Samotné zimování lze rozdělit do mnoha forem. Vše záleží na mnoha okolnostech. Třeba jak velkou palmu se chystáte zimovat, kolik do toho chcete investovat, a to ne jen peněz, ale i času. Začal bych asi tou nejdůležitější otázkou k pochopení. Co je vlastně zimování a proč ho provozujeme u trachykarpusů?
Pojmem zimování rozumíme ochranu rostliny před zimou. „Problém“ je, že v posledním desetiletí se zimy značně oteplily. A zimování mrazuvdorných palem je již na jiné úrovni. Před rokem 2013, po němž odstartovala série teplých zim, se občas vyskytovaly zimy s výraznými zimními projevy a zimování mělo hlubší význam pro vůbec samotné přežití palem. O 10 let později se již nezimuje kvůli samotnému přežití palem, ale spíše kvůli estetickému vzhledu, aby například neomrzaly listy, protože mrazy nejsou tak silné, aby ohrozily palmy na bytí, ale jen na vzhledu, alespoň tedy v teplejších oblastech.
Ale k tomu, aby neomrzaly listy, není třeba mít trachykarp celou zimu zazimovaný venku v zemi. V nové éře by tak mělo být spíše použito slovo „zakrývání“.
I tak se ale samozřejmě mohou palmy regulérně zazimovat. Jsou pěstitelé, kteří nepotřebují riskovat zdraví svých palem a často nemají čas se přizpůsobovat počasí, a raději je budou mít celou zimu zazimované v bezpečí krytu, kdy si kryt mohou postavit ještě za hezkých, teplých, podzimních dnů. Pro tyto účely bude patřit následující návod, plynoucí z našeho pozorování.
Zimování
Pro celozimní uchování palmy v netknutém stavu je ze zkušeností nejméně riskantní způsob zazimování v polykarbonátové boudě. A to platí pro jakkoliv veliký trachykarpus. Má to samozřejmě plno důležitých proměnných, nelze mít celou zimu palmu v boudě zavřenou. Díky tomu, že zimy bývají teplé, se boudy během pár hodin zapaří a pokud se zapaří, a ještě ten den se palma vyvětrá, je to v pořádku, dalšímu zapaření byste se už měli vyvarovat. Zdravá palma si se zapařením poradí levou zadní, ale oslabená palma, nebo při opakovaném a extrémním zapaření u ní může docházet i k nahnívání vegetačního vrcholu palmy. Nahnívání, které nevznikne ani když leží na palmě celou zimu sníh, ale v teple krytu může palmu ohrozit, tak to prostě je…
Zapaření vznikne, když v zavřené polykarbonátové boudě se po studené noci nahromadí vlhký studený vzduch, který ve dne ohřeje slunce, k čemuž stačí i pár minut. Ale pozor, polykarbonát umí zahřát i pouze světlo ze zatažené oblohy! Teplota rychle stoupne a všudy přítomná vlhkost se vysráží po veškerých površích v krytu i po celé palmě. Pokud je změna teploty rychlá a obrovská, tak se studené části palmy, včetně listů v srdíčku a samotný vegetační bod v srdíčku orosí a mokrý zůstane ještě dlouho po vyvětrání. Je to zcela jiná vlhkost, než která třeba po palmě teče při dešti. Dešťová voda se nedostane tak hluboko do srdíčka, jako kondenzující voda při zapaření. Za celou naši palmovou kariéru pěstování palem v zemi, jsme o více palem přišli vlivem zapaření, než že by nám zmrzly. Naprosto nejhorší kombinace pro palmu je, když se zapaří při mrazech v krytu, obzvlášť pokud není kryt vytápěný a v tom krytu i namrznou listy a následně nelze kryt vyvětrat díky silným mrazům. Mohu vám garantovat, že tam riziko vyhnití a úplného úhynu roste dramaticky s každým dnem, kdy palmu nevyvětráte.
Problematika zapaření
Uvedu vám jeden příklad, který se nám stal při posledním zimování palem v dřevěných krytech.
Rychlému zapaření se lze vyhnout použitím materiálů, které se nezahřívají, nebo nedávají možnost pronikání slunečných paprsků. Máme zkušenosti, že na to funguje dobře dřevo, například různé desky, se kterými jsme zimovali palmy dřív, když byly malé. Fungovat to fungovalo, ale nesměla se udělat žádná chyba. Každý přešlap typu špatně zastrčený termostat do zásuvky, za sebou nechal poměrně plný kompost. A ne proto, že by palmy zmrzly, ale proto, že vytápěcí kabely místo vypnutí při -5°C, topily celou noc a některé kryty vyhřály i na pokojovou teplotu. Vypnutím kabelu se kryty rychle ochladily, palmy se zapařily a vzhledem k rozměrům krytů (úzké a vysoké) se nám nepodařilo palmy dostatečně vyvětrat před mrazivou nocí. Po skončení mrazů a sundání krytů i přesto, že si palmy neprošly teplotou nižší než -5°C, všechny postupně odešly. Po odzimování nejevily známky poškození, ale během 14 dní zhnědly listy a na jaře vyhnil střed palem. Ironií bylo, že první palma, která měla špatně zastrčený termostat, který způsobil to, že u ní naopak kabel nejel, tak jako jediná byla po odzimování bez poškození a máme ji doteď! A to si tu noc prošla teplotou pod -12°C bez vytápění v krytu.
Pro mě to tehdy byl impulz, že celým tím zimováním palmám spíše ubližujeme a začal jsem se na zimování dívat jinak.
Zimování drobných palem do 50 cm
Malé semenáče, nebo pár let staré palmy, se zimují nejsnáze. U jejich přezimování bohatě postačí využití zemního tepla, které se nepatrně uvolňuje ze země. Je to teplota 0 až 5°C. Například už pod malou vrstvou sněhu, půda „nikdy“ nezamrzne. Jednak kvůli skvělé izolaci samotného sněhu, ale především také kvůli zemnímu teplu, které udržuje půdu neustále mírně teplejší. K tomu je zapotřebí, aby ale nepromrzla ze shora v době, kdy neleží sníh. Jako zimování tak stačí například, když se před mrazem kolem malé palmy udělá ohrádka z plodu a vyplní se suchým listím nahrabaným na podzim. A zakryje silnou plachtou. Pokud se dá pod plachtu (položí na listí) ještě pár desek polystyrenu do tvaru iglú, efekt ochrany se znásobí. Listí by mělo být ve vrstvě 30 až 50 cm nad palmu a ideálně tak půl metru kolem palmy. A nemělo by být na rostlině déle, než několik týdnů, respektive může i déle, ale musela by se palma občas vyhrabat a nechat vyvětrat. Každopádně tento způsob zimování je ověřený i do brutálních mrazů, s teplotou klesající dost pod -20°C. Při slabších mrazech stačí i palmu čímkoliv nekovovým přiklopit. Víko, plastový kýbl, dřevěné desky, polystyrenové desky, tak, aby byl vzniklý kryt opravdu zavřený ze všech stran. V případě výskytu sněhu ještě zaházet sněhem. Hotovo! Na takto malé palmy stačí opravdu málo, aby je zemní teplo ochránilo.
Varování: nikdy, opravdu nikdy, nedávejte v zimovacím krytu nic na zem. Žádné desky, polystyren ani textilie. Aby se zemní teplo uvolňovalo, potřebuje volný průstup. Proto doporučuji při zimování pod listím, hromádku zakrýt polystyrenovými deskami, aby teplo stoupající ze země se pod deskami udrželo.
Zimování palem do 150 cm
Zimování v krytech jiných, než je polykarbonát, vřele doporučuju pouze pro palmy do 1,5 m výšky. To je výška, kdy se kryt staví pohodlně a můžete se do něj i snadno podívat ze shora. Popřípadě se dá vybudovat zimní kryt z mnoha materiálů, které mají izolující vlastnosti a je to ještě velikost, při které stačí materiály o sebe prostě jen opřít.
Pokud v takovém krytu neplánujete mít zdroj tepla, tak je naprosto zásadní a základní, aby byl kryt dostatečně široký. Palma není teplokrevná a zabalit jí například do netkané textilie opravdu nestačí. Kryt by měl mít například tvar týpí, tak, aby se do něj palma pohodlně vešla a hlavně, aby půdorys krytu měl co největší plochu. Protože čím větší plocha odhalené země, tím více bude v krytu kumulovat zemní teplo a kryt bude výrazně, ale opravdu výrazně pomaleji promrzat. Než promrzne povrch země v krytu, sebere to mrazu mnoho energie a času. Zemní teplo není „výhřevné“, ale jsou to teploty obvykle kolem 0 až +5°C, což naprosto bohatě stačí. Taková teplota je ideální pro přezimování rostlin. Proto je tvar týpí ten nejvýhodnější. A proto doporučujeme i zimovat palmy s využitím zemního tepla, maximálně však jen do 1,5 m, protože vyšší palmy jsou jednoduše řečeno už moc vysoké na to, aby je zemní teplo ochránilo. Na vyšší kusy už musí být kryt většinou propracovanější, lépe zaizolovaný a přístupnější pro větrání a hlavně: vytápěný. Jistě, dobrý kutil vymyslí vyšší kryt i z jiného materiálu, než polykarbonátu. Ale časem možná zjistíte, že je to opravdu pohodlnější..
Zimování velkých palem
Na vyšší trachykarpy se už používá jiný metr pro jejich úspěšné přezimování. Jednak jsou již odolnější na vnější vlivy, na drsnější klima, snesou bez poškození i delší dobu silnější mrazy a tak se může přistoupit i k více variantám přezimování.
Pokud se zimováním nemáte žádnou zkušenost a vaše vysoká palma má před sebou první zimu, měli byste se rozmyslet, jak moc praktické takové zimování chcete mít. Pokud bych vycházel z nejvíce používaného materiálu, tak:
Polykarbonát
-pohodlné prožití zimy s palmou ve skvělém stavu
-pravděpodobně vyšší náklady za vytápění krytu (velká plocha krytu=větší spotřeba tepla)
-vyšší náklady na stavbu krytu
-pevnost a stabilita celého krytu proti těžkému sněhu, ale i větru. Čím silnější polykarbonát, tím lepší izolace ale i pevnost krytu
-u starších a vysokých palem je náročná stavba krytu
-náročnější návrh krytu (dveře, panty, izolace, pevnost, kotvení, externí větrání), s rostoucí výškou palmy roste i celá náročnost takového projektu
-náročnější kotvení širokých krytů bez betonových základů proti vichřici
-akutní nutnost stálého dohledu kvůli větrání (ale zase možnost automatizace a wifi regulace)
-skladování krytů přes léto
Ideální návod, jak postavit kryt, není. Ani jaký by měl mít rozměr. Je to opravdu na představivosti každého jinak, protože trachykarpy, jako jedny z mála palem u nás, netrpí na vymrzání od kořenů, čili kryt může být úzký klidně 60 cm (několik let jsme zimovali i 3 m vysoké trachykarpy v bednách 45 cm úzkých), za předpokladu, že do něj namáčknete všechny listy, proč ne.. Ideální ale určitě je, aby měly listy prostor a nemusely se na zimu složitě vyvazovat. Tam pak ale počítejte s rozměrem až 1,5 m jako minimum. V takovém krytu dokážete uchovat kulatou korunu plnou listů, bez zbytečného vyvazování na zimu. Představte si, svazovat třeba 100 ks listů na jedné palmě!
Takže kryty ano, ale vytápěné a zcela zásadní je, kryty dostatečně větrat! A větrat byste měli každý okamžik, kdy je teplota nepadá pod -10°C.
Schválně nebudu radit, jak a z čeho přesně kryty vyrábět, jelikož tady se fantazii meze nekladou. Kryty mají za úkol palmu ochránit před mrazy, které by nepřežila. Za svojí éru jsme vyrobili mnoho prototypů krytů a řekl bych, že všechny byl dobré, ale podstatný detail k úspěchu vždy byl, že palma uvnitř krytu se nesměla zapařit nebo zmrznout. Jinak je palmě více méně jedno, v čem je zavřená a co má na sobě. Když dodržíte tyto 2 základní podstaty, na přezimování to stačí.
Zakrývání
Za mě nejlepší způsob zimování. Naše zimy jsou poměrně živé a jelikož trachykarpusy milují vodu a do jisté míry snesou hodně drsné počasí, tak není třeba je mít celou zimu zakryté.
Zakrýt je stačí jen a pouze na období mrazů, které by jim poničily listy, nebo ohrozily na životě. Tedy pokud předpovědi slibují pokles teplot dlouhodobě pod -10°C, nebo jednorázově pod -13°C. I kdyby jste ji museli zakrýt na jednu jedinou noc za celou zimu (a že je to velmi časté), je to nutné. Proto, aby byla stále krásná a hlavně, aby se jí dařilo.
Pro tyto případy je fajn si to nijak neztěžovat zbytečnou prací. Například stavěním krytů, které s výškou palmy nejsou už vůbec jednoduché na sestavení. Ze svého pozorování říkám, že kryt, nebo budka z jiných materiálů než polykarbonát, je reálně možné vyrobit a postavit do výšky 3 metrů. Na vyšší výšky to už chce zapojit větší představivost a volit většinou pevný a izolující materiál, nebo přistoupit k tomu polykarbonátu. Viz jeho výhody o pevnosti krytu a pochopitelně izolační vlastnosti. Po letech stavění všech možných i nemožných oblud s všelijakými výsledky, jsme tak na palmy začali používat způsob zazimování tzv „na Lešnera“. Je to způsob, který přinesl do ČR pěstitel a prodejce palem v Praze na Libuši, který se nám jeví jako nejlepší řešení pro rychlé zazimování. Návodů, jak takové zpracování zakrytí palmy udělat, je mnoho, není to jen o textilii a topném kabelu. Občas vídám i pozměněné způsoby, třeba pomocí všech možných přírodních materiálů typu rákos, kokosové rohože, nebo různé textilní materiály, které se na palmu namotají v různých poměrech a vrstvách. Vždy ale je základem kombinace s topným kabelem.
U slabších nebo příliš krátkých kabelů, se vyplatí na palmu naházet více materiálů, ideálně tak, aby první vrstva byla co nejvzdušnější a teplo z kabelu se mohlo kolem palmy rozvinout. Naopak, u silněji hřejících kabelů, stačí i jedna vrstva textilie, protože kabel prostě stíhá palmu ochránit.
U základního zakrytí je vhodnější mít nakoupeny všechny materiály předem, ještě před zimou. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že třeba v prosinci nemusí být k sehnání všechny délky vhodných topných kabelů! Potřebujete k tomu pouze 3 věci, topný kabel, béžovou netkanou textilii a lepící pásku.
Tento způsob zazimování má jednu nevýhodu: pravděpodobně se vám nepovede zazimovat všechny listy na palmě. Můžete se o to pokusit, ale pravděpodobně to pak na palmě bude vidět. Protože jako první krok se musí co nejužším způsobem svázat palmě např. lepící páskou listy k sobě, a to opravdu na úzký kokon, čím užší, tím lepší. A to z toho důvodu, že vám jinak nevystačí ani ten nejdelší topný kabel světa. Nestačí jen svázat řapíky, ale postupně se musí ovinout i vějíře. Tento krok se musí dělat opatrně, aby se vějíře nepoškodily. Přesně u tohoto omotávání vějířů poznáte, že záleží na každém listu, který koruna má. Do tak úzkého tvaru se špatně vyvazují listy, která má palma nejspodněji. Obzvlášť, pokud má na sobě listy 4 a více leté (každý rok vyroste průměrně 12 listů, po 4 letech budete vyvazovat skoro 50 listů!). U hodně olistěných kusů, s plnou korunou a suknicí listů, se dají spodní listy vyvazovat naopak směrem dolu ke kmenu, jde to, ale u některých typů trachykarpusů mohou popraskat řapíky, nebo se nehezky přehnout v ohybu řapíku, kde přechází ve kmen a po odzimování se listy již zpátky nepostaví. Naopak, nalomené řapíky, vyvázané směrem vzhůru, předčasně klesnou ke kmeni.
Dá se to řešit stříháním listů před zimováním. Nechají se jen ty listy, které se vyvázáním nepoškodí, většinou to jsou max 2-3 leté věnce listů v koruně. Listy se většinou stříhají z okrasných důvodů, neboť mnoha lidem přijde, že palma má mít kmen a chochol listů, namísto kmene, který by mohl být porostlý listy až téměř k zemi. My toho fandové nejsme, hlavně u stříhaných palem pak vyrůstají kratší řapíky a palma se nikdy neprojeví v plném rozsahu potenciálu. U hustých korun listů se listy ženou za světlem, takže se navzájem „hecují“, aby dělali delší řapíky a i listy jsou zcela přirozeně mohutnější.
Topné kabely
Na takto úzce vyvázanou palmu se namotá topný kabel. Důrazně doporučuji topný kabel vyzkoušet a informovat se o jeho bezpečnosti. Ne každý topný kabel se na palmy hodí, dokonce po zkušenostech mohu říct, že i některé kabely přímo koupené na rostliny, nejsou vhodné. Ideální watáž je 8 až 13 w na metr kabelu, při vyšším výkonu se kabel může při delším provozu zahřát na teplotu ohrožující zelené části palem. Otestovat bezpečnost kabelu můžete hlavně venku. Zapněte ho, rozmotejte a nechte 20 minut běžet. Pokud bude při teplotách kolem nuly samotný kabel na dotyk velmi teplý, je to moc. Správně by měl být jen na pocit vlažný! Ale i pokud je nevhodný na přímé omotání, vymysleli jsme způsob, aby se i přesto dal takový kabel použít. Stačí dát tenké dřevěné latičky (min. 4 ks) kolem dokola svázané palmy, ve svislé poloze, a kabel se namotá až na ně tak, aby se přímo palmy nedotýkal. Osobně se domnívám, že je to i bezpečnější způsob přezimování palmy a hlavně do mnohem nižších teplot. Jelikož díky latičkám vznikne kolem listů vzduchová mezera, díky které bude teplo z kabelů rovnoměrně palmu ohřívat a zabraňovat třeba i nechtěnému zapaření, při dlouhodobém zimování.
Správně se kabel na palmu navíjí v 5 až 10 cm rozestupech a radím začít vždy od špičky listů. Pokud se budete blížit k patě kmene a kabel vám nevystačí, můžete výrazně přidat na rozestupech, ale nějaký kabel u země být taky musí. Viz náš článek o mrazuvzdornosti kmene.
Kabel doporučuji na pár místech jen lehce připevnit lepící páskou, aby z palmy nesjel.
Na palmu, obalenou kabelem, se používá například béžová netkaná textilie, která je mnohem silnější než bílá. Špatně se odhaduje její množství, ale u palmy 3 m vysoké používáme ten největší rozměr co se prodává (1,6 x 10 m) a stačí to jen tak tak.
Textilie se naopak omotává odspoda, aby se jednotlivé vrstvy překrývaly! Je to kvůli srážkám, aby pod zabalenou palmu nestekla voda. U krátce instalovaných palem doporučuji udělat minimálně 1 kontrolní díru (v oblasti řapíku), já raději chodím kontrolovat, jestli v mrazech kabely topí a jestli netopí moc, nebo málo (ach, ta nejistota). Pokud by hrozilo, že palma zůstane zakrytá delší čas – týdny nebo měsíce – mělo by se děr udělat více, hlavně v koruně listů. Ať už jako kontrolní, nebo kvůli odvětrávání.
U silnějších mrazů pak ještě doporučuji zvážit, jestli přes palmu nepřehodit více materiálů. My dáváme přes zakryté palmy, které mají slabší kabel, nebo hrozí velmi silné mrazy a nebo mají prostě jen slabší kabel a hodně listů, ještě třeba big bag. Popřípadě, na nezbytně nutnou dobu, omotáme celou palmu bublinkovou fólií, ale výhradně do tvaru otevřeného válce, aby při slunečném, leč mrazivém počasí, se uvnitř palma nezahřívala!
Zatím jsme měli otestované, že takto zakryté palmy, všech možných velikostech a typů kabelů přežily bez škrábnutí -17,9°C.
Výhody zakrývání vysokých palem (stylem do kokonu):
-násobně rychlejší instalace
-žádné kotvení
-nízké náklady
-při správné instalaci může být zakrytí i po dobu měsíců
-stačí vám 3 věci: lepící páska, topný kabel a béžová netkaná textilie
Nevýhody zakrývaní vysokých palem:
-je složité zazimovat všechny listy v koruně, téměř až nereálné, s běžně dlouhým kabelem
-při použití špatného kabelu se může palma poškodit (popálit od kabelu, nebo naopak pomrznout)
-u velmi vysokých palem (nad 3 m), se může ze žebírku/štaflí špatně zakrytí aplikovat
Proklatá bílá netkaná textilie
Zakrývání vysokých palem, jak jsem již jednou zmínil, má jednu obří podmínku. Můžeme tomu říkat i klíč k úspěchu. A to je vyhřívání. Proč? Odpověď je jednoduchá, palmy nejsou teplokrevné, jen zakrýt nestačí. Pro úplné pochopení bych vyzdvihl následující body, které by vám jednou pro vždy měly vymluvit používání netkané textilie jakožto jediného samotného prostředku k zimování.
-byla vyvinuta na zakrývání řádků jahod před květnovými mrazíky (do -2°C)
-pravděpodobně je to vůbec nejtenčí materiál, který lze koupit
-když ji napnete před sebe, vidíte skrz ní
-když si ji položíte na ruku a fouknete, profouknete ji
A i přesto ji mnoho pěstitelů stále kupuje a omotává své, již dokola omrzlé rostliny. Je to tak tenký materiál, že ona neochrání ani ty jahody před květnovými, slabými mrazíky, co trvají zpravidla pár hodin. To, co ty jahody chrání, je již zmíněné zemní teplo, které „netkanka“ trošku lépe podrží v oblasti přikrytých rostlin jahod. A i když s ní jakoukoliv rostlinu nebo palmu omotáte 15x kolem dokola, stále nedocílíte tloušťky např. deky. Proč tedy utrácet za tento nesmyslný materiál? Opravdu, proč? Nerozumím tomu 🙂 . Nekupujte jí. Pokud chcete něco zakrývat netkanou textilií a je jedno, jestli je tkaná, netkaná, bílá, béžová, je zcela bezprecedentní ji použít spolu se zdrojem tepla. U trachykarpusů je to jednoznačně topný kabel. Popřípadě ji lze nakombinovat s jiným typem zakrytí a jiným typem materiálů, jako například u nižších palem lze z dřevěných tyčí / klacků / čehokoli rovného, dlouhého a pevného (krom kovu) postavit kryt tvaru týpí, obalit netkanou textilií a to celé zaházet listím, nebo zaskládat skelnou vatou, obmotat spacákem, molitanem, poskládat polystyreny. Tedy aby textilie fungovala jako zádržná vrstva pro jiné materiály. Mohu ještě pochválit textilii leda za to, že s ní lze stínit v zimě kryty, aby nedocházelo k přehřívání. Ale většinou textilie zmizí beze stopy po prvním silnějším větru.
Ukázky různých zimování i nezimování u nás i jinde
Autor: Rudolf Málek