2. Trachycarpus fortunei – odolnost vůči vlhkosti

V zimě

Když jsem s trachykarpy před lety začínal, psalo se, doslova všude, následující: „chraňte srdce palmy před srážkami v zimě“. Psalo se to ve VŠECH knihách, brožurách i odborných, radili mi to renomovaní prodejci, dalo se to dočíst na fórech ze zkušenosti jiných pěstitelů, psalo se to ve všech návodech na pěstování na všech internetech. Tak člověk došel k závěru, že to asi bude nutností, když to všichni říkají. Něco mi na tom sice nesedělo, ale stejně jsem prvních 5 let nedopustil, aby byla palma přes zimu nedej Bože bez stříšky. Stříška je přece základ pěstování, všude to píšou a všichni to říkají!

Zhruba po 6 letech pěstování jsem začal docházet k závěrům, že když rostou palmy v Alpách, v Anglii nebo v Kanadě, tak to s tou vlhkostí přes zimu nebude asi tak horký, jako se všude píše. Tak jsme začali experimentovat, začali jsme zimovat trachýky čím dál později a sundávat z nich kryty dřív, než bylo zdrávo. A víte, co se stalo? Vůbec nic 🙂 .

Jednou jsme odzimovali trachykarpy z beden na konci února a já jsem se málem uťukal u počítače, abych to napsal na všechna fóra a udělal kolem toho senzaci. A pak se klepal jako ratlík, když přišel v březnu mráz klesající k -10°C a u toho napadl poprašek sněhu. Abych zjistil, že trachýci po první oblevě nemají jediné škrábnutí. 

A pak mi to došlo. Proč mám objevovat Ameriku, když už je dávno objevená a já žil vlastně do teď jen v iluzi, kterou mi nakukal někdo jiný. Že voda v srdíčku vadí? Ono by asi šlo postupnou literaturou dojít až k prvnímu zdroji, který tohle kdy napsal. A já věřím, že to bylo myšleno jinak, než se to adaptovalo do dnešní verze, která dělá z takřka bažinatého druhu sukulent.

Nutno říct, že zastřešení palmy není zlo, nevadí to. A pokud tím ochrana před mrazy neskončí, není to na škodu, ale ani přínosem pro palmu. Rozhodně to není ale nutné, není to podmínka pro růst trachykarpů u nás, voda v srdíčku jim nikdy nevadila a věřte, že ani vadit nikdy nebude.

Je tam tedy nějaké „ale“? Ano, je. Trachykarpy mají geneticky danou odolnost listů, ta je velmi podstatná, protože při namrznutí listům a řapíkům popraskají pletiva. Podle síly omrznutí jsou ty praskliny velké a okem viditelné, ale i malé, mikroskopické. Při velkém omrznutí, které nastane při teplotách pod -15°C je plocha listů, včetně řapíků, poškozená a vlastně má na sobě otevřené rány, které se nezahojí. A pokud se dostane do listů vlhkost a nebude u toho počasí vhodné pro růst vegetace, voda v palmě urychlí proces, který by ale nejspíš v palmě vznikl tak jako tak. Voda ho může (hlavně u nedospělých kusů) urychlit a pak teprve dojde k hlubšímu poškození srdíčka palmy a může dojít i takovému poškození, že se z toho palma už nevzpamatuje. Jenže velice často to poškození vznikne jednak prvotně díky mrazu a pak díky špatné následné péči. Nejhorší je, pokud namrzlá palma je uvnitř nějakého krytu, kde se nehýbe vzduch a kumuluje se tam vlhkost nebo denní teplo. Obzvlášť vlhkost, která se uvolňuje z namrzlých listů. Ač to může znít nelogicky, tak poškozená palma mrazem se musí okamžitě rozbalit, bez ohledu na to, jaké počasí je. Pak má teprve stříška význam.

U menšího poškození třeba i silným, ale krátkým mrazem (často do -15°C), listy i řapíky mohou popraskat (ne vždy, existují výjimky), ale menšími ranami, které, pokud mrazy již nepokračují, se nezvětší a palma je schopna toto poškození listů a řapíků přestát. A dokonce se nám již jeden rok stalo, že palmy ani po -15°C nevyhnily a dokonce jim zůstaly některé listy zelené. Nesly si poškození, drobné ranky, ale list ani na jaře neodešel a dál fungoval plno let. Vše má svá pravidla, pokud, stručně řečeno, nepřekročíte tu hranici u trachykarpů (ta hranice může být někdy dost tenká), je jakákoliv forma vody, intenzita a délka působení pro palmu běžným jevem, se kterým se setkává i ve své domovině. Více o mrazovém poškození se můžete dočíst ve článku o 3. Mrazovém poškození.

Věřte nebo ne, trachykarpy jsou geneticky stavěné na to, aby jim voda ne jen nevadila, ale dokonce ji přes zimu i vyžadují. Jak u kořenů, tak na listech. Tím, že jsou stálezelené, neustále odpařují vodu a to i při mrazech, pokud jsou „odříznuty“ od zdrojů vody, může se v extrémním případě projevit dokonce i poškození suchem. Což se může stát hlavně u čerstvě vysazených palem, které ještě nemají dost kořenů.

Přečtěte si náš článek o výskytu trachykarpů. Zjistíte, že rostou v oblastech, kde prší nebo sněží i 4x více než v ČR, a to převážně právě přes zimu. Ano, v subtropických oblastech Evropy, kde jsou trachykarpy silně zastoupené, je hlavní příděl srážek ze zimních tlakových níží nebo bouří, takže chladno/zima a u toho neustálé deště, občas proložené sněhovou nadílkou nebo ledovou bouří, po níž může následovat docela silný mráz. Vždyť v ČR je mnohem méně vlhko, než na co jsou trachykarpy stavěné 🙂 . Proč si tedy weby a knihy od sebe opisují tento nesmysl jeden od druhého? I přesto, že dnes je to už dávno vyvrácené? Já osobně to moc nechápu, není přece nic jednoduššího, než si to sám vyzkoušet. 

My ale za Tropik jasně říkáme, že stavět nad trachykarpem přes zimu stříšku, je naprosté plýtvání času, energií a materiálem. Raději se soustředit na zimování, až se budou blížit opravdu silné mrazy. Do té doby vás může nechat naše česká zima klidnými. Naopak si klidně vychutnejte pohled na zimě vzdorující palmu, jak se výjímá mezi opadanými listnáči. Nic zelenějšího v zimě široko daleko neuvidíte, než vějíře trachycarpu. A to počkejte na zážitek, až vyrazíte s lopatou odhrabovat sníh kolem zasněžených palem. To je teprve vrchol exotiky v ČR!

Únor 2019 po rekordní nadílce 32 cm sněhu, palmy byly celou zimu bez zimování i jakékoliv ochrany
Listopad 2022, nečekaná sněhová nadílka na 2 generacích semen

V létě

Ne jen odolnost na vlhkost v zimě, ale i celkově libování si ve velkém množství vody. V ČR je taky rozšířen jeden nešvar a to je sázení palmy do skalek, spolu s kaktusy, yukami a agáve. Ideálně ještě do štěrku a pěkně odvodněný svah s orientací na jih. Co je na tom špatně? Já, pokud mohu říct svůj názor z našeho pozorování a pěstování, tak říkám, že všechno 🙂 .

Než vysadíte jakoukoliv rostlinu, měli byste si o ní něco zjistit. Proč se tak neděje u této palmy, nebo proč si mnoho pěstitelů myslí, že patří na skalku, je mi dodnes záhadou.

Trachycarpus fortunei je původem z velmi vlhkých oblastí až mokřin, roste často na okrajích vodních ploch, nebo v deštných lesích, kde není celoročně nouze o vodu. To, že toleruje odvodněné skalky, je jeho slabina, ale brzy to na něm poznáte. Bez dostupnosti vody poroste pomaleji než jiným pěstitelům a bude vypadat trochu jinak. Při absenci vody dělá trachykarp menší listy, krátké až velmi krátké řapíky, menší počet listů v koruně a celkově i méně masivní listy, přičemž spodní listy rychle žloutnou a hnědnou. Při extrémním nedostatku vody nebo i živin (chudá půda obvykle souvisí se skalkou) jsou listy celoročně vybledlé, klidně i celkově žluto hnědé. Pokud v tom poznáváte i vzhled palem třeba v nádobách, co mají na nádvoří zámků a skleníků, tak máte pravdu, princip je stejný. Jakmile nemají kořeny přístup k libovolnému množství vody a dostatečnému množství živin, bude palma strádat.

Ideální umístění trachykarpů je u vývodu okapu. Samozřejmě možno i volně na zahradě, ale s o to mohutnější zálivkou i několikrát týdně. Ještě ideálnější je, nechat trachykarpus, užívat si společnost jiných rostlin: okrasné záhony nebo skupiny jiných kusů trachykarpů, které se často zalévají a navzájem se chrání od přílišného celodenního slunce v létě nebo i před nárazovitým větrem. To ocení více, než vyprahlá, solitérní umístění. A když už solitérně, tak když položíte aspoň 1x týdně hadici k palmě a půjdete na oběd, uděláte tak lépe, než když budete palmě každý den „cmrndat“ jednu konev. A nebojte se, trachykarpus nebude mít nikdy dost. Čím větší bude a bude mít více listů, tak může doslova stát přes léto ve vodě. A není to jen o tom, že to zvládne, ale odvděčí se vám mohutným růstem.

Autor: Rudolf Málek

Sdílet:

Facebook
Pinterest
WhatsApp