Proč zrovna Trachycarpus fortunei?
Rod Trachycarpus zahrnuje řadu druhů, ale pro přehlednost se budeme v těchto článcích věnovat pouze druhu Trachycarpus fortunei, který je celosvětově v mírném a subtropickém pásmu nejrozšířenější a nejpěstovanější palmou. Aby nedocházelo k nedorozumění, tak pokud nebude zmíněno jinak, veškeré články jsou mířeny na plně zakořeněné, zdravé trachykarpy v zemi, nikoli na kontejnerované jedince nebo čerstvou výsadbu.
Původ palmy je ve východní Asii, ostrůvkovitě v provincii Chu-Pej (Hubei) ve středo jižní Číně, dále více na jih, ale do vysoké nadmořské výšky na jihu Himaláje. Oblast výskytu je tak rozsáhlá, že za dobu evoluce druhu vzniklo mnoho variant a mnohé by zasloužily nomenklaturní úpravy s řazením do variet. Mimochodem, celý rod Trachycarpus je tak rozšířený a v přírodě těžko dostupný, že I po roce 2010 byl objeven úplně nový druh, který dostal název Trachycarpus ravenii a nachází se na prudkých svazích v Laosu ve výšce jen od 1600 do 1800 metrů. Není vyloučeno, že existuje ještě další, dosud neobjevený druh, či snad více druhů.
Samotný Trachycarpus fortunei je natolik odolný a houževnatý, že ho málokterá palma překoná. Není to nejodolnější palma na světě, ale pokud bychom měli hlasovat v kategoriích, jako je výška palmy, robustnost, rychlost růstu, odolnost vůči vlhkosti a široké spektrum přizpůsobivosti podmínek pro růst, tak je to jasný vítěz.
Je to i důvod, proč je tato palma tak oblíbená v chladnější oblastech, včetně ČR. Je více odolnějších druhů palem, které ale třeba nedělají kmen, pomalu rostou nebo potřebují extrémně horká léta, aby vůbec rostly. To T. fortunei ne, jemu bohatě stačí roční průměrná teplota pro normální vývoj od 8°C, což jsou i střední polohy ČR. Dokonce se s ním experimentuje i na celoročně chladnějších místech světa, například na Faerských ostrovech (ležící mezi Norskem a Islandem), kde je sice roční průměrná teplota 9°C, ale za vrchol léta se tam považuje srpen, s průměrnou teplotou 13°C. Kupodivu tyto chladnější oblasti T. fortunei snáší lépe, než ty tropické. V tropech se trachykarpy většinou nevyskytují, nemají rádi stále teplé klima. Pochází z oblastí, kde jsou zimy chladné a potřebují si přes zimu odpočinout. Podle experimentů pěstitelů trachykarpy v tropech trpí především na zvláštní problém s kořeny. Po letech růstu ve vedru a vlhku začnou palmy „vytahovat“ jejich vlastní kořeny ze země, zjednodušeně řečeno začnou vyrůstat nadzemní kořeny z kmene palmy čím dál výš až takovým způsobem že později palma uhyne. Většinou se zde trachykarpy vysazují uměle, ale můžete si povšimnout, že se zde nenachází vysocí jedinci.
To v „chladnějších“ oblastech se subtropickými zimy je to, takříkajíc, úplně jiná písnička, trachykarpy po desítkách let dorůstají 10-15 m, prastaří jedinci o věku, přesahujícím 100 let, mohou mít i kolem 20 m.
V poslední době je to i cena, co dělá tyto palmy oblíbené. Druh má poměrně málo škůdců, velmi rychle rostou a poptávka po nich stoupá stejně rychle, jako nabídka. I v ČR se dají sehnat velké dovozové kusy za dostupnou cenu. Občas lze narazit na úžasný exemplář i po bazarech, většinou jako “prastarý” suvenýr z někdejší Jugoslávie, kde tyto palmy v 70. a 80. letech jasně vévodily. Protože Evropa hostí tento druh palmy už pár set let a umisťovaly se do zámeckých skleníků a botanických zahrad, kde se semeny dál množily a rozšiřovaly. Postupným vysazováním kolem Středomoří se kolonizovaly čím dál větší oblasti a dnes lze nalézt volně rostoucí kusy snad v každé evropské zemi. A to nemluvím o těch kusech na zahradách, kde jsou hýčkány před mrazy.
V neposlední řadě to není jen mrazová odolnost, ale celkově odolnost vůči našemu klimatu, co dělá T. fortunei tak oblíbený a dostupný. Kořeny jsou mimořádně adaptabilní pro široké spektrum složení půdy, listy snesou jakékoliv počasí, jakoukoliv formu vody i sucha a značný podíl mrazu. Sebehorší poničení, včetně požáru, palma přežije a obroste. Dokonce jsou leckdy lepší výsledky v pěstování při absolutním nezimování, než pokusy o zimování (pozn. pokud se palma špatně zimuje, vypadá hůř, než kdyby se nezimovala vůbec).
Co považuji za důležité pro experimenty v souznění s trachykarpy, jsou aspoň základy povědomí o klimatu a zvládání základních meteorologických hodnot. Je to hlavně pro pochopení této palmy, když pochopíte, kde dokáže přežít, značně si tím zvýšíte šanci, že bude přežívat i pod vaším dohledem. Všechno tohle si postupně vysvětlíme pěkně do hloubky a zjistíme i, proč to tak funguje. Například i proč má palma vlákna na kmeni a k čemu jsou jí dobrá. Nebo proč se často dočtete o této palmě rozličné informace o odolnosti a jak k tomu došlo.
Rozsah pěstování a výskyt Trachycarpus fortunei s ohledem na teplotu
Mě třeba vždy fascinuje zjišťovat si, kde dokáže T. fortunei všude růst. Beru ho i jako takový ukazatel klimatu dané oblasti pro pěstování i jiných subtropických rostlin. Takřka výhradně je to v oblastech, kde teplota klesá pod -10°C jen zcela výjimečně. A nebo je to v oblastech, kde bývají například 4 z 5 zim subtropické, ale vyskytne se občas jedna výrazně chladnější. I to má své opodstatnění.
Zaměříme se teď na oblasti, které se dají považovat za subtropické. Jsou to oblasti, kde bývají zimy na naše poměry teplé, tedy každý den přes den je nad nulou (+2/+15°C) a noci se pohybují často těsně nad nulou, nezřídka do -5°C. Při chladném vpádu napadne na 1-3 dny sníh a teploty spadnou v noci k -10°C, ale přes den je vždy nad nulou, či extrému jen slabě pod ní. Jednou za dekádu i do subtropických oblastí vtrhne extrémní zima, která se projevuje hlavně delším intervalem silnějších mrazů a tužšími mrazy padající pod -10°C. Přesně tyto oblasti jsou pro pěstování trachykarpů naprosto ideální. V subtropických oblastech je ale jedna obří proměnná, která v ČR chybí. Je to rychlá změna vzduchových hmot, kdy mráz odfoukne teplo od moře/oceánu a velmi často se mráz během pár hodin změní na jarní teploty (na naše poměry). A to je důvod, proč se ne jen trachykarpům v těchto oblastech tak daří a žijí zde bez ochrany. Pokud tedy zde mráz palmy ohrozí, oteplení přijde tak rychle, že se z toho palmy oklepou. To je rozdíl oproti ČR, kde se může zima zdržet i po několik týdnů, či měsíců v kuse.
Mimo pobřežní oblasti to jsou třeba Alpy, ve kterých se dají najít klimaticky unikátní oblasti. Vysoké hory totiž fungují snad i lépe než oceán, protože nepustí do údolí extrémní mrazy, často díky vynucené inverzi, která vzniká právě díky strmým kopcům. Možná jste již slyšeli o palmách ve švýcarském Curychu, a ne jen tam, pokud je u toho i větší jezero, je klima ještě vylepšenější. Kousek dál je třeba Locarno, kde se dokonce považuje Trachycarpus za invazivní palmu, jelikož se jim tam tolik daří, že se množí do divoké přírody. Oblastí v Alpách, kde může exotika včetně palem růst, je celá řada, za více zajímavé považuji okrajové oblasti. Z našich výzkumů a cest mě zaujal výskyt palem severně od města Merano, které je doslova uprostřed alp, palmy rostou ještě desítky kilometrů severně, až do úžlabí hor a poslední exempláře se dají najít až v 700 m.n.m. ve městě Saint Leonardo in Passiria a dokonce podle pozorování jsme našli palmu i v 900 m.n.m., kdy za domem, u kterého rostla, končila sjezdovka. Severně se již nevyskytují, jelikož nad městem je horské pleso, které se přejíždí autem a má výšku kolem 2200 m.n.m. To je i důvod, proč se palmy samovolně dál nešíří krajinou, jelikož taková hora je pro palmu již nepřekonatelná.
Pobřežních oblastí, kde se vyskytuje T. fortunei, by byla asi nekonečná hranice kolem Evropy, všechny západní státy, Anglie až po Skotsko, Polsko, bez potíží se jim daří v pobřežních oblastech Norska i Švédska, ale v těchto severských zemích rostou pouze v mikroklimatických pobřežních oblastech. V jižní Evropě jsou zajímavější hlavně státy jako je Bulharsko, což je druhý typ subtropických oblastí, které zmiňuji ze začátku tohoto článku. Některé oblasti se považuji za subtropické, ale mají mnohem drsnější zimy než středomořské oblasti. Je to díky snadnějšímu přístupu ledového vzduchu při vpádu ze SV (severovýchodu) a tím jsou přímořské ale ne jen ty, oblasti Bulharska. Možná už někteří tuší, kam tím mířím. Je to přesně tak, v těchto oblastech vznikla slavná selekce T. fortunei „Bulgaria“. Vznikla v Plovdivu v 90. letech, město ležící 150 km od moře, kde se vyskytlo několik zničujících zim, s výskytem teplot, jaké se často ani v ČR nevyskytují. Přesto všechno tamní populace trachykarpů přežila a dala za vznik dnešní populaci bulharských palem. O tom ale v jiném článku. Pro nás je teď důležité, že se tato palma vyskytuje i v oblastech, kde teplota opakovaně padala pod -20°C. Ale je potřeba kolem toho pochopit plno podstatných informací, abyste nenabyli mylný pocit, že takhle palma přežije zase všechno. Přežije toho dost, více, než by pěstitel i čekal, ale ne všechno.
Mimo Evropu se vyskytuje ve všech přímořských oblastech USA až po Mexický záliv. V Severní Americe je výskyt populace mnohem jižnější a to díky mrazivým vpádům daleko na jih až do tropických oblastí, které dělají Severní Ameriku unikátním klimatickým místem. Překvapivou oblastí je Z pobřeží, kde se palmy vyskytují například v Seattlu, který je kupodivu velmi subtropický a mě osobně nejvíce těší výskyt T. fortunei ve Vancouveru v Kanadě a na ostrovech ještě kousek severněji. A proč? Protože Vancouver leží na stejné rovnoběžce, jako například Liberec a je tam chladná, velmi vlhká zima, má velice blízko našemu klimatu, až na zimní minima, ale i průběh počasí je zde velmi podobný tomu našemu.
Oblíbená palma je to i v Japonsku třeba, kde mě její růst fascinuje ještě více, jelikož tam roste v místech, kde je roční průměr srážek i kolem 3000 mm a to i v místech, kde není v zimě nouze o sníh, dokonce kvanta sněhu.
A právě tolerance na sníh a obecně vlhkost je něco, co dělá tuhle palmu ještě unikátnější, a to je další velmi podceňované téma.
Trachycarpus fortunei vs. změna klimatu
Když jsem s trachykarpy začínal, datoval se rok 2009, kdy jsem si pořídil svůj první a rovnou velký Trachycarpus. Nebylo to nic zbrklého, ale půlroční čekání a šetření, mezi tím jsem si zjišťoval informace, které tehdy byly značně omezené. Ani zkušenosti, třeba na diskusních fórech, nebyly něco, čeho by bylo přehršel. V ČR byly tehdy jen 2 „renomovaní“ dovozci těchto palem a pořád relativně málo pěstitelů, kteří by Trachycarpus úspěšně pěstovali. A ještě míň se jich o informace dělilo třeba na fórech. Není to sice tak dávno, ale za tu dobu klima prošlo tak neuvěřitelnou řadou změn, že to co tehdy bylo výjimečné, pracné a obdivuhodné, lze dnes na zahradě dokázat, řekl bych že i snáz. Má první zima s trachykarpy v zemi byla třeba nejstudenější v 21. století 🙂 , v listopadu napadl sníh a roztál až začátkem dubna. No, dokázali byste si dnes něco takového vůbec představit? Taková věc dnes není běžná už ani na horách. Jelikož jsem si už tehdy vedl celkem detailní záznamy počasí, vím také přesně, co museli „trachýci“ u nás na zahradě přetrpět a přesto na jaře žili. I to mě donutilo se čím dál víc zajímat o tento rod palem a experimentovat s jejich odolností. Každá další zima mě formovala a směřovala, jak postupovat při jejich zimování. První 3 zimy jsem dokonce nepoužíval topné zařízení, čehož jsem v zimě 2012 tuze litoval. Ale všechny 3 první zimy trachykarpy přežily i bez vytápění, sepisoval jsem sáhodlouhé návody, jak jsem toho docílil a liboval si v tom. Ale pravda byla taková, že to nebylo samotným zimováním, bylo to samotnými palmami, že mi to tolerovaly a že jsem do zimy 2012 neudělal žádnou zásadní chybu, při které by krom listů odešel i kmen u palem.
Zima 2012 byla celkově teplá, ale v únoru k nám na 14 dní vletěl zatím nejstudenější vzduch v tomto tisíciletí, i u nás se podívala teplota pár desetin pod -20°C, což na mé nevytápěné trachykarpusy zapůsobilo tak, že uhynuly. Později jsem si začal uvědomovat, že já jsem tomu tehdy moc nepomohl, jelikož zazimovaná nevytápěná palma je horší varianta, než nezazimovaná palma. I tohle se dočtete v našich článcích: proč vytápět palmy a kdy si můžeme dovolit je nevytápět.
Od roku 2013 se ale alespoň v naší oblasti něco s klimatem změnilo. Chodily střídavě teplé/velmi teplé zimy, jen asi se 2 výjimkami, kdy se vyskytlo kratší období silnější mrazů. Slovy čísly se v nížinách oteplilo během 10 let natolik, že zatímco „dříve“ bylo takřka nereálné trachykarpy pěstovat bez zimování, nyní lze pěstovat tuto palmu v teplých oblastech i bez zimování řadu zim po sobě. A každá další zima bývá často teplejší a teplejší. Pokud se vyskytnou mrazy, mají subtropickou charakteristiku, kdy mrzne jen pár hodin a pak se rychle pevnina profoukne teplým, oceánským vzduchem. Slovy čísly, ještě staré učebnice které dodnes kolují ve školách, ukazují pro naši oblast JZ Čech průměrnou roční teplotu 7-8°C (data ze 70. let), tak nyní zaznamenáváme pravidelně i roky s průměrnou roční teplotou přesahující 10°C. Pro porovnání, 10°C je průměrná roční teplota pro nejteplejší místa v ČR (Hodonín a Litoměřice) v období 1960-1990. Oteplení o 2-3°C se nezdá jako moc, ale ve skutečnosti je to obří a naprosto neuvěřitelná hodnota, která znamená násobný úbytek ledových dní a přibývání letních a tropických dnů během roku. Navíc, bohužel, spolu s růstem teploty zažíváme i prudký pokles ročních srážek, z někdejšího průměru 650 mm na současných průměrných 550 mm. Jsou ale i roky, kdy nenaměříme ani 500 mm. Reálně jsme se tak s klimatem posunuli někam do Maďarska.
Změna klimatu je zlá, není dobrá, neříkám že je přirozená, ale žijeme ve světě, kdy máme možnost se jí přizpůsobovat (a ideálně i nezhoršovat). A jedna z možností je, pěstovat „subtropičtější“ rostliny, kterým naše „nové“ klima vyhovuje. Mezi ně rozhodně Trachycarpusy patří.
Autor: Rudolf Málek