Napadlo vás někdy, jak je vůbec možné, že u nás některé palmy mohou celoročně růst venku? Zde se opravdu do hloubky dozvíte, jak je to možné. Původ – domovina těch nejmrazuvzdornějších palem, totiž určuje jejich odolnost. Dále stojí za povšimnutí okolní rostlinstvo, které v domovině spolu s palmami roste – i podle toho se dá usoudit, co konkrétní palma snese. Na fotkách potom uvidíte konkrétní druh palmy tak, jak roste ve své domovině.
Asijské druhy
Trachycarpus takil, s odolností blížící se -20°C, je do našich podmínek jeden z adeptů na venkovní výsadbu a to i proto, že velmi dobře snáší vlhkost v zimě. Pochazí z indické části Himálaje, kde roste v dubových lesích v nadmořské výšce až 2700 metrů. Konkrétně roste v oblasti Kumaon (Kumaun), Kalamuni a Bageshwar ve spolkové zemi Uttarákhand. V této oblasti je průměrná lednová teplota v závislosti na nadm. výšce 4,5 – 6,5°C, což je o asi 6-7 stupňů více, než u nás. Slabé mrazíky jsou v zimě na denním pořádku a jednou za čas se zde vyskytnou teploty okolo -10°C. Rostliny jsou proto stavěny na docela slušné mrazy, připustíme-li, že každá rostlina má ještě své „rezervy“. Léta jsou zde stejně teplá, jako u nás (průměrná červencová teplota okolo 18°C), jsou však poněkud delší.
Trachycarpus fortunei pochází z jihu středočínské provincie Hubei, zde roste jen v nížinách, na jih zasahuje do severní Indie a Barmy, roste zde do výšek až 2400 metrů. Teplotně jsou nížiny provincie Chu-Pej (Hubei) v zimě poměrně stabilně chladné, výjimkou nejsou ani slabé celodenní mrazy a teploty nárazově -8 až -10°C. Průměrná lednová teplota je ale 5°C. Léta jsou zde v nížině však přímo žhnoucí s průměrnou teplotou 28 – 30°C v červenci a srpnu. Dále na jih, na severu Indie, kde roste ve výškách až 2400 metrů, jsou léta podstatně chladnější, srovnatelná s našimi, a zimy s průměrnou lednovou teplotou opět kolem 5°C.
Forma „Naini Tal“ pochází z okolí stejnojmenného města v indickém státě Uttarákhand. Klima tohoto města není nijak chladné, přestože leží ve výšce kolem 2100 metrů; lednová teplota je na 9°C. Odolné palmy mohou pocházet z okolních hor, kde může teplota v zimě nárazově klesat mezi -5 a -10°C.
Trachycarpus princeps roste pouze na několika malinkých lokalitách v západní Číně. Je velmi zajímavé, že rostou pouze v oblasti Nujiang v čínské provincii Yunnan (ze které pochází i některé mrazuvzdorné banánovníky), na neuvěřitelně strmých, západních a východních, téměř svislých svazích, nad stejnojmennou řekou (Nujiang), do výšek 1900 metrů. Zimy jsou zde poměrně teplé, lednový průměr je okolo 7°C, a mrazy se zde vyskytují jen slabé, nicméně tento druh je v praxi vyzkoušený a patří také mezi nejodolnější Trachycarpusy. V minulosti zde patrně byly mrazy silnější.
Nannorrhops ritchieana – je palmou, která zasluhuje ještě velké botanické zkoumání, neboť vychází najevo, že existuje více druhů. Nejodolnější je Nannorrhops ritchieana, který pochází ze severu Pákistánu. Nannorrhops „arabica“ je naopak teplomilnou palmou, která roste na jihu Íránu a Pákistánu, kde je v zimě až o 15°C tepleji. Nannorrhops ritchieana, ten ze severního Pákistánu a oblasti Kašmíru, čelí skutečně výrazným mrazům a dokonce i výrazným sněhovým srážkám. Pakliže se vyskytuje ve výškách až 1700 metrů, musí zde čelit průměrné lednové teplotě pouhých 2,5°C, což je o pouhé 4 stupně více, než náš průměrný leden a dokonce jen o dva stupně více, než je průměrný leden v nejteplejších místech Česka. Mrazy do -15°C zde nemohou být výjimkou. Od poloviny Pákistánu jižněji však již prakticky nemrzne, to znamená, že při hledání vhodného zdroje semen je nesmírně důležitá právě poloha matečnic. Na trh se většinou nedostaly zdroje semen z těch nejodolnějších lokalit a to hlavně díky neuvěřitelně odlehlým oblastem v takřka nepřístupném a velmi nebezpečném území.
Severoamerické druhy
Sabal minor je palma, pocházející z jihovýchodu USA. Nejen zima 2013/14 zde prověřila jeho odolnost. Pochází ze severní Floridy, Texasu, Louisiany. Areál rozšíření dokonce zasahuje i do Jižní Karolíny, Alabamy, Mississippi, Georgie a ještě jih Arkansasu a do Severní Karolíny. Tyto státy již rozhodně nepatří do tropů, většinou ani do subtropů. Jsou zde sice pravidelně horká léta (průměrné červencové teploty 23 – 27°C) , což Sabal potřebuje, nicméně celá Severní Amerika má nevyzpytatelné klima a teploty se v zimě často změní i o 30°C za jediný den! Sabal minor tedy prokazatelně roste v oblastech, kde teploty klesají až k -20°C. Přirozeně roste například v Texasu, v okolí Dallasu, kde je naměřené teplotní minimum -23°C! Dále u města Montgomery v Alabamě, historické minimum -20,6°C, nebo město Texarkana v Arkansasu s minimem -22,8°C. Více na jih jsou teploty samozřejmě vyšší, nicméně i tam se občas mrazivý vzduch dostane: New Orleans u moře na jihu Louisiany s minimem -14,4°C nebo město Tallahassee na severu Floridy má zimní minimum -18,9°C a v okolí všech zmíněných měst, dle dostupných map rozšíření, Sabal minor roste. Vůbec nejodolnější typy S. minor se vyskytují na krajním JV Oklahomy, jihu Arkansasu a na severu státu Mississippi a severu Alabamy. Na severu Alabamy, v okrese Cherokee, rostou v přírodě minory, které si zde zcela prokazatelně zažily mráz -24°C a lokálně pravděpodobně i méně!
Sabal palmetto má podobný původní areál rozšíření, jako Sabal minor, nezasahuje ale tolik na sever, ani do vnitrozemí. Pochází téměř z celé Floridy, jihovýchodu Georgie a východu Jižní Karolíny a zasahuje až na jih Severní Karolíny. Naturalizované populace jsou však dnes již až o 160 km severněji a více do vnitrozemí, než je jejich původní areál. Zde stojí za zmínku teplota -17°C, jež byla naměřena na pobřeží na jihovýchodě Jižní Karolíny ve městě Charleston, kde Sabal palmetto přirozeně roste! Na pobřeží Georgie je to například město Savannah s teplotou -16,1°C a na severovýchodě Floridy u pobřežního města Jacksonville s -13,9°C. Všude kolem se Sabal palmetto vyskytuje a dokonce i o desítky kilometrů více do vnitrozemí, kde je menší oteplující vliv Atlantiku.
Sabal mexicana je sice svou velkou částí přítomen v téměř tropických oblastech od Nikaraguy přes Mexiko a na sever až na krajní jih Texasu, ale v minulosti se však nejspíše vyskytoval mnohem dál na sever až přibližně k městu San Antonio. Tato populace byla již vymýcena, ale přesto je nejsevernější populace tohoto druhu a naturalizované populace např. i v Louisianě velmi mrazuvzdorná. V již zmíněném San Antoniu bylo naměřeno minimum -18°C, avšak už v době, kdy byl v okolí města dávno druh vymýcen a v době výskytu zde žádné město nebylo, takže nedocházelo k žádnému efektu tepelného ostrova města. Historicky se tak i tento druh jistě setkal s teplotou, která mohla ojediněle klesnout i pod -20°C. Mrazuvzdornost Sabalu mexicana, ale i S. minor a palmetto dokazuje nedávný vpád mimořádně studeného vzduchu do Dallasu v Texasu, kde bylo v různých částech města a periferií od -16 do -21°C a kultivované sabaly tyto mrazy zvládly často i bez poškození listů, zatímco třeba trachykarpusům listy zcela zmrzly!
Rhapidophyllum hystrix je celosvětově známa jako nejodolnější palma na světě s odolností snad i pod -30°C. Existují sice zprávy o přežití i takto extrémních teplot, ty ale pocházejí z kultivace, kde se mohlo sejít mnoho faktorů. Co se týče skutečného výskytu a z toho vyplývající přirozené mrazuvzdornosti, tak když se podíváme na areál rozšíření, zjistíme, že nezasahuje ani tak na sever, jak je tomu u sabalu minor. Pochází ze střední a severní Floridy, Ostrůvkovitě potom roste v Georgii, nejvíce na sever se vyskytuje přibližně u města Augusta, kde je historické minimum na „slušných“ -20°C. Dále se palma vyskytuje ještě na jihu Alabamy a Mississippi, kde u města Jackson (Mississippi), kde se ojediněle Rhapidophyllum vyskytuje, naměřili -20,6°C. Prakticky ze stejných oblastí pochází i Serenoa repens, u které je mrazová odolnost udávána mnohem menší, než u rhapidophylla, ale zdá se, že „dobře zavedená“ Serenoa bude opravdu velmi odolná, už jen proto, že v oblasti jižní Georgie si Serenoa musela historicky prožít dvacetistupňové mrazy.
Obr.: Přirozené rozšíření palem v USA dle hustoty zastoupení druhů. Na západě země je to Washingtonia filifera.
Africké druhy
Chamaerops humilis, varieta cerifera, je velmi odolná palma, která pochází z pohoří Atlas v Maroku, kde roste do výšek 1700 metrů nad mořem. Průměrná lednová teplota v takových výškách je pouze 3,5 až 4,5°C, mrazy jsou zde v zimě tedy na denním pořádku a to až do -12°C. Jen ojediněle klesne teplota níže, například marocké město Ifrane v Atlasu ve výšce 1600 metrů má historické minimum neuvěřitelných -24°C, dá se tedy říct, že se nárazově i s takovými teplotami musel v historii tento druh palmy vyrovnávat.
Evropské druhy
Chamaerops humilis je jedním ze dvou druhů palem kontinentální Evropy. Pokud bychom počítali i ostrovy, pak z Evropy pocházejí druhy 3. Ch. humilis je domácí podél západního pobřeží středozemního moře, ve Španělsku, Portugalsku, Itálii a Francii. Ve Španělsku jde o východní pobřeží od Barcelony na jih, v Itálii jde o celé západní pobřeží od města Pisa se známou Šikmou věží, dál na jih. Ve Francii jde o malou oblast na Azurovém pobřeží. Tento druh je sice nejseverněji přirozeně se vyskytující palmou na světe, ale díky Golfskému proudu a relativně oceánickému klimatu si druh v domovině jen zřídka kdy zažívá mrazy pod -7°C, zcela ojediněle snad do -10°C. Jiný případ je varieta cerifera, která je sice jižnější, ale roste ve vyšších polohách a relativně daleko od oceánu a moří.
Phoenix theophrasti je druhou evropskou palmou, jejíž nejsevernější populace, zejména Golkoy a Epidaurus, patří mezi nejodolnější palmy se zpeřenými listy. Zcela jistě alespoň co se evropského formátu týče. Druh pochází z Kréty a přilehlých ostrovů, populace zasahují až do krajně západního Turecka do okolí města Bodrum. Zde se nachází populace Phoenix theophrasti var. golkoy. Zajímavostí je, že tato populace má výrazně delší květenství, než jakékoliv jiné theophrasti. Předpokládá se, že by mohlo jít o dávný hybrid s pravým datlovníkem. Jde o populaci, která je z historie stavěná na mrazy až kolem -10°C a také např. na dočasné zimní zaplavení sladkou vodou. Nejbližší dlouze měřící meteorologická stanice u tureckého Bodrumu je ve městě Izmir, kde bylo naměřeno historické minimum -11,1°C. Nejodolnější se však jeví populace Phoenix theophrasti var. epidaurus, na Peloponéském poloostrově, poblíž města Palea Epidauros. Jde o jedinou populaci v pevninském Řecku, která čítá pouze asi 25 jedinců, z toho nejspíše jen jediná rostlina je schopna tvořit semena. Co se týče místního klimatu, jde sice o „čisté“ subtropy s horkými léty a teplejšími zimami, ale východní Středomoří je přeci jen citlivější na možné arktické vpády, než západní Středomoří, kde se vyskytuje Chamaerops humilis a zjevně zde byly v delší minulosti zimy výrazně tužší, neboť Phoenix theophrasti var. epidaurus byl v Holandsku hlouběji testován (metodou kvantifikující buněčné poškození listů mrazem) na mrazuvzdornost a zjistilo se, že listy mají přibližně stejnou mrazuvzdornost, jako nejmrazuvzdornější palma se zpeřenými listy na světě, Jubaea chilensis! Tedy zdá se, že listy by měly mít mrazuvzdornost kolem -12°C!
Shrnutí
To jsou ty nejodolnější palmy, vyskytující se na severní polokouli, které u nás lze i venku s větším či menším úspěchem pěstovat. Je vidět, že i v domovině se palmy musely navyknout na až mrazivé teploty, nicméně proti našim zimám je zde podstatný rozdíl a to v délce trvání mrazů. Zatímco se velmi často dočtete, že rostlinám škodí naše proměnlivé klima, tak se podívejte například na celé území USA, kde je schopna se změnit teplota o 30 stupňů během jediného dne (přes zimu), i více. Obzvláště u pobřeží. Je to dáno tím, že vzduchové hmoty nemají severojižním směrem napříč Severní Amerikou žádnou velkou barikádu, jako například evropské Alpy, takže horký vzduch z mexického zálivu se může dostat daleko na sever za hranice Kanady a naopak mrazivý arktický vzduch se dostává až na sever Mexika. O to více je to umocněno tzv. tryskovým prouděním, které je za tyto severojižní vpády vzduchových hmot zodpovědné, respektive je jejich nosičem. Těmito teplotními rozdíly mj. v USA vzniká energie pro vznik ničivých tornád. Mnohem „živější“ počasí je i v Asii. Takže problém našich zim je přesně opačný – trvalé chladné epizody v zimě, trvalé inverze s vysokou vlhkostí vzduchu a podobně. Zatímco v USA může být i na severu Floridy, Texasu nebo v Georgii či Louisianě pod -20°C, je to ale zpravidla záležitost jedné nebo dvou nocí, další noc je již třeba -8°C a další noc už se mráz ani neobjeví. Na druhou stranu je ale pro rostliny jihovýchodní USA někdy dost problematické, že extrémní mrazy zde vtrhnou například týden po tom, co zde bylo +20°C a rostliny jsou tak de facto zasaženy mrazem v průběhu vegetace, což je něco, co u nás nezažijí. Tak či tak, je velmi pozoruhodné, co tamní palmy musí občas vydržet!
Autor: Radim Kolečkář