Při pěstování dříve, či později přijde většina pěstitelů do styku se škůdci. Někteří škůdci mohou být na rostlině již při pořízení, jen v tak malém množství nebo dobře zakryté, že si jich ani nevšimneme. Později naší laskavou péčí o rostliny poskytneme „živnou půdu“ nechtěně i pro škůdce, kteří se plně rozvinou a mohou iritovat naše výpěstky.
Pokud má rostlina výborné podmínky pro pěstování, je ochotná dokonce i dlouhodobě tolerovat velké invaze škůdců. Ale při omezeném pěstování (domácí podmínky, při zimování,…) začnou škůdci postupně rostlině ubližovat a při neřešení problému mohou rostlinu dokonce zahubit.
Jsou škůdci, kteří se věnují jen jednomu druhu rostliny a rostliny okolo sebe, i při přímém kontaktu, ignorují. Zrovna takové chování je pro nás výhoda, likvidace takového škůdce nám nezabere tolik práce. Ale bohužel, většinou jsou obvyklejší invazivnější druhy škůdců, kteří se zaměřují na široké spektrum rostlin.
Objevení škůdce hned neznamená, že na rostlinu musíme použít tvrdé prostředky, abychom se jich zbavili. Každého škůdce se dá zbavit i jinými technikami, než jen postřiky. Na postřiky bychom měli sahat, až pokud jde opravdu o invazi a naše techniky na zbavení škůdce nefungují tak, jak bychom si představovali.
Mezi nejběžnější škůdce patří:
Mšicovití:
–mšice (Aphis)
Nejčastější výskyt:
Na měkkých tkáních rostlin. Na mladých výhonech, listech, stoncích, poupatech, květech.
Seskupení:
Mšice se přirozeně shlukují a tvoří kolonie, při silném napadení jsou jedna přes druhou.
Napadení:
Mšice klade vajíčka a velmi rychle dospívá. Po dospívání někteří jedinci mají křídla a přelétávají na jiné části rostlin a tím se rychleji šíří.
Škodlivost:
Sáním oslabují rostlinu a mohou ji i deformovat svými vlastními chemikáliemi (důležitý znak). Mšice často, zejména venku, opečovávají mravenci, kteří jedí jejich výměšky (tzv. medovici – je velmi sladká).
Likvidace:
Při malém napadení lze mšice ručně odstraňovat, rostlinu častěji mýt či rosit. Velké kolonie snadno podléhají přípravkům na mšice, které jsou zpravidla na bázi neonikotinoidů.
Oblíbené rostliny škůdce:
Ibišky, semenáčky banánovníků, lilkovité rostliny, liány (měkkolisté), pelargonie. Palmám se tento škůdce většinou vyhýbá.
–Vlnatka (Eriosoma)
Nejčastější výskyt:
Na měkkých i lehce dřevnatých částech rostlin. Stonky, větvičky, paždí listů a řapíků, pochvy listů, u palem i toulce květenství. Zpravidla se nevyskytuje venku, nebo se venku dále nemnoží a pokud ano, tak jen v suchých závětrných místech (pod střechou).
Seskupení:
Vyskytuje se většinou zpočátku jednotlivě, nebo v malých skupinkách. Ojediněle může tvořit kolonie o stovkách jedinců.
Napadení:
Při objevení na rostlině se poměrně rychle dokáže šířit. Mladí jedinci se schovávají v paždích listů a jiných rostlinných záhybech, kde nejsou na první pohled postřehnutelní. Boj s nimi je velmi zdlouhavý a mnoho pěstitelů tento boj vzdá a napadenou rostlinu zlikviduje. Nicméně zlikvidovat lze chemickou cestou dost úspěšně.
Škodlivost:
Již několik jedinců může znamenat pro malé rostlinky nebezpečí. Je to škůdce odolný vůči chemii, protože tvoří na svých tělech voskovitý povlak, který nepropustí chemický postřik k tělu škůdce.
Likvidace:
Pokud je na rostlině jen několik jedinců, stačí buď ručně odstranit, nebo napadené části rostlin postříkat silným proudem vody. Při silnějším napadení se používá aplikace zpravidla kombinace přípravků, například Mospilan + Karate nebo Decis + Karate. Při silném a opakovaném napadení je nutné použít chemický přípravek několikrát po sobě v týdenním intervalu.
Oblíbené rostliny škůdce:
Palmy, mučenky, fíkusy a téměř všechny pokojové rostliny a rostliny, pěstované doma nebo ve skleníku.
–Puklice (Parthenolecanium)
Nejčastější výskyt:
Je schopna parazitovat na veškerých nadzemních částech rostliny, většinou jen vyjma plodů a květů, neboť tyto orgány jsou pro škůdce příliš dočasné. Někdy se však vyskytnou i na nich.
Seskupení:
Puklice se vyskytují buď jednotlivě, nebo v celých koloniích. Na listu se často vyskytují souběžně s žilnatinou.
Napadení:
Škůdce vylučuje sladké výměšky, které chutnají mravencům. S mravenci jsou puklice v blízké symbióze, mravenci puklice nosí z rostliny na rostlinu a „těží“ tak sladké pukličí výměšky
Škodlivost:
Škodlivost puklic tkví v jejich voskovitých pokryvech těla, které ji chrání před veškerými vnějšími vlivy. Je to velmi nebezpečný a snadno přehlédnutelný škůdce.
Likvidace:
Puklice likvidujeme ručně (papírový ubrousek) – silným stíravým pohybem. Při silném napadení aplikujeme postřik stejně, jako u vlnatky. Chemie se musí kombinovat smícháním několika účinných přípravků a používat několikrát po sobě.
Oblíbené rostliny škůdce:
Puklice má velice široký záběr hostitelských rostlin, od palem, veškerých dřevin a bylin, až po citrusy a okrasné i užitkové rostliny.
–Molice (Trialeurodes)
Nejčastější výskyt:
Molice se vyskytuje zejména na rubech listů rostlin měkkolistých a rostlin s plstnatými listy.
Seskupení:
Tvoří výhradně kolonie na spodní straně listu.
Napadení:
Dospělec molice je létavý hmyz, který se velmi snadno přemisťuje z rostliny na rostlinu, kde naklade vajíčka.
Škodlivost:
Molice je jeden ze škůdců, kteří nemají takové škodlivé účinky, jako jiní škůdci. Jejich síla tkví v jejich množství, menší výskyt rostlině prakticky neublíží. Mladé molice sají z rostlin výhradně na spodní straně listu.
Likvidace:
Pro dokonalé zlikvidování připadá v úvahu pouze chemický postřik na bázi neonikotinoidů (Acetamiprid). Ten ale stačí aplikovat jen jednou nebo dvakrát a od molic je na dlouho pokoj. Ruční odstranění lze použít jen na dospělce, ale na množství vajíček prakticky nelze použít pro titěrnost a jejich odolnost.
Oblíbené rostliny škůdce:
Rostliny lilkovité – tabák, rajčenka. Dále např. Annony a mučenky, zcela ojediněle i na palmách a občas na banánovnících ve skleníku.
–Štítenka (Quadraspidiotus)
Nejčastější výskyt:
Většinou na spodních stranách lístků, rozvíjejících se listech palem i na tvrdších částech rostlin jako jsou řapíky nebo listové pochvy.
Seskupení:
Nejčastěji tvoří větší skupiny, jsou rozprostřeny na celé části napadené rostliny (list – od řapíku po špičku listu).
Napadení:
Nejčastěji si škůdce přineseme spolu s pořízenou rostlinou.
Škodlivost:
Velmi nebezpečný škůdce, způsobuje deformace nových částí rostlin, zpomaluje vývoj rostliny.
Likvidace:
Ručně – pomocí hadříku silným stíráním odstraníme (hadřík může být namočený do mycího prostředku). Štítenka je velmi odolná proti postřikům – při vysokém výskytu je zapotřebí použít silný přípravek několikrát po sobě, viz vlnatka.
Oblíbené rostliny škůdce:
Z našeho pozorování se vyskytuje zejména na palmách a to: Syagrus romanzoffianum, Dypsis decaryi, Archontophoenix alexandrae Sabal, Phoenix, Livistona.
Sviluškovití:
–Sviluška (Tetranychus)
Nejčastější výskyt:
Vyskytuje se nejčastěji na spodní straně listů téměř všech rostlin. Zejména v prostředí s nízkou vlhkostí vzduchu.
Seskupení:
Svilušky při silném napadení tvoří jemnou ale hustou síť pavučin. Na jednom listu mohou parazitovat až tisíce jedinců. Při bližším pohledu vidíme v pavučinkách červené pavoučky, přesněji roztoče.
Napadení:
Tito roztoči se rychle šíří volným prostorem a není problém v krátké době, aby se přenesli po velkém množství rostlin. Jsou velmi malí a většinou si jich všimneme, až když dělají kolonie, nebo spíše až když rostlina začne vykazovat typické mozaikovité poškození rostlinných pletiv a žloutnutí.
Škodlivost:
Svilušky sají rostlinu a rostlina tak nevyvíjí zdravé nové výhony, ale vybledlé a zakrnělé. Mimo to, postupně blednou, flekatí a kroutí se i jiné napadané části rostlin (listy i měkké větvičky). Při neřešení situace svilušky brzo rostlinu natolik oslabí, že o ní můžeme přijít.
Likvidace:
Lividace bývá běh na dlouhou trať, pro úplné zničení všech svilušek bývá zapotřebí několik procedur složených z několika postřiků. Nejjednoduší řešení bývá do začátku rostlinu radikálně přemístit na jiné stanoviště s vyšší vlhkostí, a rostlinu častěji rosit či polívat vodou. Vodu nemají svilušky příliš v lásce, avšak voda svilušky nezahubí, jen omezí jejich množení. Pro úplné vyhubení je zapotřebí použít opakovaně postřik přímo na svilušky, např Omite; Svilustop, které ale mohou být pro některé rostliny dosti škodlivé. Napříkrad karambola nesnese ošetření těmito přípravky. Citlivé rostliny dobře snáší například přípravek Vertimec, který na svilušky rovněž skvěle funguje. Při výskytu svilušek většinou platí, že se objevují opakovaně v různých intervalech.
Oblíbené rostliny škůdce:
Téměř všechny rostliny v interiéru má sviluška ráda a nepohrne i některými venkovními rostlinami. Kromě rostlin v domácí a skleníkové kultuře se nejčastěji škůdce objevuje na nádobových, přenosných rostlinách.
Smutnicovití
–Smutnice (Sciara)
Nejčastější výskyt:
Klíčící semena, interiérové rostliny. Larvy konzumují hnijící části substrátu nebo špatná, neklíčivá semena. Životaschopná semena nenapadají a pokud ano, tak jen jejich hnijící části.
Seskupení:
Velké skupiny, larvy jsou v zemině, takže okem na první pohled neviditelné.
Napadení:
Smutnice se mohou vyskytnout i v sebe sterilnějším substrátu, pokud do něj dodáme jakýkoliv organický materiál, který by mohly larvy rozkládat.
Škodlivost:
Škodí jen larvy smutnic. Při přemnožení ohrožují nejtenčí kořínky rostlinek a hrozbou jsou tak pro čerstvě vyklíčené rostlinky. Jinak menší množství smutnic prakticky neškodí. Většině pěstitelům pouze vadí jejich přítomnost, jako malý poletující hmyz kolem našich klíčících pokladů.
Likvidace:
Na larvy se používají insekticidní přípravky (např. Mospilan), zabírají přípravky i na jiné škůdce, jen pozor, aby přípravek nebyl ve větším množství pro rostlinu škodlivý. Některé přípravky mohou být agresivnější, zvlášť při styku s kořeny rostliny. Mušky, které lítají nad substrátem, se daří celkem úspěšně likvidovat žlutými lepovými deskami.
Oblíbené rostliny škůdce:
Prakticky jakákoliv klíčící rostlina, častěji se mohou vyskytnout při výsevu semen se zbytky dužiny, nebo u výsevu, kde semena často podléhají hnilobám. Prakticky výhradně se vyskytují jen u interiérových rostlin.
Autor: Tropik.cz