Většina lidí má pojem hydroponie spojen s průmyslovým pěstování například zeleniny, kdy ve velkých pěstírnách jsou jednotlivé rostliny zafixovány do vodného živného roztoku. Jedná se tedy o pěstování bez organických médií, občas třeba jen ve skelné vatě nebo keramzitu. Intenzivní osvětlení a přesné dávkování minerálních hnojiv do roztoku jsou samozřejmostí. Existují i zajímavé projekty, kdy místo minerálních hnojiv se používají živiny běžně obsažené ve vodě při chovu ryb (aquaponie). A právě toto bylo naší inspirací pro přechod na hydroponické pěstování pokojových rostlin, které se nakonec ukázalo jako naprosto skvělý a univerzální způsob, jak jednoduše pěstovat i ty nejnáročnější rostliny. Vše začalo u tropických palem a nově zjišťujeme, že to co platilo u palem, více či méně funguje u většiny rostlin pěstovaných v bytech. V tomto článku je shrnuta několikaletá práce a vyvíjení nejlepšího možného pěstebního média.
Důvody přechodu z organických substrátů
Motivací však pro začátek hydroponie bylo něco úplně jiného. Při pěstování v organických substrátech totiž dochází ke slehávání substrátu. Typickým příkladem jsou zanedbané rostliny z veřejných prostor, jako jsou školy, úřady nebo třeba polikliniky, kdy léta nepřesazené rostliny rostou v něčem, co blízce připomíná svou strukturou polní oranici. A nechci vyznít negativně, i tyto chuděry ve veřejném prostoru máme rádi a ukazují svou nenáročnost při pěstování.
Obrázek 1: Verschaffeltia splendida je bezkonkurenčně nejhezčí palma, kterou jsem měl kdy možnost vypěstovat. Překrásné nedělené listy se při otevírání mění přes červenou a oranžovou barvu postupně do sytě zelené. Po každém listu vznikne na kmeni nový kroužek, ze kterého časem vyrůstají nové, tzv. chodící kořeny. Zde v této velikosti roste stále ve 2l květináči v hydroponii.
Naším cílem je ale vypěstovat rostliny co nejvitálněji tak, aby se pokud možno nejvíce podobaly těm, které rostou ve volné přírodě, odkud jsme je do našich bytů domestikovali. Svůj podíl při slehávání substrátu mají i organická hnojiva, která obsahují velké množství organické hmoty, která není zcela stabilizována a dochází k jejímu postupnému rozkladu. Ve spojení s mikroorganismy obsažených v organických hnojivech je to bohužel kombinace, která napomáhá ještě rychlejší degradaci substrátu.
Organická hnojiva a substráty jsou nedocenitelnou volbou při venkovním pěstování, kdy například do skleníku zaoráváme na podzim kravský hnůj, nebo slepičince. Bohužel při vnitřním pěstování v nádobách platí úplně jiná pravidla a často například granulovaný hnůj v substrátech udělá větší neplechu, než užitku. Do dvou let zpravidla dojde v květináči k takové degradaci původního substrátu, že zamezí kořenům rostlin dýchat a velice špatně se udržuje vodní režim. Buď je degradovaný substrát suchý a tvrdý jak beton, nebo naopak se napije vodou a drží ji jak houba. Kořeny rostlin jsou tak ve velmi složité situaci, kdy musí zvládat oba tyto extrémy. To vyvolává v rostlině stres a limituje to její růst, kořeny uhnívají a nefungují tak, jak mají.
Obrázek 2: Palmové začátky začínaly u mě pěstování kokosových palem. Tato vyklíčila z jednoho kokosu jako dvou embryová dvojčata. Pěstoval jsem je roky v hluboké nádobě v substrátu vylehčeným pískem. Kokosové palmy byly jedny z mála, které substrát dlouhodobě zvládaly a to zejména díky intenzivnímu růstu a prokořeňování.
Pokročilejší pěstitelé proti tomuto chování substrátů používají různé přísady, aditiva, které zpomalují degradaci. Typickým příkladem je přimíchání třeba keramzitu, perlitu nebo písku do substrátové směsi. Rostliny to ocení, přidání i menšího množství nějaké anorganické příměsi skutečně může pomoci zlepšit vodní režim a zpomalit degradaci směsi. Pro méně náročné rostliny toto může fungovat dlouhodobě při dodržení základních pravidel (například dopřát rostlinám maximum dostupného světla, přesazovat vždy až je původní nádoba prokořenená a jen do kousek větší velikosti, zaléváme s citem – rostliny nám nestojí ve vodě a zároveň z nich neděláme pouštní kaktusy)…
Jak ale pěstovat opravdu náročné rostliny, aneb začátky s pěstováním palem
Když jsem začal pěstovat své palmy, četl jsem velké množství článků, vláken na tuzemských i zahraničních fórech a hledal jsem co je pro palmy nejlepší a co zkušeným pěstitelům funguje. A právě těm nejzkušenějším pěstitelům se nejvíce osvědčily pěstební média, která spíše známe z kaktusářství. Nejprve jsem to nechápal, rostliny přece potřebují organickou hmotu k růstu. Přišlo mi tou dobou nepochopitelné pěstovat palmy ve směsi kamínků s kůrou. Na palmtalku (asi největší zahraniční fórum na pěstování palem) je skvělé vlákno ohledně pěstování indoorových palem a právě tam lidé často pěstují vzácné druhy v anorganickém, nebo částečně anorganickém médiu, které ostatním lidem v bytech vůbec nepřežívaly. Typicky třeba ve směsi Seramisu s píniovou kůrou o nízké frakci.
Mé první experimenty s palmami nedopadly úplně podle očekávání. Pěstoval jsem je v klasických rašelinových substrátech s přídavkem písku, perlitu nebo zeolitu. Poté jsem přešel na keramzit o velmi nízké frakci (liapor 1-4 mm) s lignocelem (kokosový substrát) a perlitem. Největším nedostatkem tohoto pěstebního média byla nízká frakce lignocelu, která celou směs po zálivce úplně udusila a držela velké množství vody. Lignocel se začal rozkládat a problém byl na světě.
Obrázek 3: Johannesteijsmannia altifrons, sběr semen z Thajského pohraničí. Dělá mohutné, velmi pevné a nedělené listy. Na druhé fotce dominuje svou velikostí například kokosové palmě (menší rostlina z kokosového dvojčete). Všechny ve 2l květináčích s hydroponickým mixem.
Inspiroval jsem se tedy zahraničním fórem a nakoupil Seramis, píniovou kůru, a protože je Seramis velmi drahý (30l stojí okolo 900 Kč), přikoupil jsem i směs zeolitu, lávy a pemzy (médium používané v hydroponii jako zeostrat), které vyjde při 25l balení na cca 400 Kč. Výsledná směs tedy obsahovala velkou část anorganických médií a cca třetinu tvořila organická část právě z píniové kůry. Zajímavé bylo, že nikde se nepoužívala žádná jiná organická hmota (například kokosové chipsy, které jsem se domníval, že by mohly být vhodné) a po letech pěstování je mi jasné proč tomu tak je. Kůra totiž v nízké frakci drží skvěle ideální množství vody a v dlouhodobém horizontu nedochází k jejímu rozkladu (například jako tomu je u kokosu). To podporuje i fakt, že se tato kůra používá pro pěstování epifytních rostlin jako jsou tilandsie nebo orchideje, kde ani po mnohaletém pěstování nevidíme v květináči rozloženou a degradovanou hmotu.
Přesadil jsem tak tehdejší sbírku tropických palem (tou dobou stovka botanických druhů, dohromady stovky květínáčů palem) do prvního čistě hydroponického mixu. A popravdě byla to dost dlouhá a náročná cesta, než jsem se dočkal nějakých viditelných úspěchů. První problém nastal v tom, že se musel původní substrát od kořenů odstranit, často i vymýt a pro rostlinu to znamenalo velký šok a stres. Nebylo tak překvapením, že palmy dlouhou dobu nerostly. Některé se po pár měsících probraly k životu a začaly růst jak nikdy předtím (zpravidla velké solitérní druhy). Ty drobné podrostové (rody jako Chamaedorea, Calyptrocalyx nebo Pinanga) se z toho šoku vzpamatovávaly mnohem déle. Nejdéle ze všech to trvalo rodu Calyptrocalyx, co začaly růst až snad po dvou nebo třech letech. Bohužel i část rostlin odešla. Dnes už vím, co jsem za chyby udělal a jak případný přechod udělat méně stresujícím.
Obrázek 4: Calyptrocalyx elegans, podrostový druh palem, který po přesazení do hydroponie zprvu asi 2 roky nerostl. Nyní je to takový fešák.
Jednou z velkou chyb bylo například zalévání palem ze shora (případně rosení substrátu). Došlo tak k nahnití citlivého krčku palem a uhnití srdíčka uvnitř palmy. Častým obrázkem byla mrtvá palma se zdravými kořeny bez srdíčka. Zalévání palem (nejen v hydroponii) je nejbezpečnější vždy spodem, kdy vrchní část pěstebního mixu zůstane suchá. Palmy si časem vytvoří mocnou soustavu kořenů v hlubokých květináčích ke zdroji vody a krček palmy zůstane v bezpečí.
Po letech experimentování jsem se dopracoval k univerzálnímu a mimořádně jednoduchému pěstebnímu systému
Možná v tuto chvíli vypadá hydroponické pěstování jako hrozná věda s mnoha pravidly, ale opak je pravdou. Zalévání je mimořádně jednoduché, rostliny v hydroponii nemůžou být bez vody, takže stačí jen doplňovat hladinku na dně podmisek. Není tak vůbec nutné složitě hlídat vlhkost substrátu, abychom rostliny nepřelili nebo neusušili. Zároveň je hydroponie také mimořádně bezúdržbová, můžete odjet na měsíc na dovolenou a dát rostlinám do podmisky jen větší množství vody. Tím že se hydroponické médium skládá buď úplně, nebo z velké části z anorganických stálých inertních materiálů, není zde nic, co by se rozkládalo, hnilo a dělalo u kořenů neplechu. A při použití píniové kůry není obava z degradace na místě, kůra je velmi stabilní i po mnoha letech.
Hydroponie je tak snadná, že není ani potřeba hledat speciální “recepty” na namíchání pěstebního mixu. Stačí když použijete co je pro vás dostupné v poměru, který člověk uzná za vhodné. Ověřených materiálů do hydroponie je velké množství a mají několik věcí společných. Měly by být ve frakci vhodné pro velikost rostliny a nádoby (1-4 mm je naprosto univerzální pro většinu rostlin) a být skutečně inertní (dlouhodobě chemicky stálé a nereagující s jinými přísady, hnojivy a vodou). Důležitou roli také hraje mikroporéznost. Čím je materiál v pěstebním mixu mikroporéznější, tím větší plochu vytvoří pro půdní mikrobiom. Jmenovitě to tedy může být směs z těchto materiálů: keramzit, liapor (pálený jíl používaný ve stavebnictví, ale pro pěstování je vhodný), zeolit (velmi mikroporézní materiál používající se například ve filtrech vody), láva, pemza, Seramis (ten je ale bohužel velmi drahý) a plno dalších jim podobných. Inspirovat se může člověk u kaktusářů a pěstitelů bonsají.
Obrázek 5: Přesazování Verschaffeltia splendida ze 2l do 7l. V tomto hydroponickém mixu dominoval seramis s piniovou kůrou.
Ve výsledku pěstitel použije vždy to, co je pokud možno lokální a cenově dostupné. Výsledek bude více méně stejný, nemá cenu jezdit do zahraničí pro speciální bonsajové přísady. S trochou nadsázky, často v lokálních stavebninách můžete objevíte materiál, který může ve výsledném mixu udělat podobný užitek jako jiné profesionální materiály. Já dávám přednost zejména minerálním druhům jako je zeolit, láva a pemza. Ovšem kvůli jejich vysoké hmotnosti je dobré výsledný mix trochu odlehčit jemnou frakcí piniové kůry nebo zmiňovaným liaporem. Jestli přidat kůru nebo nikoliv je více méně jedno. Já ji mám rád, je pro rostlinu přirozenější než minerální kameniva, ale praktický efekt nedokážu posoudit.
Důležité jsou také podmisky. Ve velkém množství rostlin jednotlivé mělké podmisky se špatně obstarávají a může se stát, že si hydroponii zvrhneme (zejména při použití hlubokých nádob) a máme na zemi hromádku neštěstí složených z různých kamínků. Ideální volbou pro větší prostory je použití bedýnek. Já používám transparentní Samlu z Ikea (39x28x14 cm/11 l), kde naspod je klidně i několik litrů vody a díky vysokému okraji nehrozí převrhnutí květináčů. Při pěstování malých rostlin si ale vystačím s klasickými podmiskami. Ovšem i s tou vodou opatrně, než si pěstitel může dovolit nechat tolik vody v podmisce, musí rostliny být na hydroponii zvyklé a prokořeněné. Standardně stačí půl cm vody na dně.
Hnojení hydroponie
Správná výživa rostlin je alfou a omegou pěstování, ale i ani zde není třeba hnojení přehánět. Na různých eshopech lze zakoupit hnojiva přímo na hydroponické pěstování, ale není to nutné. Nikdy jsem je ani nezkoušel. Já si vždy vystačil s obyčejným Kristalonem gold a vodou z akvária. Důležité je hnojit pouze vodou rozpustnými minerálními hnojivy a značku nebo druh už je více méně na každém. Ovšem je dobré se na chvíli zastavit u té vody z akvária.
Obrázek 6: Hnojení rostlin nemusí být jen nudný minerální prášek, postačí i malé akvárium o dvou rybičkách jako zdroj vody s živinami.
Obecně lze říci, že pokud máte dobře zajetou a funkční nádrž s rostlinami a vodními živočichy, máte k dispozici tu nejlepší možnou zálivkovou vodu. Pokud nádrž funguje správně, je v ní plno prospěšných látek včetně základních živin a mikroorganismů. Možná to zní jako klišé, ale rád bych toto tvrzení podložil několikaletým experimentem. Většinu palem v hydroponii mám v malých 2l květináčích na pěstebním stole u západního okna. A tyto palmy jsou živeny pouze zálivkou z akvária. Hnojivo neviděly za poslední roky vůbec žádné a takové nádherné listy, které některé palmy dělají neuvidíte možná ani v botanických zahradách.
Vhodné nádoby a jejich velikost
U palem to byly jednoznačně hluboké nádoby, ideálně hranaté, aby se maximalizovalo využití pěstebního prostoru. Ovšem pro kusové rostliny jsou nejlepší transparentní květináče, kde člověk může pozorovat a kontrolovat růst kořenů, podobně jako při pěstování orchidejí. Nicméně ani jedno z vyjmenovaného není pravidlo, jen takový tip, který může pomoci s pěstováním.
Obrázek 7: Ani po letech jsem se nedostal k přesazení některých palem. Tak i přes to, že mají přes metr a půl, musí růst ve 2l květináčích. A možná jim to ani nevadí. Vlevo nejmenší zástupce rodu Caryota – Caryota monostachya, vpravo Johannesteijsmannia altifrons a kokosová palma.
Velikost nádoby u klasického pěstování by měla být úměrná velikosti rostliny a kořenovému systému. Ovšem na základě mých zkušeností to u hydroponie neplatí tak striktně. Pěstuji malé palmy s pár lístky ve stejně velké nádobě, jako rostliny, které mají metr a půl, kdy v létě vypijí klidně i půl litr vody denně. Jak je to možné? Klíčem je právě dostatek vody, který stimuluje rostlinu k růstu a zároveň nedochází k zahnívání kořenů právě díky vhodnému složení pěstebnímu mixu. Ovšem toto uvádím jako extrémní příklad variability při pěstování v hydroponii, ne jako ideální příklad pěstování.
Údržba hydroponie a boj se škůdci
Ani zde není nutné hledat složitosti, stejně jako jsme zvyklí kytky jednou za čas osprchovat a dopřát jim trochu toho umělého deště jako v domovině, u hydroponie děláme prakticky to samé. Jen se u toho trochu pronesete v případě, že také použijete vulkanické směsi. Já palmy ještě navíc prolévám vodou, abych vyplavil případné usazeniny hnojiv. Pokud se objevují škůdci a ani sprcha nepomůže, nemusíme rostliny ošetřovat jenom postřikem, ale chemickým přípravkem je možné rostliny také zalít. Ovšem tady pozor, tato problematika je tak složitá, že ji zlehčím a bez větších vysvětlování zmíním jen jeden druh přípravku, u kterého jsem si jistý, že zaprvé funguje a zadruhé, rostlinám ani ve větších a dlouhodobých koncentracích neuškodí.
Obrázek 8: Přesazování Salacca zalacca, zatímco my bojujeme se škůdci, tato palma bojuje svými trny doslova se vším v její blízkosti.
Většina lidí, zejména výrobců, vám bude tvrdit, že nesmíte překračovat doporučené dávkování a svým způsobem vám to musí říkat. Kvůli vaší bezpečnosti. Nicméně škůdci jsou čím dál odolnější (a to je fakt, pokud použijete přípravek v nižší koncentraci, škůdci si na něj zvyknou) a chemie na boj se škůdci je čím dál více regulovaná ze strany EU. Nicméně zpět k tématu, na co se mohu spolehnout je účinná látka Acetamiprid prodávaná pod názvem Mospilan (nejčastěji v koncentraci 20 SP). Byla dříve součástí i Puklistopu pro odstranění těch nejodolnějších škůdců a má obrovskou výhodu, že může být vstřebána kořeny rostlin a škůdci parazitující na listech si pak dopřávají pokrm s postupným uvolňováním insekticidu a zahynou. Není tak vůbec problém dát do zálivky Mospilan a méně odolné škůdce to odradí od dalšího paralyzování vaší rostlinné sbírky. Acetamiprid ovšem bohužel nefunguje na škůdce jako jsou svilušky, nebo třásněnky.
Ideální cesta rostliny k hydroponii
Většina rostlin, jak jsem se snažil popsat, zažila hydroponii stylem trochu přeneseným, hodit do vody a nauč se plavat. To znamená, když rostlina nefungovala v substrátu, vyklepal jsem původní kořenový bal (případně opláchl vodou) a zasadila se rostlina do stejné nádoby akorát s hydroponickým mixem. To je dost riskantní cesta, která může vést i ke ztrátám na životech (upřímně doufám, že jen těch rostlinných). Bohužel je ale tato cesta nejčastější. Když nám rostliny nerostou tak, jak potřebujeme, začínáme hledat příčinu a experimentujeme.
Velká semena můžeme klíčit bez problému v hydroponické směsi, ovšem při klíčení malých, drobných semen je situace složitější. Pro úspěšné vypěstování z malých semen musí být použité médium o dostatečně nízké frakci úměrné těm nejmenším kořínkům. Proto je lepší klíčit rostliny jednodušeji například v lignocelu. Ten je velmi vzdušný, drží ideální množství vody a rostliny do něj zakoření rychle a ochotně. Poté ale nastává otázka, jak a kdy šetrně přesadit a zvyknout malé semenáče na hydroponii. Odpověď na první otázku jak, je snadná. Trocha té organiky se časem v hydroponii stejně vymyje, takže i s lignocelem je možné zasadit rostliny do hydroponického mixu. Je důležité mít na paměti, že nezalévám v tuto chvíli jenom hydroponii, ale i organiku, takže první měsíce velmi opatrně. A teď druhá odpověď kdy přesadit. Univerzální odpověď neexistuje. Musí být rostlina dostatečně silná, mít dost kořenů a listů (klíčící listy nestačí!), aby tento přechod zvládla bez újmy. Často stačí zdravý selský rozum.
Obrázek 9: Klíčení palmy Johannesteijsmannia altifrons, po vyklíčení zasazena rovnou do minerální směsi s kůrou.
U vegetativního množení řízkami je situace podstatně jednodušší, protože můžeme nařízkovanou rostlinu kořenit ve vodě, nebo rovnou v hydroponickém mixu. Někteří lidé preferují kořenit řízky spíše v rašeliníku (sphagnum moss) a ani tady nevidím problém. Jakmile má rostlina ve vodě nebo rašeliníku dostatek kořenů, stejným způsobem ji zasaďte do hydroponie, jako byste ji zasadili klasicky do substrátové směsi.
Jaké jsou limity hydroponie?
Naprostá většina znalostí o hydroponii vychází z několika letého experimentování s palmami, kde jsem hydroponii vyladil k maximální spokojenosti, kdy stačí rostliny 2x za měsíc zalít do jedné velké podmisky (bedýnky) a tím začíná a končí většina práce s rostlinami. Ovšem v Tropiku se věnujeme obrovské škále rostlin, kdy každý druh může (ale nemusí) mít individuální nároky.
Poslední dobou jsme palmy jak při mém pěstování, tak u pěstování v Tropiku upozadili a zaměřili jsme se na teď, dovolím si říct, mainstreamové pěstování. Jako jsou třeba rody Hoya (voskovky), Philodendron nebo Monstera. A když jsme s nimi začínali, nezávisle na sobě jsme se řídili intuitivně a pěstovali jsme je v substrátových směsích na bázi rašeliny s různými přídavky aditiv. A do určité míry to funguje, ale postupně vyplývá na povrch, že většina rostlin není úplně s tímto pěstováním spokojená. No a my taky ne…
V případě, že pěstujeme pár kusů rostlin, nemá smysl hluboce řešit, do čeho rostliny zasadit. Obzvláště, jestli do substrátu přimíchat například perlit, nebo zeolit. Ve výsledku je to opravdu jedno. Pokud se ale bavíme o stovkách, možná i tisících kusech rostlin, začíná být velký rozdíl do čeho rostliny zasadit. Kterou přísadu mixu preferovat a kterou upozadit. Obvykle po roce pěstování jakékoliv rostliny v mixu s použitím substrátu s rašelinou, první měsíce rostliny vyčerpávají jednoduše přijatelné živiny z organického média, skvěle rostou a dělají radost. Po roce a déle začínají první problémy a snažili jsme se přijít na to, co děláme špatně a s čím mají rostliny problém. A ten problém je zkrátka použití obecně organické hmoty v nízké frakci, která není dlouhodobě stabilní a dochází k její přeměně a degradaci.
Obrázek 10: Vlevo klíčení palmy Pelagodoxa henryana a vpravo dominuje klíčícím palmám Pinanga sp.
Přecházíme proto nezávisle na sobě opět na hydroponii, kdy se organice vyhýbáme a sázíme na jistotu, respektive na to, co už jednou u palem zafungovalo. A z prvních výsledků to vypadá, že takové hydroponické pěstování má skutečně univerzální použití. Sice vám první rok nebudou rostliny růst tak rychle, ale odvděčí se vám mocným kořenovým systémem, ze kterého poté odstartují a rostliny skutečně ukážou, čeho jsou v bytu schopné.
Faktem také je, že zprvu rostliny málo vyvinuté, potřebují snadno přijatelné látky ve vodném roztoku. Proto je organický substrát skutečně vhodný a minerální hnojiva to zprvu nedoženou. Už jenom kvůli tomu, že v anorganice chybí mikroorganismy rozkládající minerální složité sloučeniny na rostlinu přijatelné jednoduché látky. To je také důvod, proč rostliny po přesazení nějakou dobu stagnují a nerostou. S tím ale právě může pomoct voda z akvária bohatá na mikroorganismy a rovnou přístupné jednoduché živiny, nebo různé humínové a fulvokyselinové přípravky. Minerální hnojiva první rok moc význam nemají. Zkoušeli jsme například Lignohumát AM a velký potenciál může mít i výtažek z vermikompostu, ovšem zde si ještě na výsledky musíme nějaký ten měsíc, možná i rok, počkat. Potenciál rozvíjet hydroponický systém je skutečně obrovský.
Obrázek 11: Vlevo podrostová Pinanga bicolana s nádherným vzorem, vpravo vzácná palma sesterského rodu Verschaffeltia – Nephrosperma vanhoutteanum.
Univerzálnost použití hydroponie tak nemůžeme v tuto chvíli ani potvrdit, ani vyvrátit. Na teoretické rovině jsme o tom přesvědčeni, ale abychom toto tvrzení mohli prezentovat, je nutné ještě několikaleté pěstování. Naše tvrzení je v tuto chvíli založeno na faktu, že když to fungovalo u mimořádně náročných palem, proč by to nezafungovalo u aroidů, které mohou být do určité míry na pěstování méně náročné.
Sečteno, podtrženo
Hydroponie při dodržení základních pravidel je skutečně velmi jednoduchý, dovolím si říct až bezstarostný systém. Není nutné hledat složitosti a vymýšlet vymyšlené. Většina z nás, pěstitelů, se primárně věnujeme jiným činnostem, než pěstování rostlin (pokud zrovna nejste zaměstnán na plný úvazek v Tropiku). Chodíme do práce, jsme například s rodinou nebo přáteli a rostliny pěstujeme pro potěšení ve volném čase. Proto je důležité najít si takový kompromis, který bude časově nejvýhodnější pro nás a zároveň pro rostliny minimálně limitující v růstu. Právě v hydroponii jsem byl schopen vypěstovat palmy, které v bytě ještě nikdo nepěstoval (a v substrátu mi pěstovat nešly). Když vám přítel z Thajska či Singapuru zašle semena nebo sazenice, není prostor pro chyby a musíte sázet na jistotu. Respektive do jistoty. Tou pro mě byla a je, hydroponická cesta a organické substráty a hnojiva si rád nechám na venkovní pěstování.
Autor: Ing. Vojtěch Pospíšil