Většině lidem se při slovu višeň vybaví klasické kulturní ovoce příbuzné třešním, ovšem s pozdějším zráním a hlavně kyselejší a plnější chutí. Rod Prunus v oblasti višní je ale mnohem pestřejší. Velké množství botanických druhů višní dokonce ani není stromového vzrůstu, ale nízkého keřovitého (například P. besseyi – třešeň písečná nebo P. fruticosa – třešeň křovitá), které produkují višním podobné plody. Třešeň písečná podobně jako třešeň křovitá nenašly v ovocnářství velký užitek. Ovšem jejich příbuzné višni plstnaté (Prunus tomentosa) se to povedlo a my již několikátým rokem se pokoušíme o šlechtění našich velkoplodých kultivarů.
Kdo jsem a odkud jsem přišla, aneb krátký úvod do historie botanického druhu
Višeň plstnatá se přirozeně vyskytuje od Koreje přes severní i západní Čínu a Tibet až po severní Himaláje z oblasti Indie. Pro svou vysokou mrazuvzdornost (dle některých zdrojů i -40 °C), nízký vzrůst, krásný květ a jedlé plody se začal tento botanický druh domestikovat přes celý ruský Dálný východ včetně Mandžuska a Zabajkalska do severního Kazachstánu a horských oblastí západní Číny. Například v Mandžusku se dokonce při kultivaci hojně rozšířil i mimo jeho původní kultivaci i do volné přírody.
Číňané nazývali tuto rostlinu ying-t~ao (třešeň), zatímco v Mandžusku je známá jako šanghajská třešeň nebo „třešeň ando“. V okolí Pekingu byla známá jako „horská třešeň“. V USA a Kanadě se mezitím Prunus tomentosa označovala jako třešeň mandžuská, třešeň nankingská, třešeň čínská nebo čínská trpasličí třešeň. Ruský zahradník Skvortzov navrhl pojmenování ,,čínská třešeň“ jako nejvhodnější název, ale Woeikoff preferoval přímý překlad jeho vědeckého názvu, a to právě třešeň plstnatá.
V severních částech Asie je Prunus tomentosa důležitým plodícím keřem. Snáší chladné a suché podnebí v oblastech, kde jsou dlouhé zimy bez sněhu s dlouhými mrazivými teplotami. Jedná se o dlouhověký keř dorůstající i 6 a více metrů. Tmavě načervenalá černá kůra je lesklá a mladé větve a listy jsou hustě plstnaté. Právě díky velkému množství malých chloupků se pojmenovala tato višeň jako tomentosa (latinsky plstnatá). Květní poupata se otevírají před listy a jsou bílé nebo růžové s červeným kalichem a doslova zasypávají květovou závějí celý keř. Po květech následují drobné červené plody, s velmi krátkou stopkou a jednou peckou uvnitř. Chuťově jsou velmi zajímavé i u planých keřů. Zajímavé také je, že většina jedinců je cizosprašná, ačkoliv při domestikaci se objevují i některé samosprašné kultivary (např. Orient).
Kultivar Orient je zajímavý kromě samosprašnosti také tím, že je to jeden z opravdu mála kultivarů, které lze v dnešní době sehnat a přitom se nejedná o novodobě vyšlechtěnou formu. V roce 1946 W. H. Alderman popsal vývoj šlechtění tří nových kultivarů višně plstnaté v Minnesotě. Konkrétně pracovní označení jedné rostliny Minnesota No. 63 s popisem ,,Velmi vitální, obrovské oválné plody, samosprašný” se v roce 1949 registrovala na právě dodnes pěstovaný Orient. Původ této rostliny dle poznámek šlechtitele by měl pocházet ze semene samosprašné rostliny získané v roce 1925 od O. M. Jensen z Albert Lea v Minnesotě.
Množení P. tomentosa
Samozřejmostí je generativní množení semeny, ale zajímavé je také vegetativní množení čerstvými letními řízky, kdy se zachovají vlastnosti mateční odrůdy. Na základě našich experimentů jsme si ověřili tuto teorii v praxi a skutečně lze v letním období s dlouhým dnem tuto višeň namnožit. Ideálně kolem doby konce plození, kdy se minimalizuje listová asimilační plocha řízků a zešikma se zasadí do propustného substrátu. Dokonce i pár větviček z pravidelného prostřihování jsme zapíchli do substrátu pod rostlinu a občas se tu a tam nějaký řízek chytne. Do konce roku narostou kořínky a na jaře začnou řízky růst.
Višeň plstnatou lze i roubovat, ale nenašli jsme dlouhodobě perspektivní a udržitelný druh podnože. Velmi ochotně chytá například na myrobalán (Prunus cerasifera), ovšem myrobalán podrůstá a tloustne v kmeni rychleji, než P. tomentosa. Roubování na semenáče tomentos je jedno z možných řešení, ale bohužel vzhledem k tomu, že tomentosy trpí z našich zkušeností na moniliozu, není ani tato podnož vhodná. Zkoušeli jsme roubovat i do korun peckovin (průřez od meruněk a jejich hybridů až po pluoty) a chytali se bez problémů.
Proč jsme se rozhodli šlechtit zrovna tento druh višně?
Domníváme se, že zakrslé ovocné kultivary mají v dnešní době čím dál větší smysl. Tomentosy zdaleka nedosáhly konce svého potenciálu a stále čekají na objevení svých ovocných limitů. Velkým “nakopávačem” byla skutečnost, že většina těchto višní plstnatých je cizosprašných. To výrazně ulehčuje práci se šlechtěním, protože se nemusí izolovat samčí pohlavní orgány u květů (odtrhávání nevyzrálých prašníků s pylem). A také hlavně velké množství reportů o jejich hybridech s velkým množstvím peckovin i vzdálených od višní – například Prunus cerasifera (myrobalán) nebo Prunus salicina (slivoň vrbová – asijská švestka, bluma)!
Kříženec višně plstnaté s myrobalánem se přitom velice hojně používá ve školkařství, protože se jedná o certifikovanou podnož peckovin se všemi výhodami myrobalánu, ovšem s nízkým vzrůstem tomentosy. Komerční název této podnože je Krymsk®:1 a byl vybrán Gennadijem Ereminem v Krymské šlechtitelské stanici na Ukrajině v roce 1966.
S hybridizací pravděpodobně může souviset i žlutoplodý kultivar Snovit, který má velké žlutobílé plody. Rostliny jsou velmi vitální a tyto zajímavé plody mají i malinko jiný tvar a vlastnosti, než klasické červenoplodé odrůdy. Také semena jsou poměrně dost velká (cca dvojnásobná) než nominátní botanický druh. Tyto specifické vlastnosti kultivaru nás vedly k myšlence, že se pravděpodobně nejedná v případě Snovitu o čistý botanický druh, ale mohlo dojít k možnému zkřížení s jiným druhem. Obecně řečeno tomentosy, jak jim lidově říkáme, nás fascinují variabilitou, hybridizací a stále nevyužitým potenciálem v oblasti ovocnářství.
Co se stane, když opylíme višeň slivoní vrbovou (blumou)?
Qijing Zhang and Dajun Gu z Liaoningunského institutu pomologie v roce 2015 zveřejnili studii mezidruhového křížení Prunus tomentosa s Prunus salicina. Výsledkem bylo vytvoření zcela unikátního nového ovoce, které je oproti višni výrazně větší, ale rostlina je stále velmi nízká s chutí tak trochu od obojího – trochu višeň, trochu bluma.
Obrázek: (zdroj: HortScience Vol. 50(4) April 2015)
Křížení probíhalo cíleně, pyl z P. salicina byl kontrolovaně aplikován na P. tomentosa na jaře 1986 v Shangzhi County (provincie Heilongjiang – Čína). Použité višně plstnaté byly 7-10 let staré keře s velkými plody (v průměru 2,3 g) a vyselektovány z lokálně dostupné kultivace. Pyl blumy byl použit z kultivaru Xiaobenli s průměrnou hmotností od 40 do 60 g. Jeden výsledný semenáč z tohoto křížení byl odlišný tím, že tvořil velké plody, které zrály asi o 15 dní později, než ostatní semenáče z tohoto šlechtění. Individuální selekci provedl Jinsheng Liu v roce 1990, který také vedl hodnocení tohoto hybridu po dobu 6 let. Následná molekulární analýza potvrdila, že se jedná právě o hybrid těchto dvou botanických druhů.
Obrázek: (zdroj: HortScience Vol. 50(4) April 2015)
Ovoce z tohoto křížence mělo červenou barvu podobně jako P. tomentosa, dužina světle červená, světlejší než P. tomentosa. Průměr plodů se pohyboval od 16 do 20 mm (plody P. tomentosa se pohybovaly od 9 do 12 mm). Semeno svým tvarem více připomíná P. salicina. Vlastnosti větví, habitu a keře byli někde na pomezí mezi 2 rodičovskými druhy.
Strategie Tropiku při šlechtění
Jako základ bylo nejprve důležité sehnat co největší genofond. To se nám v Tropiku podařilo, z višní plstnatých jsme získali i několik velmi perspektivních odrůd jako je Orient, Snovit, nebo velkoplodé odrůdy z vlastního šlechtění dalšího botanického nadšence. Protože Orient je samosprašný, z hybridizace jsme jej vyloučili. Zbytek jsme zasadili do sadu, kde je velké množství rozmanitých peckovin, které s trochou štěstí mohou opylit naše višně. Také jsme zajímavé kultivary tomentos naroubovali do korun perspektivních křízenců. Jednak aby se trochu geneticky sblížili, a také v případě pozdního nakvétání peckovin je možné, že se s trochou štěstí svým kvetením potkají a vzájemně se opylí. Ve zkratce, vymysleli jsme způsob, jak bez našeho většího přičinění nám budou v dlouhodobém horizontu vznikat semena, která s určitou pravděpodobností mohou být hybridní.
Zkusili jsme i pracnou metodu a to ruční opylování cizím pylem. Před nakvetením tomentosy jsme narychlili v teple větve asi 8 různých peckovin a jejich hybridů (myrobalán, asijské slivoně, pluoty, dasycarpy atp.) tak, aby se v kvetení potkali a poté se květ po květu ručně opylil co největším množstvím cizího pylu. Ve výsledku vzniklo 142 plodů na cizosprašné rostlině, takže opylení geneticky vzdáleným pylem pravděpodobně bylo úspěšné! V roce 2022 velké množství semen vyklíčílo a v průběhu léta jsme tyto semenáče zaškolkovali do experimentálního sadu. Těšíme se na další pěstební sezónu, kdy budeme pozorovat rozdílnosti rostlin. Dobrou zprávou také je, že tomentosy květou poměrně brzy, a to již 1-2 roky od vyklíčení. To je příznivá zpráva pro nedočkavé šlechtitele. Samozřejmě vyséváme i všechna semena velkoplodých odrůd stejně tak, jako žlutoplodých Snovitů. Takže do budoucna bude určitě z čeho selektovat vlastní odrůdy.
Autor: Ing. Vojtěch Pospíšil
Rešerše byla volně přeložena z:
Zhang Q, Gu D. 2015. Development of a New Hybrid Between Prunus tomentosa Thunb. and Prunus salicina Lindl. HortScience 50(4):517-519.
Arnoldia 1964. A continuation of the Bulletin of Popular Information of the Arnold Arboretum, Harvard University. Volume 24, number 9.