Tohle téma občas budí vášně, obzvlášť poslední dobou, kdy se častěji vytahuje a diskutuje nad zelenější krajinou, „zelenými projekty“ a voláním po původních dřevinách, s ohledem na měnící se klima.
Rád bych si zauvažoval nad problematikou tohoto rázu, jelikož se nás to přímo dotýká, ale pokusím se na něj dívat více do hloubky. Jako třeba, co znamená sázet „původní dřeviny“, má vůbec smysl toto slovní spojení? Jakou mají vlastně dřeviny historii? Co vlastně lze za „původní“ považovat a proč? A jaký mají vlastně původní dřeviny význam pro naší přírodu, krajinu, pro nás? A v neposlední řadě, znamená „nepůvodní“ – špatné?
Pokusím se odpovědět i na nevyřčené úvahy o celé této problematice mými očima a vznést do toho i objektivní a nekritický nadhled.
Například poměrně nedávno jsem měl vášnivou debatu na tohle téma s člověkem, který se na mě obrátil. Celkově mě to donutilo se nad celou problematikou zamyslet opravdu do hloubky a zkusit se vžít i do „protistrany“, z čeho jeho domněnky pramení.
Fosílie sekvoje, 34 mil. let stará
Datování
Začal bych asi tím, že na názor: „Proč raději nesázíte nějaké původní dřeviny“, se špatně hledají slova, která by se vešla do pár vět, aby odpověď ode mě nevyzněla nadřazeně, povrchně a nudně. Pokud tedy chcete znát odpověď, musíme si chtě-nechtě probrat všechna fakta a všechna zákoutí této problematiky. A pro začátek bych vybral první úskalí, a tím je datování.
Pokud chcete vysazovat původní dřeviny, hodilo by se tedy i upřesnit, od jaké doby tu „původnost“ myslíte. Jelikož naše území / pevnina, kde se ČR nachází, existuje ne miliony, ale rovnou miliardy let… Tak tedy myslíte prapůvodní původnost v době spojených kontinentů ještě před dinosaury? Nebo po první době ledové? Nebo snad o pár miliard let později, až se kontinenty rozdělily? Nebo snad Římané? Nebo za dob našich babiček?
Sami jsme se dostali do situace, kdy nám bylo vyčítáno, že sázíme do veřejného prostoru dřeviny (pozn. sekvojovec obrovský; Sequoiadendron giganteum), místo něčeho původního. Takhle narychlo vyřčené, to možná zní vlastně i logicky. Ale co když vám řeknu, že sekvojovce se vyskytovaly přímo u nás? 🙂 A ne jen ony, ale plno dalších dřevin, včetně těch nejexotičtější a nejvzdálenějších, co vás jen napadnou? Jak je to možné? Jednoduše, záleží totiž na datování. Jelikož při vzniku naší planety byla dle existenčních důkazů jen jedna pevnina, Pangea. A všechny dřeviny se po stovky milionů let trvající evolucí vyvinuly z předků rostliny právě na tomto kontinentu. A to i na území naší dnešní republiky, která byla tehdy někde na úrovni dnešního tropického pásu. Miliony a stovky tisíc let plynuly jako voda, Pangea se trhala a spojovala, vznikaly samostatné kontinenty a začala ta pravá evoluce, kdy se jednotlivé rostlinné říše přizpůsobovaly a měnily podle podmínek, kde rostly. Čím odlehlejší kout planety, tím rozmanitější druhy se vyvinuly. Vše bylo „mladé“, geny rostlin ještě nepokřivené a ochotné mutovat a měnit se, spolu s tím vším začalo ale to hlavní, a tím je obří stěhování vegetace. Veškerou vegetaci a její utlačování, nebo naopak volný průchod, řídily klimatické podmínky, nebo globální změny, ať už způsobené cykly, sopečnou činností, nebo globálními katastrofami. Nejzásadněji však promluvily do putování vegetace po planetě všechny doby ledové. Poslední doba ledová byla tak drsná, že vytlačila z mírných i subtropických pásem naprostou většinu vegetace do jižních šířek a díky rozpojeným kontinentům se již – tehdy původní vegetace – neměla jak dostat zpět na sever. Na kontinentu, jako je například Amerika, měla vegetace jednu obří výhodu, utlačená vegetace se mohla/měla jak vrátit zpět směrem na sever a spolu s pokračující evolucí se tak postaraly o to, že například složení lesů v Americe, je jedno z nejpestřejších z celé naší planety oblastí mírného pásma. Dost výborně, ne-li ještě lépe z toho vyšla i celá východní Asie (oblast Číny), kde se vegetace obnovila z „rezerv“, díky geomorfologické ochraně z Himálaje se ledovce jižněji nedostaly. Naopak rostlinné bohatství, které se ukrývá v těchto oblastech je tak bohaté, že mnoho druhů je zde stále objevováno do dnes – za což tedy může i složitá politická situace a extrémně nepřístupný terén.
Evropa, zejména střední a severní oblasti, z toho vyšly naopak nejhůře. Dokonce, pokud by se spočítaly objevené rostlinné druhy na daném kontinentu, vyšla by z toho Evropa těžce na posledním místě. Poloha evropského kontinentu, umístění Alp a dalších pohoří (Pyreneje, Tatry, Karpaty) zcela znemožnila vegetaci se vrátit a tak zůstala střední Evropa po poslední době ledové, v porovnání s oblastmi stejných zeměpisných šířek Ameriky a Asie, na tom v rozmanitosti vegetace mnohonásobě chudší. Dokonce, opakující se doby ledové tuto vegetaci vyhnaly z Evropy úplně a mnoho druhů se nemělo jak obnovit. A mnoho dřevin, které se tak uměle vysazují do krajiny, působí nepůvodně, ale není tomu tak, ony jen nedostaly šanci se vrátit zpět, což s měnícím se klimatem pociťujeme o to silněji.
Římané měli pro rozmach ovocnářství v Evropě velký význam
Není tedy fér říct, že tato a tato dřevina je nepůvodní, tak sem prostě nepatří. Evolučně mají jednak všechny dřeviny předky rostoucí i u nás (zkameněliny) a to že se zde nevyskytuje v dnešní době neznamená, že zde dříve běžně nerostla, rostla ale byla vyhnána a neměla se jak vrátit, to z ní ale přece nedělá nepůvodní dřevinu… Naopak, je původní víc, než většina „dnešních“ dřevin. Konkrétnější dřeviny a jejich doložitelnou historii, se pokusím vypsat dále ve článku.
Přizpůsobení
Celá tato problematika nese jeden velký název, a tím je právě přizpůsobení. Migrace vegetace po kontinentech není nic jiného, než reakce na klimatické podmínky a změny. Není-li situace příznivá, vegetace přirozeně ustupuje ze severních oblastí na jih, kde klimatické podmínky rostlině třeba dovolují dokončit reprodukční cyklus. A logicky i opačný postup funguje, pokud je situace příznivá. Znamená to ale, že například vegetace, která vyžaduje zimní odpočinek a nesnese třeba dlouhá letní vedra s prohlubujícím se suchem, se stahuje severněji, respektive v jižnějších zeměpisných šířkách se přestává zvládat reprodukovat a dál na jih / do ještě teplejších oblastí, neexpanduje. Takovým příkladem může být třeba rostlina kiwi – Actinidia chinensis, která se poslední roky zabydluje u nás, již i mimo chráněné polohy. Rostlina má letitou historii jako hospodářsky významný druh v jižní Evropě. Ale v oblastech jižnějších, než je Řím, se jí už nedaří jako kdysi a mimo horské oblasti zde již neprospívá. Důvod je jednoduchý, příliš krátká a teplá zima. Naopak se jí začíná líbit čím dál víc severněji. Můžeme si povzdechnout, že to není dobře, že sem nepatří, ale opak je pravdou, klima nám dokazuje, že sem právě patřit začíná.
Při migraci rostlin sehrály v historii planety hory a pohoří zcela zásadní vliv
Neznalost a „nemám rád změny“!
Jedním z argumentů při těchto náhodných diskuzích je navrhování dřevin, u kterých je původnost zcela mimo. Uvedu rovnou příklady, které jsou nejčastější.
Ovocné dřeviny. Jabloň, taková dřevina našich babiček! – No ani ne, dnešní jabloň je poměrně mladá dřevina, velkoplodé formy dnešních jablek vznikly cca 2000 př. n. l a to převážně v horských oblastech jižní Evropy, kde první velkoplodé jabloně s úspěchem křížili a selektovali Římané, a právě oni stojí za prvními introdukovanými stromy jabloní i do střední Evropy, kdy je vysazovali při svých cestách, do té doby se zde jabloně opravdu nevyskytovaly. Takže abych byl přesnější, ano, je to dřevina našich babiček, i našich předků, ale není to původní dřevina. Byla sem stejně introdukovaná, jako dnes třeba muďoul Asimina triloba. Důvod, proč jsou jabloně vžité s českou historií, není předmětem tohoto článku, ale rád bych okrajově řekl mojí tezi o tom, proč to byla dřevina „našich babiček“. Já říkám, že to je proto, že dříve to ani jinak nešlo. Nebyly možnosti, bylo prostě to, co bylo. Nebyla zásilková zahradnictví, která by se starala o šíření nových dřevin, nebyly možnosti, technologie, často nebyly ani „dobré časy“ například pro šlechtitelské smýšlení (případné výjimky nebyly takového rozsahu a uznání, aby to v tu dobu ovlivnilo pěstitelství jako takové). Moje odpověď na první větu tak je, že to není pravda. První, relativně velkoplodá jabloň (Malus sieversii) vznikla před miliony let v oblasti dnešního Kazachstánu, a že naše babičky, ale i babičky našich babiček, pěstovaly jabloně proto, že skoro nic jiného ani nebylo k sehnání a tudíž se ani nic jiného nepěstovalo. Jsem si naprosto jist, že kdyby Tropik.cz existoval již před 1000 lety, babičky by si tuze rády vysazovaly do zahrad a sadů netradiční ovoce (které by se tak dnes nemuselo nazývat netradiční)! Mimochodem, stejný případ se stal i se švestkou (původní rozšíření nešlechtěných maloplodých druhů – Prunus insititia – je z Kavkazu a okolí), hrušní (původní rozšíření divokých druhů, ze kterých vzešla dnešní kulturní hrušeň Pyrus communis, je Kavkaz a východní Čína) a věřte, nebo ne, před Římany bychom si možná nedali ani třešinku, i když u třešní je dosti prostoru pro spekulace vzhledem k ne zcela jasným informacím o původu. Nepochutnali bychom si ani na myrobalánech (lidově špatně zažitý název „špendlík“ vám ovoce přiblíží více), z doložitelných dat rostlo toto ovoce v původní divoké formě na Blízkém východě, kde se přes Balkán dostalo do Evropy, kde se dál křížilo a zplaňovalo. Taková mirabelka (Prunus syriaca), která má již nějakou tradici pěstování třeba ve Francii, je domácí opět na Blízkém východě a o meruňce se snad ani nemusíme bavit (opět původem kolem Blízkého východu) a taková broskvoň (Prunus persica), jak už latinský název napovídá, také není zdejší, její původ sahá od dnešního Íránu až po Čínu. Z Číny se přes Persii dostaly do jižní Evropy k Řekům a Římanům. No a nakonec višeň (Prunus cerasus) vznikla patrně hybridizací divokých druhů na západě Asie. Nabízí se otázka, co je vlastně „původní“ na našem území? Všechno a nic! Před první dobou ledovou zde rostlo i tropické ovoce, po poslední době ledové zde zůstaly/nebo se vrátily od pobřeží/ jen bobuloviny nebo drobné ovocné keře. Jinak do posledního ovocného stromu zde nic nezbylo..
Jehličnany. A proč sem tahat něco, co tu nikde neroste, proč ne třeba borovičku z lesa? – Tohle je již rozumnější argument, ale nyní je potřeba si již krom původu dřeviny uvědomit i měnící se klima. Myslím si, že každý kout v ČR již okusil, co se stane s lesem po jednom horkém a suchém létě. Pokud ne, projeďte se po naší české kotlině, budete možná překvapení / zklamaní z toho, jak se u nás přestává dařit i borovicím. Na exponovaných místech, kde klesá spodní voda nejrychleji a léta jsou čím dál delší a teplejší, odchází ne jen smrky, ale i borovice, břízy a v extrému dokonce i duby. Výsadba dřevin, které přestávají u nás fungovat, není dobrá investice (nikoli finanční, ale životní). Dobrá by byla, sáhnout po dřevině, která je na teplejší a sušší počasí adaptovanější. Může to znít jako dost radikální názor, nicméně už existují oblasti, kde není jiná možnost, pokud se tedy nechceme potýkat s pohledem na holé jižní svahy našich kopců.
Listnaté dřeviny. Lípa! Národní strom! – Národní není, je to evropská dřevina, jedna z mála, která se opravdu vyvinula na evropském kontinentu a přečkala s migrací všechny doby ledové. Nicméně, je to jen v bledě modrém to samé, co borovice lesní. Ač to je jeden z mála příkladů, který lze najít v Evropě snad v každém evolučním období, tak se jedná o migrační dřevinu, která se stěhuje za optimálním klimatem. Možná jste si všimli, že se lípy nenachází v jižní Evropě (v nížinách), nebo v přímořských oblastech Středomoří. Nemá zde optimální podmínky pro svůj růstový a reprodukční cyklus, jižněji je například velmi limitují i krátké zimy, které nestačí ani ke stratifikaci osiva, které bez něj nevyklíčí. Zde pak přicházejí na řadu fakta, a ta mluví ve prospěch změn klimatu, a lípy ustupují i u nás. Extrémní vlny veder a zničující sucho, ukončují vegetaci lípám již i v ČR. Lípy se pak předčasně odlistí, a znovu se olistí často na podzim, což naruší jejich hormonální rovnováhu a strom po několika podobných situací oslabí a pokud se situace nezlepší, tak uhyne vysílením. Stejný problém se začíná objevovat u čím dál více dřevin, jako je bříza, osika, jírovec, javory…
Možná jste nevěděli
Začnu hned zostra. Věděli jste, že na území ČR se našly fosílie palem? Ono vlastně po přečtení celého článku by vás to nemuselo nijak překvapovat. V době dinosaurů, kdy byla celá planeta tropická vlivem skleníkových plynů, se i v mírném pásmu dařilo exotičtějším dřevinám. Dnes samozřejmě nelze s přesností říct, jestli měli i tehdy exotické dřeviny nějakou odolnost na chlad a mráz, pokud se ale podobala odolnostem, které mají dřeviny dnes, tak lze považovat Českou republiku za bývalou exotickou destinaci. Palma má dokonce svůj název, jelikož již vyhynula, byl to Phoenix bohemica (datlovník český), podle vykopávek se zde vyskytoval v období třetihor, je pravděpodobně úzce příbuzný Phoenix canariensis, který díky vhodné poloze Kanárských ostrovů přečkal klimatické změny. Z doložených vykopávek se mělo jednat o vzrůstově menší druh palmy, ne tak ohromný jako je dnes Phoenix canariensis. Krom palem se našly vykopávky i zmiňovaných Sekvojí vždyzelených (Sequoia sempervirens), které obývaly tehdy značnou část planety.
Pro nás je tak trochu skeptické debatovat nad původností dřevin, když se škatulkují a přehlížejí data a fakta. Soused, který jinému sousedovi vyčítá, že palmy na zahradě do Česka nepatří (reálný případ), přitom hluboko pod jeho nohama v podstatě leží celé lesy zkamenělých palem…
V posledních letech se v teplých oblastech ČR začíná objevovat nová bylina v lesích, je jím zplanělé líčidlo americké
Obavy z neznáma, ale i známa
Jedním z důvodů může být, a občas je to i vyřčená obava, že nové druhy rostlin se zde mohou chovat invazivně, agresivně a mohou i tu „původní“ vegetaci začít vytlačovat. Abych byl korektní, obavy jsou na místě, ale je potřeba se na to nedívat opět hromadně a škatulkovat, ale podívat se na to i korektně, botanicky a trochu i logicky s ohledem na životní cyklus rostlin, klima, půdní podmínky, orografii a historii. A podrobně zhodnotit, jestli jsou vůbec nějaké obavy na místě. Asi jako první každého hned napadne bolševník velkolepý, který se do Česka dostal jako tehdejší botanická rarita ze střední Asie, jeho historie je poměrně přesně zdokumentována, pro zajímavost v ČR první výsadba: 1862, v Lázních Kynžvart, o 15 let později byly pozorovány první úniky a zplaňování do přírody, které trvá do dnes. Ač dnes je výskyt rostlin téměř již pod kontrolou. Proč se bolševníku tak dařilo? Dováželo a dováží se sem přece plno rostlin a skoro žádná se tak agresivně nechová. A to je přesně ta správná otázka, musíme totiž zhodnotit pár faktorů. Rozdělil jsem je do vlastní tříbodové stupnice podmínek k potencionální invazivnosti:
1. jaký má rostlina reprodukční cyklus
2. jaké vyžaduje ideální podmínky pro klíčení
3. jaké podmínky pro růst rostlině vyhovují
Zjistíme pak, že bolševník je krátkověká bylina, s rychlým reprodukčním cyklem, kdy za jeden rok vykvete, dozraje a vysemení se a navíc jí vyhovují vlhčí a chladnější podmínky pro vegetování. Navíc, její semena jsou schopna zvládnout náročnou konkurenci na březích vodních toků, kdy dokážou i přes okolní hustou vegetaci vyklíčit a prosadit se. Právě jsem odpověděl na poměrně důležitý milník při hodnocení rostlin a jejich invazivnosti. Jelikož všechny rostliny / dřeviny, které tohle splňují, se staly po introdukci invazivními, jmenovitě ze dřevin třeba: jasan ztepilý (pozn. je sice původní, ale chová se invazivně i v rámci různých biotopů, než ze kterých pochází), pajasan žláznatý, škumpa orobincová (pozn. je invazivní pouze vegetativně, téměř nikdy ne generativně), paulovnie plstnatá, trnovník akát. Tohle jsou všechno dřeviny, které se sázeli za účelem okrasných výsadeb a po nějaké době se ukázalo, že se jim zde líbí více, než by jeden čekal.
Například my sami testujeme stovky nových druhů rostlin, jak reagují na naše klima a můžeme i pouhým studováním rostlin určit, jestli má daná rostlina potenciál stát se invazivní. Mohu vám zcela svědomitě říct, že přes 99% rostlin ten potenciál nemá. A to z výše zmíněného důvodu, kdy se nepotká jeden nebo více ze tří bodové stupnice invazivnosti. Například v naší oblasti naprostá většina rostlin, se nedokáže ani rozmnožit a pokud náhodou semena vyprodukuje, nemají semena šanci vyklíčit a prosadit se hned v prvním roce života. Je to na jednu stranu i škoda z botanického hlediska, na straně druhé je to dobrá zpráva pro případné alarmisty, že třeba zahrádkáři ničí přírodu (když už, tak obohacují). Na oponenturu však musíme konstatovat, že chápeme, že s rostoucí druhovou introdukcí vzniká i větší šance na zavlečení škůdců a chorob, které mohou mít i devastující účinky (což by bylo na další, dlouhou debatu), ale od toho tu máme v každé vyspělé zemi patřičné kontrolní orgány.
Vyvstává ale také otázka, je-lito špatně? Když pominu nepříjemné trny, nebo kožní reakce, tak je špatně, že se v některých oblastech až moc daří jinak „nepůvodní“ dřevině? Mám na to také svůj názor, který je jednak dobrou ale i špatnou zprávou. Podle mě, s měnícím se klimatem se zákonitě musí měnit i skladba dřevin, protože dřeviny jsou schopné ustát jen určité rozpětí podmínek, a pokud se rozpětí změní, musí se změnit i skladba dřevin. A pokud se naše kotlina otepluje, může být někdy až invazivní chování dřevin, které jsou schopné a hlavně ochotné růst na místech, kde naše květena selhává, naopak přínosem. Buď trvalým, nebo přechodným, než se třeba vymyslí, čím se naše skladba dřevin nahradí. A nebo také ne a nechá se takový les lesem.
Druhým faktorem invazivnosti je něco, co dnes platí víc než dřív. A tím je monitoring a péče o dřeviny. Dříve přece jen nebyly technologie, možnosti a dostatek lidí, aby byla kontrola při šíření „nežádoucích“ dřevin. Dnes všechny možné botanické dřeviny, které se začínají v ČR pěstovat, nemají ani moc šanci se do přírody dostat, jelikož je každý kout lesa kontrolován a „opečováván“. Mají tak šanci hlavně byliny a rostliny s krátkým reprodukčním cyklem. Poslední dobou se například nebývale vřele v ČR zabydluje líčidlo americké, které se invazivně šíří hlavně v teplejších oblastech Moravy. Opět se jedná o odezvu měnícího se klimatu a příznivějších podmínek. líčidlo můžeme zkrotit, ale časem přijdou jiné, další rostliny, které se budou prát o své místo v řídnoucích českých lesích. Rozdíl v dnešní době o proti minulosti je jen ten, že my jim do toho teď „kecáme“ a nařizujeme rostlinám, kde mají a kde nemají růst. Ale doteď to miliardy let nikdo neřešil, tak proč by to teď mělo být vlastně špatně? A že člověk šíří všechny možné druhy po planetě? Osobně spíše preferuji názor, že člověk jen urychluje to, co by se dělo i přirozeně (vždyť rostliny evolučně dělají všechno pro to, aby jejich semínko dolétlo / dopadlo / bylo odneseno co možná nejdále), ale v časové ose planety je to stejně zcela bezvýznamné přesunování vegetace, ve výsledku spíše s pozitivním účinkem, ve střední Evropě rozhodně! Každá dřevina a rostlina, co zvládne to naše české obrovské rozpětí teplot a srážek je vlastně spíše i dar. A dokud se nejedná o monokulturní lesy a masové přetváření krajiny, není to – nemůže to být špatně. Světu vládně chaos a rozmanitost, vždy to tak bylo a snad to tak vždy i bude.
Autor: Rudolf Málek a Radim Kolečkář