nepřebila“. Protože mi poprvé v bytě vykvetla v roce 2021 a její éterická vůně byla opravdu všudypřítomná – přes den méně, v noci přehnaně. Nevím tedy, proč tenkrát nevoněla v naší třídě, protože by to na mě udělalo určitě větší dojem. Každopádně se na mě trochu podepsala, všiml jsem si tehdy, jak jsou květy krásné, vypadaly tak nějak plyšově. Ale taky vím, že jsem na rostliny na střední škole moc nesahal, protože mi všechny přišly zaprášené a „kontaminované“. Je možné, že něco podobného jste u rostlin ze školy cítili také 🙂 .
První krůčky
Myslím si, že by se hodil lepší úvod do tohoto tématu. Vezměme to vědecky, protože to také nezní špatně! Hoye se řadí do čeledi toješťovitých (Apocynaceae) z řádu hořcotvarých. Rod Hoya zahrnuje asi 200 popsaných druhů. To ale není vše, druhy se mezi sebou mohou křížit a výsevem, nebo náhodnými sběry dalších rostlin v divočině, a nebo prostě vlastní selekcí vyklíčených rostlin, může v současnosti existovat dohromady i tisíce dalších kultivarů. S tím, že variabilita je u hoyí opravdu neskutečně pestrá, hoye můžete pěstovat kvůli listům, protože jsou u každého druhu i kultivaru jiné. Nebo kvůli květům, které jsou také zcela originální. Já jsem hoye začal pěstovat v roce 2019, kdy jsem začínal s pěstováním pokojových rostlin a v prvním momentě, kdy jsem narazil na hoye, jsem věděl, že je chci pěstovat. Že to je vlastně něco, co splňuje mé „džunglechoutky“. Jsou to liány s dužnatými listy a mohou doma i vykvést a některé druhy jsou tak nádherné! Nijak zvlášť jsem neváhal, našel jsem si všechny e-shopy, které v té době hoye prodávaly a prostě jsem kupoval a kupoval jeden druh za druhým.
Měl jsem štěstí, že jsem čistě náhodou narazil na sociálních sítích na „starou známou“, která evidentně nyní „jela“ v hoyích. Dříve jsem s ní ztratil kontakt, ale dříve se zajímala o palmy a šlo jí to hodně dobře. Neváhal jsem a navázal s ní opět kontakt, díky kterému mě zasvětila do úžasného světa hoyí a pomáhala mi rozklíčovat problematiku jejich pěstování, později i pomohla s jejich sháněním. Jistě bych na to přišel sám, ale až po mnoha chybách a možná i špatných rozhodnutích.
Svět hoyí mě opravdu bavil, sehnal jsem si tedy pro začátek asi 40 základních ale i sběratelských druhů. Většina byla formou řízků bez kořenů, se kterými jsem měl nulové zkušenosti. Ale prostě jsem to zkusil a ono to fungovalo! Vy můžete začít třeba sociálními sítěmi, existuje mnoho skupin, nebo účtů, které se hoyím věnují, nemusím chodit daleko, i já se na svém IG účtu hoyím často věnuji. Dnes je doba trochu jinde a shánění druhů jde už mnohem snadněji, přes lidi ve skupině nebo různé e-shopy – převážně tedy zahraniční. Já jsem tehdy objednával hodně z Indonésie, cenově to bylo ucházející, ale za ty nervy a čekání, nevím, jestli to stálo, hlavně to bylo vše bez záruky. Nikdo se s vámi nebude bavit, když vám přijde uhynulý řízek z druhé strany planety…
Já osobně jsem hoye vybíral tak, že jsem viděl fotku nějakého druhu co jsem neznal, zadal do Google, abych objevil jeho krásu a napsal si název do seznamu přání. Je to k nevíře, ale seznam se mi po 2 letech podařil splnit do posledního druhu, sehnat jdou snad úplně všechny!
Kořenění řízků
Dříve jsem dostal řízky, ale už ne žádnou dobrou radu k tomu, jak s nimi zacházet. Respektive, každý pěstitel má jiný způsob kořenění. Mě se v té době dařilo kořenit řízky převážně na jednom malém okně, směřujícím na jih, kam jsem v té době dával všechny řízky. Vždy to byla sklenice s vodou, ve které byl řízek a celé to bylo uzavřené ještě v sáčku i s řízkem. Snažil jsem se, aby byl pod vodou aspoň kousek kolínka, ale ne aby byly pod vodou listy. Vedl jsem si celkem detailní statistiky toho, co se ujalo, tedy hlavně kvůli katalogizaci druhů a mohu říct, že ta úspěšnost nebyla vůbec špatná. Měl jsem ze 20 řízků (většinou 1 řízek byl 1 druh) úspěšné zakořenění u 16 ks. Když zahrnu ještě komplikace po zakořenění, tak to bylo kolem 15 ks. Většinou byla chyba v tom, že řízek uhnil. Což jsem zjistil často až příliš pozdě, protože později moje okna a stoly u oken, vypadaly jako „pytlíkoland“, jelikož jsem během krátké chvíle kořenil kde co a sháněl další a další hoye. Situace tak byla často nepřehledná.
Někdo – popravdě většina pěstitelů co znám – koření řízky hoyí v perlitu, tedy nějaká hlubší nádoba typu kelímek od jogurtu vyplněný perlitem, ve spod s dírkami a v tom napíchané řízky.
Později jsem ale začal řízky kořenit mnohem „prozaičtěji“ a logičtěji. Tedy řízek ideálně s párem listů položený ve sklenici s vodou. Lépe slouží okrasnější sklenice z užším hrdlem, ze které řízek nevypadává. Zjistil jsem totiž, že pokud se řízek nerozmazluje ve vlhkém vzduchu v pytlíku nebo v pařníku, tak dá veškerou energii kořenění do části pod vodou. Navíc tím lépe ventiluje vzduch kolem listů a dochází k mnohem menším výskytům plesnivějících řízků. Dokonce jsem vypozoroval, že ve sklenicích, kde je více řízků, se chytí buď všechny nebo skoro žádný, domnívám se tak, že to není ani chyba podmínek, ale samotných řízků. Zdravý vyzrálý řízek zakoření, dokonce i s potopenými listy.
Start
Tento moment považuji za nejdůležitější v budoucím vývinu rostliny. Jde o moment, kdy se dostatečně zakořeněný řízek vyjme ze sklenice s vodou a přesune se do nádoby se substrátem. O samotném substrátu ještě později. Zjistil jsem totiž, že pokud se rostlina špatně ujme ihned po výsadbě, může se to s ní potáhnout pěkně dlouho. Stalo se mi celkem běžně, že určité procento rostlin i přesto, že úspěšně pustily kořeny, tak měly problém se v půdě ujmout. Mělo to příčinu tu, že jsem nedodržel správné podmínky při výsadbě. Pokud rostlina koření ve vlhkém vzduchu, třeba v pytlíku, nebo pařníku, musí jít do stejného klimatu i po výsadbě do substrátu! Může jít ze suchého bytového vzduchu do vlhka, ale nikdy ne naopak.
V případě, že rostlina dostane šok ze změny klimatu, bohužel to nelze úplně vyloučit při jakékoliv změně pro rostlinu, tak zastaví proces kořenění a velice často dochází i k postupnému a pomalému zahnívání dosavadních kořenů. S trochou přehnané péče to lze vypozorovat včas, například, když řízek začne shazovat listy, nebo listy řízku začnou měnit strukturu povrchu. V ten moment byste okamžitě měli zasáhnout, protože řízek stále jde ještě zachránit. Záchrana spočívá v opětovném kořenění ve vodě/v perlitu. Měl jsem takové experty (druhy hoyí), kde jsem musel řízek „překořenit“ 2x, než se konečně ujal a byla z něj plnohodnotná rostlina. Ano, někdy jsou hoye prostě jen lehce hysterické.
Start kupované rostliny
I tento start nemusí být bezproblémový. Ono strašně záleží, kde takovou rostlinu zakoupíte. Například dovážené rostliny, které zakoupíte v květinářství v každém větším marketu, ale i od maloprodejců, kteří se zabývají dovozem, můžete počítat s komplikacemi během prvních měsíců s takovou rostlinou. Ten problém tkví v substrátu, kdy se komerčně množené rostliny zásadně sází do kokosového substrátu (kokosová drť). Tu hodnotím pro domácí podmínky jako vysoce nevhodnou, pro svoje schopnosti nadměrného zadržování vody. Sám jsem takových rostlin pár koupil, myslím si, že zhruba 6 druhů (většinou ještě k tomu obyčejnější druhy jako je H. wayetii, Crimson Queen, kentiana „Variegata“,..). Dnes mám všehovšudy jen 2 tyto rostliny s původním substrátem, zbytek odešel, všechny ze stejného důvodu – i přes přehnaně opatrnou zálivku – uhnily přes zimu. Z toho jedna přeživší byla později přesazena do velkého květináče a má královské umístění v kuchyni na slunečném okně (H. pubicalix „Splash“) a druhá přeživší je pořád po 2 letech v původním substrátu i květináči, žije díky umístění ihned vedle umělého osvětlení, kde má také královské podmínky (H. lacunosa „Eskimo“). Rostliny, které odešly v kokosovém substrátu, měly všechny běžné pokojové podmínky na komodě u okna.
Řešení? Okamžitě přesadit do vlastní směsi, které budete důvěřovat. O složení substrátu si řekneme ještě později.
Sladké začátky
V momentě, kdy se rostlina úspěšně chytla, zakořeňuje a dokonce i roste, užijte si to! Menší totiž už nikdy nebude 🙂 . V momentě, kdy začne růst, začnete celkem brzy řešit otázku, co s výhony? Naše babičky to řešily jednoduše, výhony hoyím motaly kolem dokola, s oporou i bez ní, ono to hoyím až tak nevadí, kde bude šlahouny mít, důležité je, aby měla dobré podmínky. Já osobně dávám přednost bambusovým oporám, kam výhony mohu motat, proplétat, nebo nechávám volně viset přes horní příčku žebříku. Popřípadě „level 2“, vybrané druhy nechávám divočet po bytě. Důležité ale je, nepromarnit ten moment, kdy se může konstrukce ke kořenům zapíchnout. Obzvlášť to platí u bambusových konstrukcí, které přeci jen mají tlustší základnu tyček. Pokud si nechcete poničit kořeny zapíchnutím tyček, je tak potřeba najít vhodný moment, kdy to udělat. Já většinu konstrukcí umísťoval zároveň při přesazování rostlin. Konstrukce se umístí do květináče jako první, pak se k ní přiloží rostlina a až pak se přisype substrát. A jaký substrát, ptáte se? Tak to bude na dlouho…
Substrát pro Hoye aneb jak se (ne)zavděčit
Nepěstuji hoye tak dlouho, ale pěstuji opravdu dlouho jiné rostliny a možná ještě déle testujeme a zkoušíme různé metody pěstování a typy pěstebních substrátů. Nemyslím tím značky substrátů, proč? Řeknu vám tajemství, kupované pytlované substráty jsou všechny na jedno brdo. Vždy je základ rašelinový substrát po úpravě, tedy většinou jen různé frakce a typy rašeliny a její úprava pH pomocí dolomitického vápence. Občas obsahují i kůrový kompost nebo jíl a někdy pak příměsi jako je perlit, písek, zeolit, ale i hnojiva. Problém je, že žádný substrát na trhu, není vhodný pro hoye! A abych pravdu řekl, tak dlouhodobě pro žádnou rostlinu, protože cokoli má rašelinový základ, se časem degraduje až do nepřátelské konzistence pro kořeny (substrát se rozloží na jemné částice a začne si sedat a dusit kořeny). Tohle před hoyemi neříkejte ani nahlas! Slovo substrát může být pro ně i sprosté slovo. Důvod je i takový, že se hoye přirozeně vyskytují v deštných pralesích, kde nejčastěji epifyticky koexistují s okolní vegetací. Velmi často prachová semínka zakoření třeba na vrstvě mechu a organických zbytků v dutině stromu, kde se svými výhony sápe po všem po okolí, kdy se výhony svými kořeny ne jen přichytí, ale i zakoření k podkladu. Samotná rostlina má tak minimum svých vlastních kořenů! Je to velmi důležité, jelikož si musíme uvědomit, že hoye nejsou typ rostlin, které ocení péči o kořeny, jako běžné pokojové rostliny (které jsou většinou původem z pralesů jako podrostové rostliny vyšších stromů a rostou v zemi).
Tak jak namíchat substrát pro epifytické druhy rostlin?
Naštěstí je naprostá většina druhů hoyí poměrně homogenní, takže vyrobit substrátovou směs, aby se zavděčila většině druhů, je ta jednoduší stránka věci. Zabrousím ještě do jednoho zákoutí tématu. Znám dost pěstitelů hoyí, kteří podle mého mínění nemají dobré složení substrátu pro své hoye. Většinou je to onen zmíněný rašelinový substrát s velkou příměsí perlitu a ti schopnější přidávají i kousky kůry. Z krátkodobého hlediska (1-2 roky) to problém není, ale rostliny toho obvykle moc nenarostou a obzvlášť přes zimu může docházet k nevysvětlitelným úhynům. To, že je něco špatně, tak většinou zjistí až po několika letech marného čekání na růst a květ… Nicméně, i v horším substrátu, vykompenzovaným výborným umístěním a vhodnou zálivkou, se výsledky také dostaví! Obzvlášť u méně náročných druhů.
Pro opačný efekt, tedy pro zdravý a rychlý růst a vývoj rostlin, doporučuji nad tím zauvažovat trochu logičtěji. Tedy, že epifyty do klasického substrátu (nebo dokonce hlíny!) nepatří. Substrátová směs by měla být extra vzdušná, bez vodozádržných složek, bez přísad, které si sedají a hutní se. U mě vývoj substrátu taky prošel proměnami, z počátku jsem fakt, že jde o epifyty, ignoroval a míchal si substráty na rašelinné bázi. Ale rostliny v tom opravdu sotva kořenily, při umístění na slunci měly růstové barevné defekty. Později jsem přidával čím dál více kůry, začal jsem přidávat kousky dřevěného uhlí, příměsi, jako je pemza, zeolit, keramzit,.. Ale pořád to nebylo ono, jelikož jsem si neodpustil plno dalších příměsí, jako je drcený kokos a kokochipsy a pořád jsem měl nutkání dát aspoň 10% kvalitního rašelinového základu. Prvních pár měsíců vypadal substrát velmi dobře, ale po první zimě jsem většinou hoye musel znovu přesadit, protože se substrát znehodnotil.
Až jsem došel do bodu, kdy nedávám do substrátové směsi již nic, co se rozkládá. Konec kůry, kokosových příměsí, substrátů, vynechávám i dřevěné uhlí. Substrát tedy vlastně není ani trochu klasickým organickým substrátem, ale jen směs anorganických příměsí. Nejnovější směs, kterou s nadšením používám, je čistě anorganická a lze jí považovat a zároveň používat hydroponicky. Skládá se z keramzitu, zeolitu, pemzy a hotové, čistě anorganické, směsi na bonsaje (ta se skládá hlavně z drobných frakcí antuky, lávové drti, zase zeolitu, pemzy) a popravdě si myslím, že to půjde i mnohem jednodušeji, samostatně, z jakékoliv zmíněné složky. Ale věřím, že ve vícesložkovém substrátu se budou kořeny více stimulovat k růstu, jelikož při použití více typů materiálů vulkanického původu (extrémní pórovitost materiálu) mají mnohem větší prostor s vytvořením správné plochy kořenů, jinými slovy, budou se mít lépe. A jelikož substrát nedegraduje, tak při správně zvolené velikosti nádoby je dost možné, že rostlinu nebudete muset již nikdy dál přesazovat.
Velikost nádoby
Taková celkem důležitá otázka ve světě pěstování hoyí doma. Jak již bylo zmíněno, hoye používají své kořeny trochu jinak, než jak my jim doma podstrojujeme. Přirozenější je pro ně zakořeňovat k podkladu, ale doma kořeny ze stonků nepouští a musí si vystačit s tím, co mají v nádobě. Problém u pěstování hoyí se substrátovými směsmi je, že se velmi špatně odhaduje ideální velikost nádoby. Pěstitel má často nutkání, přesazovat své rostliny do větších nádob, aby rostlinám „přilepšil“, ale u hoyí to funguje přesně naopak. Velké nádoby z duše nenávidí. Je to způsobeno tím, že ve velkých nádobách dochází k příliš velkým prodlevám mezi vyschnutím substrátu a překračuje se tím jistá hranice, kterou jsou kořeny hoyí ochotny tolerovat. Je to ironie, když pochází z deštných pralesů, kde prší takřka neustále, že jim ve velkých nádobách hnijí kořeny… Ale je to tak a je to opravdu zlaté pravidlo. Pro čerstvé řízkovance jsou vhodné malé nádoby o objemu pouze 200 ml, s tím si hoya doma vystačí na 2 roky dopředu. Hoya dokáže dospět a celý život prospívat v nádobě pouze 0,5 l.
Jedna proti všem
Mezi hoyemi existuje výjimka, která jde proti proudu. Bohužel je to trochu i ironie. Je to druh Hoya carnosa, která stojí za celou hoya mánií a právě tento druh má u nás nejdelší historii. Proč? Protože je to neobyčejně odolná hoya. Naprosto „blbuvzdorná“, ona přežívá a dokonce i prospívá v ornici, v průvanu, na ledových chodbách, ponořená ve vodě, rok bez zálivky, v příliš velkých nádobách. Ale prosím, věřte, že to je naprostá a ojedinělá výjimka. Žádný jiný druh nevydrží a dokonce ani z části neakceptuje to, co tento druh! Nepaušalizujte její nároky na ostatní druhy hoyí.
Světlé výjimky
Za dobu, co pěstuji různé druhy hoyí, jsem ale poznal pár výjimek, které přeci jen nejsou tak náročné na to pěstování. Zmiňuji se o tom v odstavci ve složení substrátu, kde se horší složení substrátu může vykompenzovat dobrým umístěním rostliny, aby rostlina prosperovala. Tam uznávám, že druhů, které jsou schopné přežívat a prosperovat v horším substrátu je více. Avšak pouze carnosa zvládne obojí (špatnou půdu i podmínky). Jako další výjimku vybírám druh H. thompsonii, která je nezvykle náročná na neustále mokrý substrát. Tato schopnost se mezi hoyemi také těžce vymyká. Mě trvalo snad rok se naučit tento druh správně zalévat.
A jaké druhy jsou tedy ty méně náročné?
Řekl bych, že to jsou převážně ty druhy, které se dají běžněji sehnat v obchodech se širším sortimentem pokojových rostlin. Tedy třeba pubicalyx, Crimson Queen (Marginata, Variegata), wayetii, lacunosa, davidcumminghii, kerrii, cv Mathilde, stoneana, limoniaca. Já k tomu zařazuji ještě druhy s tlustými tuhými listy, jako je třeba H. pachyclada. Ale stejně doporučuji rostlinám nahradit aspoň část substrátu za jakoukoliv vaší vzdušnou směs, umístit na okno, kam svítí aspoň několik hodin denně slunce a zalévat až po úplném vyschnutí substrátu na prach.
Středně náročné druhy
Je také důležité si nejdříve zodpovědět otázku, v čem by měly být hoye náročné, aby spadaly do této skupiny. Je to světlo? Je to substrát? Je to zálivka? Většinou je to kombinace. Já říkám malinko jedno, malinko druhé. Aby se hoyím dařilo, je prostě nutné najít rovnováhu. Pokud ji nenajdete, může se pak pěstování jevit jako náročnější, ale ono to tak není.
Já jsem hlavně ze začátku měl dojem, že hoye ocení spíše pozice dál od oken, kde tolik nepaří slunce. Myšlenka to nebyla špatná, obzvlášť v letních vedrech, ale problém u méně osluněných (nebo vůbec) pozic je, že tím dojde k menšímu odparu vody ze substrátu a tím pádem zůstává substrát příliš dlouho vlhký, což většině druhů prostě nevyhovuje. Takže tu máme trojitou souhru okolností, kdy se z jednoho detailu při umístění zvrhne celá rovnice. Málo světa = dlouho vlhký substrát = problém se zálivkou = stop růstu, žloutnutí listů, hniloby kořenů. I z mírně náročného druhu se stane náročnější druh, aspoň v našich očích. Pokud tedy máme rovnici správně, tak bych teprve mohl říct, že středně náročných druhů je asi nejvíce mezi hoyemi. Ale jakmile vychytáte rovnováhu v pěstování, o nějakých zvýšených nárocích nebudete ani vědět! Jmenovitě bych do této skupiny zařadil druhy, které mi po přesazení do vhodného substrátu a umístění na slunné stanoviště začaly i kvést. Jsou to třeba druhy či hodně pěstované kultivary:
- shepherdii
- thompsonii
- multiflora
- coronaria
- balaensis
- serpens
- macrophylla
- sp. Bogor
- polyneura
- incrassata
- lockii
- bhutanica
- acuta
- nummularoides
- salmonea
- megalaster
- globulosa
- fuscomarginata
- a plno plno dalších
Náročné druhy
do této skupiny řadím hoye, které mají rozhodně splněny všechny vhodné podmínky pěstování, jako je dostatek světla/slunce, výborné složení substrátu, řízená zálivka a u vybraných druhů i třeba vyšší teplota po většinu roku. A přesto se občas chovají, jakoby jim to snad nestačilo! Do této skupiny patří hlavně druhy, které by se daly specifikovat a trochu i škatulkovat, jako třeba hoye: s chlupatými velkými listy, druhy s výrazně pruhovanými listy a druhy pocházející z těch nejtropičtějších míst světa (gigas, ciliata, Rangsan, caudata, imbricata,..). Je však možné, že pokud narazíte na výborně zapěstovanou rostlinu, máte výborné okno a cit pro pěstování, nepřijde vám pěstování ani těch náročnějších druhů nijak výrazně rozdílné od těch ostatních.
Pěstební optimum
Vypozoroval jsem, že u naprosté většiny druhů stačí dodržet jakýsi základ, aby se rostlinám dařilo (nebo aspoň, aby neodešly). Tím je na prvním místě světlo. Čím více, tím lépe! Dokonce i jižní okna, kde to dlouhodobě dávají jen kaktusy a sukulenty, tak to je ideální místo i pro Hoye. Dlouhodobě to testuji na našich střešních oknech, hlavně naše západní střešní okna začínají produkovat přímé horní slunce na rostliny již dopoledne a „výpek“ končí až pozdě odpoledne, po 18. hodině. Když byly hoye malé, s pár listy, pozoroval jsem jistý odpor na slunce a pak právě nastala má nešťastná doba, kdy jsem je dával dál od oken. Ale to byla chyba. Mladší rostliny stačí zastínit, nebo je nedávat na tu největší „výheň“, ale starší rostliny, které se již začínají pnout po opoře, slunce vyhledávají. Je tu i jistá rovnice, čím více slunce hoya má, tím rychleji přijde do květu a kvetení bude kvalitnější. K tomu je potřeba zvolit vhodné složení substrátu, já doporučuji co nejvzdušnější, s minimem rašelinného (zahradnického) substrátu, ale s maximem příměsí. Osobně nepoužívám perlit, myslím, že jsou i mnohem lepší přísady. Když už, tak dávám přednost zeolitu.
Zálivka je u hoyí, pěstovaných doma, také trochu složitější, ale výrazně pomáhají vylehčené substráty, které výrazně pomůžou při nechtěném přelití. Rozhodně by vaše Hoya neměla stát ve vodě. Voda, co proteče a nevsákne se do substrátu, se musí z podmisky nebo obalu vylít. Přebytečná voda kořenům nevadí v letním půlroce, kdy na rostlinu svítí slunce. V zimním půlroce se nebojte zálivku snížit na úroveň sukulentů. Já zalévám hoye velmi nepravidelně, většinou, když zaregistruji, že je substrát suchý, tak počkám klidně ještě 2-3 dny a pak teprve rostliny zaleju. Já osobně beru často rostliny do ruky, ono po čase jde poznat podle váhy, jestli je substrát proschlý.
A jen dodám, že výše zmíněný čistě anorganický substrát, se zalévá trochu jinak, jelikož veškerá voda proteče okamžitě do obalu květináče. Čistě anorganický/hydroponický substrát je jediná přípustná výjimka, kdy tak může spodek nádoby stát většinu roku (vyjma zimy) v malé vrstvě vody. Díky vysokému obsahu vzduchu, mezi frakcemi kamínků se totiž nestane, že by kořeny začaly zahnívat. A naopak u rašelinových substrátů, nebo ve směsích, které obsahují materiál podléhající rozkladu (piniová kůra, kokochipsy, mech), se voda u kořenů dlouhodobě zdržovat nemůže – to je ten rozdíl mezi anorganickou a organickou směsí substrátu.
Fotky na příče mým pěstováním hoyí, od začátků do teď.
Autor: Rudolf Málek